Navigace

Obsah

Útržky z historie a života města Bělčice

Obsah

Úvod

Předkládám laskavému čtenáři pokus o sepsání stručné historie Bělčic a bělčické radnice. Snažím se ukázat na některé zajímavosti ze života obce i státu.

Historie Bělčic a bělčické radnice je velmi rozsáhlá a není možné ji vyčerpat celou do všech podrobností. Snažil jsem se vybrat ze záznamů, kronik a pamětí události, snad zajímavé a poučné. Některé záznamy ze starých kronik či archivní materiály ponechávám v původním slohu a někdy i s původními chybami.

V přehledu historických událostí bylo čerpáno z: Obecní samospráva Blatenska a Březnicka

                                       Blatensko a Březnicko

                                       Město Bělčice v historii a ve vzpomínkách

                                       Stručná kronika školy v městě Bělčice

                                       Procházka městem Bělčice a okolím

                                       Městské kroniky města Bělčice

                                       Záznamy z pozůstalosti Jaroslava Stehlíka

                                       Poznámky ke kronikám Josefa Pavelky

                                       Dějiny zemí Koruny české I. a II.

                                       Dějiny Československa v datech

                                       Dějiny správy v Českých zemích do roku 1945

                                       Československá vlastivěda

                                       Dějiny osady Lnářské

                                       materiály z okresního archivu ve Strakonicích

                                       poznámky ke kronikám Jaroslavy Weinfurtové

Zároveň chci poděkovat za pomoc a spolupráci paní Věře Pichnerové, panu děkanu Jiřímu Mrázovi, starostovi obce Josefu Zemanovi, Olince Kurzové, pracovníkům Muzea v Blatné, Muzea středního Pootaví ve Strakonicích a Okresního archivu ve Strakonicích.

Pokud jsem se někde zmýlil nebo uvedl nepřesný údaj, prosím tímto lépe informovaného čtenáře o jeho upřesnění.

Často jsem se ve své práci dostával do situace, kdy bylo k jedné události uvedeno několik časových údajů. Ne vždy bylo možné určit ten správný, proto je uvádím všechny.

Český stát byl vždy rozdělen ze tří hledisek: církevního, politického a soudního. Bylo mojí snahou ukázat, jak se Bělčice zařazovaly do tohoto systému, což se mi ne vždy povedlo. Zároveň se tímto čtenáři omlouvám za velké množství časových údajů, ale bohužel jsem se jim nemohl vyhnout, neboť jsem se snažil události zařadit do toku dějin a umožnit vyhledání historických souvislostí.

Bělčice 16.12.1999                                                                                                                                                          Holub Antonín

Bělčice

Bělčice byly založeny při původní královské silnici, od Šumavy na Sušici, Tchořovice, Kocelovice, Březnici a dále do Prahy.

Název obce mohl být odvozen podle polohy „Bělč“ nebo od osobního jména Bělek, Běl nebo Bělik, čeleď se pak nazývá „Bělčici“. Možné je ale i pojmenování podle Biel (kmen) značící listnaté stromy.

Podle záznamů z pozůstalosti Jaroslava Stehlíka se první zmínka o Bělčicích objevuje již roku 1183, kdy kníže Bedřich I. potvrzuje špitálu sv. Jana křížovníků svatomařských ve Strakonicích vesnici Bělčice, kterou tomuto špitálu daroval Vršislav, syn Helie.

První ověřená zmínka o Bělčicích je z roku 1243, kdy známe nejstaršího vladyku Petra, kterému spolu s bratříci osada patřila. Dalším majitelem Bělčic je v roce 1253 (1252) Heřman z Bělčic. Po něm víme až o vladykovi Baškovi z Bělčic z let 1316 až 1320. Potom je v údajích o majitelích osady mezera. V letech 1345 až 1349 je majitelem obce Oldřich Jahodka, který prokazatelně žije v tvrzi na Hrádku a je ve službách arcibiskupských. V roce 1356 se tu setkáváme s bratry Brunem, Janem a Buškem z Bělčic, z nichž později, v roce 1360, vládl Bělčicím posledně jmenovaný. Před rokem 1375 jsou Bělčice v držení Markéty ze Šternberka, vdovy po Vilémovi ze Strakonic. Od roku 1389 do roku 1406 mají osadu v majetku Zbyněk a Bohuněk, bratří z Lochovic. Po nich ji převzal Markvart z Těchařovic a patří mu do roku 1418. Dále následují Petr, Přech a Jan, bratři z Konratic, jinak z Bělčic, od kterých obec kupuje Jiřík z Běšin a nazývá se již roku 1422 seděním na Bělčicích.

Běšínové byli rytířský rod z Klatovska, jehož členové vynikají jako purkrabí a válečníci. V letech 1484 až 1519 je majitelem osady Jindřich, řečený Jeptiška z Běšin, který byl v období 1491 až 1507 místosudím Království českého. Ten se žení s Monikou z Čachrova a je zakladatelem hlavní linie Běšínů. Patrně za něj jsou Bělčice v roce 1484 poprvé povýšeny na město. Jeho synové Jan, Jindřich, Burjan a Václav (Vácslav) se roku 1528 rozdělují o bělčické zboží. V roce 1537 kupuje Burjan díly od svých bratří Jana a Jindřicha, navíc Hornosín a mlýn v Závišíně. O dva roky později zapisuje tento majetek Václavovi. Po Burjanově smrti patří Bělčice opět jednomu pánu, Václavu Běšínovi. Václav jej odkazuje svému synovi Jindřichovi kšaftem z 20.prosince 1568. Manželka Václava, Žofie Běšínová z Břízy zemřela 26.11.1566, on umírá 11.2.1570 a jsou pohřbeni v bělčickém kostele. Jindřich, kterému nyní Bělčice patří, se žení s Eliškou Vřesovou z Vřesovic. Roku 1575 jí věnoval polovinu městečka a ves Závišín s mlýnem. Umírá v roce 1597 a Eliška o rok později. Kšaftem z roku 1594 odkazuje tvrz Bělčice a Záluží svým dětem a manželce obec Záluží, Závišínský a Kotěšovcův mlýn. Protože ale umírá bezdětný, připadá majetek Zdeňku z Běšin na Uzenicích, Bedřichu z Běšin na Svučicích, Smilovi z Běšin a Volfu Novohradskému z Kolovrat. Majetku se ujímá Smil a roku 1600 věnuje polovinu bělčické tvrze své manželce Anně z Bukové. Když Anna zemřela, vzal si za ženu Žofii z Chudenic a 28.ledna 1612 jí věnoval celou tvrz a polovinu Bělčic.

21.října 1623 prodává Smil, který byl posledním Běšínem v Bělčicích, za 26.000 kop míš. svojí polovinu města s dvorem a ves Závišín Jaroslavu Volfovi z Mitrovic ze Šternberka na Lnářích a Kladrubcích, J.M.C. radovi, komorníkovi a zemskému soudci. Téhož roku mu prodává za 2.000 kop míš. svojí část i Žofie. Od této doby patří Bělčice k panství Lnářskému. Jaroslav kšaftem z 2.září 1632 odkazuje Bělčice doživotně své manželce Maximiliáně Veronice ze Švihova a po její smrti své dceři Johance. Maximiliána přebírá majetek roku 1635 a město jí patří ještě v roce 1650. Potom dědí Bělčice Eva Johanka, provdaná Trautmansdorfová, která 7.února 1663 prodává obec Alešovi Ferdinandovi Vratislavu z Mitrovic. V roce 1675 patří Bělčice hraběti Humprechtu Janu Černínovi z Chudenic, novému majiteli Lnářského panství, který ho kupuje po smrti Aleše Ferdinanda od jeho dcer za 180.000 z. rýn. O sedm let později, to je roku 1682, se stává majitelem Lnářského panství a tedy i Bělčic jeho syn Tomáš Zacheus hrabě Černín z Chudenic. Ten v roce 1700 umírá a Lnáře dědí jeho manželka Zuzana Renata, rozená z Martinic, která se v roce 1703 provdala za hraběte Leopolda Auersperka, jenž však brzy zemřel. V roce 1707 si jedna z dcer Tomáše Zacheuse, Maria Gabriela, vzala za muže Václava Josefa hraběte Lažanského z Bukové, pána na Manětíně, který se stává správcem Lnářského panství. Ten však zemřel roku 1715 a panství opět spravuje Zuzana Renata, vdova po Tomáši Zacheusovi. Ta umírá roku 1717 a mezi jejími dcerami nastal spor o majetek. Marie Josefa rozená hraběnka Černínová na Lnářích, provdaná za Leopolda Künigla, svobodného pána z Ehrenburku a Warthy, vykupuje od své sestry její polovinu lnářského panství a tím se stává jeho jedinou majitelkou. Jako zajímavost mohu uvést, že Leopold Künigl se po smrti své manželky podruhé žení s Marií Aloisií, hraběnkou Lažanskou z Bukové roku 1727 a svatební průvod začal v Bělčicích, kde novomanželé posnídali na faře, a potom se vydali za doprovodu jezdců, trubačů a alegorických postav do Lnář. Leopold ale téhož roku umírá, a protože jsou jeho synové nezletilí, tak panství spravuje František Karel hrabě Clary z Aldringen, pán na Teplici. Nejstarší syn Leopolda, Václav Josef, se ujímá panství v roce 1736, ale již následujícího roku utonul v řece Inn. Správcovství opět přebírá hrabě Clary a v roce 1739 ho přenechává druhorozenému synovi Leopolda, Šebastianu  (Františku) Josefovi hraběti Küniglovi. Ten prodává Lnáře roku 1745 Františku Karlovi Rudolfovi, hraběti ze Sweérts Sporku. Po jeho smrti v roce 1757 panství dědí jeho syn Jan František Kristián, ten umírá v roce 1802 a za jeho nezletilé děti Lnáře spravuje Jan Prokop Hartmaun hrabě z Karlštejna. Roku 1803 kupuje panství za 1,350.000 zl.r. Leopold, hrabě Thun, biskup pasovský. Ale již 27.srpna 1804 jsou Lnáře prodány Janu Františkovi říšskému svobodnému pánu Lünckerovi z Lutzenwicku. Po jeho smrti v roce 1811 dědí panství jeho syn Václav Klement a vlastníkem je až do roku 1865, kdy umírá. Roku 1848, vzhledem ke změnám ve státní správě, přestávají Bělčice spadat pod lnářské panství a stávají se samostatnou obcí.

Zastavme se nyní několika slovy u původní bělčické tvrze, která stávala na Hrádku, dnes nazývaném Slepičí hora. Z tohoto místa údajně vládli osadě rytíři z Bělčic. Konkrétní ověřené záznamy o tvrzi máme ze 13.století. Je izolovaná od osady a sídlem bělčických pánů je ještě následující dvě století. V letech 1316 až 1320 je zvelebena tehdejším majitelem obce Baškem z Bělčic. V husitských dobách je tvrz, osada, kostel a mlýn zničen údajně oddílem Jana Žižky z Trocnova, který táhl přes Bělčice k Třemšínu. Při prvním povýšení Bělčic na město v roce 1484 funkčnost tvrze na Hrádku zanikla a je nahrazena tvrzí uprostřed městečka.          

Město Bělčice

Na konci 15. a počátku 16.století je řada osad a vsí povýšena Vladislavem II. Jagelonským na města. Tato města, která jsou pod ochranou svých dědičných vrchností se nazývají panská šosovní, poddaná. Tímto povýšením získávají některá privilegia jako je částečná samospráva, soudní pravomoc, právo pořádání trhů (jarmarků) nebo právo vařit pivo. Tato privilegia ale zanikají při změně vlastníka města nebo jejich zničením. Majitel obce potom musí opět požádat panovníka o jejich obnovení. Do tohoto období spadá i první povýšení Bělčic na město v roce 1484. V okolí existují další poddanská města jako je Blatná, Březnice, Rožmitál, Kasejovice, Tochovice a Sedlice. Z těchto let mnoho informací o Bělčicích nemáme, lze vzpomenout, že v roce 1541 mají 35 osedlých.

Osedlý byla základní berní jednotka, která je zavedena až v pozdějších letech a odpovídá myšlené poddanské usedlosti, na kterou jsou přepočítávány skutečná hospodářství. Jeden osedlý představuje průměrný statek nebo čtyři chalupnické usedlosti nebo osm domkářů.

Dále víme, že v obci byl zřízen pivovar, o kterém je první zmínka z roku 1542, ale až z roku 1646 známe sládka Eliáše. První městská privilegia shořela při požáru Bělčic někdy před rokem 1549, čímž je město zbaveno svých výsad.

Václav Běšín vymohl na králi Ferdinandu I. Habsburském nový majestát, kterým jsou Bělčice opět povýšeny na město. Povyšovací listina je datována  4.listopadu 1549. Uznání městských privilegií je i v další listině z 19.září 1556 a Bělčice tím získávají městský znak a právo používat pečeť. Zároveň jsou potvrzeny trhy výroční a téhodné (týdenní). První trh je o pouti v den sv. Petra a Pavla a další je povolen na sv. Martina. Z tohoto období můžeme uvést, že v roce 1619 mají Bělčice 38 osedlých a o rok později přes město projíždí Maxmilián Bavorský s 500-ty vozy kořisti.

Další potvrzení městských privilegií je císařem Josefem II. dne 5.června 1783 a Františkem I. z 22.srpna 1793. V roce 1832 jsou na základě žádosti představitelů města přiznány a povoleny další dva trhy, jeden na sv. Josefa a druhý na pondělí po Narození P. Marie. Výnosem místodržitelství z 28.března 1898 jsou termíny trhů upraveny na 19.březen, 18.červen, 10.červenec, 24.září a 29.říjen. Připadne-li toto datum na svátek nebo na neděli, je trh pořádán následující den.

Další významnou událostí v životě obce je rozhodnutí, kterým jsou Bělčice potřetí, a doufejme, že ne naposledy, povýšeny na město:

C. k. místodržitelstsví v Čechách

Jeho cís. a král. Apoštolské Veličenstvo ráčil Nejvyšším rozhodnutím ze dne 23.prosince 1898 městys Bělčice v politickém okresu Blatenském Nejmilostivěji povýšiti na město.

Kladu sobě za čest toto veleslavnému zemskému výboru na základě výnosu c. k. ministerstva vnitra ze dne 7.ledna 1899 čís. 37960 sděliti.

V Praze, dne 4.února 1899

                                                        C. k. místodržitel:             Condenhove m. p.

Se svolením místodržitelství ze dne 9.dubna 1913 se trhy konají na bělčickém náměstí a poplatky se nevybírají žádné. V roce 1935 doporučuje Okresní úřad v Blatné přípisem z 24.7. upustit od konání trhů, vzhledem k tomu, že jsou v poslední době příliš slabě obesílány. Toto doporučení obecní zastupitelstvo odmítá a nechce se vzdát svého tržního práva, neboť se bojí ztráty hospodářského významu města.

A jak to je s městským statutem Bělčic? Ten se postupně vytratil po druhé světové válce. V zápisech ze zasedání rady Národního výboru je naposled uveden městský úřad MNV dne 13.5.1945. A vůbec poslední použití městského statutu jsem nalezl v korespondenci o nabídnutí čestného občanství Bělčic Klementu Gottwaldovi ze dne 19.listopadu 1948. Bělčice jsou potom uváděny nejprve jako obec a později jako obec středisková. Stejně tak s postupem doby zaniká význam jarmarků a trhů, které se přestávají pořádat.

Z historie soudnictví

Již od prvopočátků společného soužití lidí se postupně ustavují pravidla soudní moci a soudnictví. Podívejme se nyní, jak to vypadalo v Českých zemích. Ve 13.století vrchnost jmenuje na vsích kmeta jako svého zástupce, který má mimo jiných povinností na starosti i nižší soudnictví. Pokud je osada povýšena na město, získává právo soudu a částečnou svobodu v soudnictví.

V 15.století je vrchností předána správa nižšího soudnictví jmenovanému rychtáři, který se stává i správcem městské policie. Má právo soudit v malých věcech a stará se i o veřejnou bezpečnost. Ke spolurozhodování jsou od poloviny 15.století vedle rychtářů jmenováni ještě dva přísežní (šífové, starší, později konšelé). Postupně tak vznikají soudy městské, konšelské a rychtář je jejich výkonným orgánem. U těchto soudů se řeší drobné pře a uzavírají se vesnické kšafty. Proti jejich rozhodnutí je možné odvolání k vrchnosti. Purkmistr jako předsedající konšel má za úkol každé čtyři neděle uspořádat soud, který je vlastně shromážděním celé obce nebo několika obcí za přítomnosti hejtmana. Zde se vyřizují všechny sporné záležitosti (odvolání, stížnosti, žaloby na dosavadní správce) a věci nesporné (převody gruntů, dluhy, svatební smlouvy, sirotčí záležitosti, správa jmění). V pozdější době se soudy konají třikrát a nakonec jedenkrát ročně jako soud výroční. Obyvatelé Bělčic se mohli odvolat k odvolacímu soudu v Blatné, který měl právo rozhodovat ve věcech civilních, trestních i hrdelních. Při hrdelních soudech existovalo tak zvané „právo útrpné“, kdy podezřelý z těžkého zločinu, na který byl trest smrti, je poslán k městskému rychtáři k sepsání examenu (výslechu) za přítomnosti hejtmana. Pokud obžalovaný zapírá, je přikročeno k mučení a výpověď je zaznamenána městským písařem toho práva (krevní písař) do „smolné knihy“. Po odsouzení je posláno pro kata. V našem okolí byly hrdelní soudy v Blatné, Rožmitále, Březnici a v Kasejovicích. Zrušeny jsou královským patentem 16.srpna 1765 a jako sídlo hrdelního soudu pro kraj Prácheňský je ustaven Písek. Zákaz mučení byl vydán 2.1.1776.

Za Josefa II. je provedena reforma soudnictví, která znamená oddělení soudů od veřejné správy. Přesto je dozor nad trestní agendou svěřen krajskému hejtmanovi. Roku 1782 je soudní správa měst ochranných převedena na vrchnost. První instancí jsou soudy vrchnostenské a magistráty. Od 1.června 1783 vznikají tři kategorie městských jurisdikcí a Bělčice jsou zařazeny do III.třídy, což znamenalo, že podléhají pozemkové vrchnosti a mají právo vyřizovat pouze běžné věci pomocí místní policie. Josefínská soudní reforma zřizuje nového úředníka, justiciáře. Byl to školený právník, kterého musí vrchnost od roku 1788 na svém panství zaměstnávat.

Císařským patentem z 26.března 1849, který vstupuje v platnost 1.1.1850, je zřízeno samostatné soudnictví. V červnu 1850 začal pracovat okresní soud sborový první třídy v Březnici pro okresy Blatná, Březnice a Mirovice a okresní soud druhé třídy v Blatné a Mirovicích. Soudní okres blatenský vznikl z panství blatenského a lnářského, ze statku bratronického, čekanického, dožického, sedlického, lažanského, z obcí Březí, Čečelovice a Starý Smolivec. Soudní okres březnický byl ustaven z panství březnického, starosedlckohrádeckého, drahenického, rožmitálského a tochovického.

12.května 1855, podle nařízení z 25.ledna 1853, zahajují činnost smíšené okresní úřady, v nichž je spojena politická správa se soudnictvím, a přebírají úkoly okresních soudů.

31.srpna 1868 je podle ústavy z roku 1867 definitivně odděleno soudnictví od politické správy. Dosavadní okresy zůstávají jako okresy soudní a již není možné spojení soudnictví se státní správou. Pro Bělčice je až do roku 1938 sídlo okresního soudu v Březnici a krajského soudu v Písku.

Za okupace je soudnictví podřízeno potřebám Velkoněmecké říše. Obecně lze říci, že nejnižší soudní instancí jsou tak zvané úřední soudy (Amstsgerichte) s působností soudů okresních.

V roce 1945 se stává první instancí pro blatenský okres okresní soud v Blatné a druhou instancí krajský soud v Písku.

Při reorganizaci státní správy v roce 1960 je přemístěn okresní soud do Strakonic a krajský do Českých Budějovic.

Vzpomeňme ve svém vyprávění i na lidi, kteří měli na starosti bezpečnost a ostrahu v Bělčicích. Byli to zejména obecní strážníci. Do roku 1890 působí v obci jako obecní strážník Jan Hejtmánek. Antonín Pobuda tuto funkci zastává do roku 1898. Potom je do roku 1924 obecním strážníkem Rudolf Kába a dalším je Václav Kraml, který slouží do roku 1926. Následuje Václav Simín, který je obecním strážníkem až do roku 1936. V roce 1931 má na radnici přidělený naturální byt a pobírá roční plat 1.400 Kč, mimo to má zdarma palivo, světlo a užívání jednoho korce louky. Spolu s hajným Sýkorou koná službu i jako ponocný. Okresní úřad přípisem ze dne 16.června 1936 sděluje starostovi obce, že Václav Simín je k vykonávání služby příliš starý a mimoto vyšlo z jednoho oznámení najevo, že není spolehlivý. Starosta je vybídnut, aby dal zastupitelstvu návrh na vypsání konkursu k obsazení místa obecního strážníka osobou schopnou, fyzicky a mravně způsobilou. Zastupitelstvo se ale usneslo Václava Simína nepropouštět, protože je ve službě pouze 10 let a jeho penzijní požitky jsou nízké. Toto usnesení je okresním úřadem zrušeno jako nezákonné, neboť Václav Simín je stár a podle soudního rozhodnutí byl odsouzen k pokutě 50 Kč. Zastupitelstvo tedy dává městské radě návrh na změnu policejního strážníka. Václav Simín po propuštění získává jako roční výslužné požitky 960 Kč, 2 m dříví a obecní pozemky o výměře 20,87 aru. V roce 1937 se smluvním strážníkem stává Václav Kylián, zvolený ze šesti uchazečů. 9.2.1939 podává žádost o zvýšení smluvního platu, z které vyplývá, že po srážce nemocenského a starobního pojištění a částky na udržování stejnokroje, činí jeho měsíční příjem v hotovosti kolem 200 Kč. 1.dubna je žádost projednána a služné zvýšeno o 300 K ročně a je stanoven pevný roční paušál 300 K na udržování stejnokroje. 3.května je Václavu Kiliánovi vráceno 10 ostrých nábojů pro úřední potřebu, které mu byly zabaveny po vzniku Protektorátu Čechy a Morava. Podle nařízení Ministerstva vnitra z 18.3.1942 je ustavena povinnost zavést u uniformované obecní policie německou velící řeč. Problém nastává v Bělčicích, kde je jeden četník, a ten si tedy musí velet německy. 6.6. je zakázáno obecní policii nosit služební šavli, ale Václav Kylián jí stejně nenosil. 31.8. je vládním nařízením zrušena obecní výkonná policie v obcích pod 5.000 obyvatel, což platilo i pro Bělčice. Václav Kylián je ponechán ve službě jako doručovatel, vážný a pomocný orgán městského úřadu. Od poloviny července 1945 je opět přijat jako obecní strážník a po zrušení obecních policejních strážníků v říjnu 1945 nastupuje jako pomocná služba na MNV.

Církevní život v Bělčicích

Před vznikem přemyslovského státu jsou České země misijním územím salcburského arcibiskupství. Křesťanství k nám proniká z biskupství v Řezně, Pasově a z Velké Moravy. V 9. a 10.století jsme součástí diecéze řezenské. Teprve v letech 973 až 976 vzniká biskupství v Praze, jehož územní působnost se kryje s hranicemi státu. Jeho představený, biskup, je považován za kaplana knížete. Roku 1068 je založeno biskupství v Olomouci a svojí činnost zahajuje v roce 1092. Církevní organizace je v tomto období propojena s organizací státu.

Zakladatelem kostelů byl v 10. a 11.století kníže nebo členové jeho družiny. Církevní život se soustřeďuje do měst a venkov je zprvu opomíjen. U správních hradů vznikají hradské kostely a jejich představeným je arcikněz (arcipresbyter), který je nositelem duchovní správy. Tato církevní organizace se nazývá velkofarnost. V 11. a 12.století staví přední velmožové vlastnické kostely, které již nejsou vázány na hrady a postupně zaplňují venkovský prostor. Vznikají základy nové farní organizace a samostatné církevní správy zvané arcijáhenství. V pražské diecézi je deset arcijáhenství zřízeno již v šedesátých letech 12.století. Ke konci 13.století vznikají, v rámci jednotlivých arcijáhenství, nové územní celky, děkanáty.

Bělčice patří v tomto období do arcijáhenství bechyňského a děkanátu bozeňského, který obsahuje 39 plebánií i far. První zprávu o bělčickém faráři máme z 2.října 1357. Bělčický kostel je farním a místní farář odváděl 15 grošů papežského desátku. V roce 1360 umírá zdejší plebán Pech a v letech 1360 až 1389 je v Bělčicích plebán Oldřich, syn Oldřicha z Bělčic (Oldřicha Jahodky). Po něm je v letech 1389 až 1396 na faře plebán Jan, který zde i umírá. Pak nastupuje Vavřinec, kněz z Drahotína (1396 až 1404), v roce 1406 je to Přibík a v letech 1407 až 1418 slouží na bělčické faře Odolen. V roce 1418 zemřel plebán Jan, dosazený po Odolenovi. Od tohoto roku je místním farářem Jan z Nové Plzně. V této době spadají pod bělčickou farnost (plebánii) obce Bělčice, Záhrobí, Telčovice, Slavětín, Koupí, Podruhlí, Hornosín a Závěšín.

V období husitských válek se církevní organizace rozpadá. Bělčický kostel i s farou je spálen a obnoven je až za Jindřicha z Běšin kolem roku 1500. Vysvěcen je 1.9.1515 sufragánem olomouckým Martinem z Pohoře, světícím biskupem nikopolským.

V letech 1561 a 1562 je obnoveno pražské arcibiskupství a jeho rozdělení na děkanáty. V roce 1575 je v Bělčicích farář Pavel Lodička a o tři roky později Tomáš. V následujícím roce je na faru dosazen Jan Mathiola. Po jeho odchodu je obec bez faráře. Dalším je až v roce 1603 Simeon Vojtěch Gallerita. Po bitvě na Bílé hoře je farnost přidělena k osadě čížkovské.

Při obnovování vikariátů v rámci jednotlivých krajů v letech 1624 až 1667 již nejsou zřízeny původní děkanáty a arcijáhenství. Kraj je podle velikosti členěn až na tři vikariáty v jejichž čele je okresní vikář, jako zástupce biskupa. Kraj Prácheňský je rozdělen na dva vikariáty, blatenský a prácheňský. V roce 1650 je duchovní správa Bělčic přidělena blatenskému děkanovi, kterému vypomáhají březničtí jezuité.

V letech 1660 až 1667 patří naše obec po církevní stránce k Rožmitálu. V roce 1667 je v Bělčicích katolický kněz Tobiáš Tritscher, který zde působí až do roku 1674. Za jeho působení dochází na Prácheňsku v roce 1671 ke zřízení dvou vikariátů, píseckého, kam patří Bělčice a sušického.

V roce 1674 do Bělčic nastupuje Václav Jan Hlavatius a působí zde až do roku 1680. V roce 1677 je písecký vikariát zmenšen a přejmenován na Blatenský. O tři roky později je vikariát blatenský přejmenován na bělčický. V letech 1680 až 1701 je v Bělčicích Frant. Václav Stuchlík. V roce 1690 se začala stavět nová fara, která je o tři roky později nově zřízena za 1.445 zl. 43 kr. a 4 denáry.

Koncem 17.století jsou Čechy rozděleny na pět diecésí a Bělčice patří do pražské diecése. Od roku 1701 je bělčický vikariát přejmenován na písecký. V letech 1701 až 1722 je u nás knězem Václav Ant. Hák (Hack). Roku 1723 zde začal působit Jakub Max. Schollar a na faře je do roku 1765. Po něm nastupuje až v roce 1772 Jakub Kos a působí v Bělčicích do roku 1795.

V roce 1782 se nově organizují farnosti. V každé osadě, kde je alespoň 700 obyvatel a od existujícího kostela je vzdálena hodinu pěšky, se zřizuje nová farnost. O dva roky později je ustaveno biskupství v Českých Budějovicích, které začalo v roce 1785 pracovat pro kraje Budějovický, Táborský, Písecký a Klatovský. Čechy jsou nyní rozděleny na sedm diecézí a Bělčice patří k vikářství blatenskému, arciděkanství strakonickému a českobudějovické diecéze. Roku 1796 nastupuje na bělčickou faru Václav Opolský a působí zde až do roku 1815. V roce 1807 jsou z kostela vzaty do státní mincovny tři stříbrné kalichy. V letech 1815 až 1839 slouží v Bělčicích Josef Protiva a po něm Josef Suda, který je zde do roku 1852, následuje farář Fröhlich, ten ale 29.12.1867 umírá. Rok před svou smrtí nechal za 96 zl. postavit na hřbitově kříž. Na místo faráře Fröhlicha je dosazen P. Ondřej Mašek, který zemřel 3.12.1878, po něm nastupuje 16.3.1879 (8.3.1879) P. František Mrazík. Ten umírá 22.srpna 1889 a 3.1.1890 je farářem ustaven Martin Ticháček. V dubnu 1911 je na faru jmenován Fr. Kniha z Hvožďan a koncem září 1914 je za zdejšího faráře dosazen P. Fr. Mařík. Za jeho působení jsou v červnu 1924 posvěceny tři nové zvony. Po Františku Maříkovi je v roce 1927 jmenován farářem Martin Hanzlík, který zde působí do roku 1931. V tomto roce měl farní úřad ve své správě Bělčice, Záhrobí, Slavětín, Koupě, Podruhlí, Újezdec, Hornosín a Závěšín. Nyní nastává krátké období, kdy fara osiřela a administrátorem je Bedřich Mokráček, farář v Drahenicích, který dvakrát v týdnu dojíždí, úřaduje a koná bohoslužby. Adolf Arnošt, farář církve československé, dojíždí do Bělčic podle potřeb.

1.října 1931 nastupuje Antonín Jarolímek. Fara patří v roce 1932 pod biskupskou konsistoř budějovickou a patronátním úřadem jsou Lnáře. Téhož roku je Antonín Jarolímek jmenován děkanem a biskupským notářem, o pět let později, 6.října 1937, je bělčický kostel povýšen na děkanský.

Na věčnou paměť!

Katolické obyvatelstvo staroslavných Bělčic a přifařených obcí osvědčilo v právě uplynulých letech svou příchylnost ke sv. církvi velmi potěšujícím způsobem: pod vedením svého duchovního správce přikročilo totiž k důkladné a nákladné opravě svého historicky cenného chrámu Páně.

V uznání těchto zásluh milerádi, dohodnuvše se s vysokým ministerstvem školství a národní osvěty, které nám svůj souhlas výnosem, ze dne 21.dubna 1937 č. 87 370/37 - VI. /1 projevilo, povyšujeme farní chrám Sv. Petra a Pavla v Bělčicích na děkanský a tamní faru na děkanství, zároveň jmenujeme tamního důstojného pana duchovního správce Antonína Jarolímka proděkanem v Bělčicích.

Kéž nejdobrotivější Pán Bůh toto naše rozhodnutí provází hojnům požehnáním.

Dáno v našem biskupském sídle v Českých Budějovicích, dne 6.října 1937

                                                                                                                                      +Šimon biskup

 V roce 1939 se podařilo opravit kostel a na tuto opravu je vydáno 13.948,75 K. Práce začaly 24.července a ukončeny jsou 9.září.

Církev československá, která se ustavila po I.světové válce přijala 21.prosince 1940 po odtržení Slovenska nový název, církev Česko - Moravská. Ve válečném období se její členové schází v neděli dopoledne na bohoslužby, které koná lnářský farář v sále hostince Justiny Mazalové č.140. Po válce se tato církev vrací k původnímu pojmenování církev československá a funkci faráře vykonává Ladislav Mašek ze Lnář.

29.6.1941, o pouti, jsou v kostele instalována nová okna od bratrů prof. Jana a JUDr. Ludvíka Bartošových, jejichž zhotovení stálo 15.000 K, a za práce spojené s montáží je jim ještě účtováno 1.000 K. Další okno nechala pro kostel zhotovit rodina Lázničkova. Bohužel se mi nepodařilo zjistit, v kterém roce bylo toto okno zhotoveno a ani kdy bylo do kostela instalováno.

25.3.1942 jsou z věže sňaty a zkonfiskovány zvony Josef a Barbora, Václav, vysvěcené v roce 1933, Marie z roku 1924 a Petr a Pavel z roku 1915. Když 14.6.1945 přivezl továrník Josef Váně z Prahy zpět 11 zvonů odvezených za okupace z Blatenska, bohužel se zjistilo, že bělčické zvony mezi nimi nejsou. 29.11.1942 jsou opraveny varhany.

V roce 1948 po převzetí moci KSČ jsou přijaty zákony likvidující církevní život. Vztah mezi MNV a farou je korektní, ale chladný. MNV dodržuje ustanovení z dohody o vztahu státu a církve. MO KSČ uplatňuje svá stanoviska k obsazování místa faráře či děkana a sleduje ráz i obsah náboženských promluv. 1.10.1948 je z místního podnětu přeložen z obce Antonín Jarolímek a stává se administrátorem v Českých Budějovicích, kde je prý odsouzen na 14 let vězení. Do 1.12.1948 ještě do obce dojíždí.

Administrátorem děkanství se potom stává farář Václav Košek. O Vánocích 1949 je za čtení Pastýřských listů zatčen a odsouzen na 10 let vězení. Podle jiného zdroje je odsouzen na 4 roky vězení, pokutě 10.000 Kčs nebo dalších 20 dnů vězení, ztrátě občanských práv na 3 roky a propadnutí celého jmění.

Církevní matriky jsou nařízením státu dnem 31.12.1949 na děkanském úřadě uzavřeny. Jejich vedení přebírá od 1.1.1950 MNV a matrikářem se stává Josef Žítek. Od stejného dne se stává občanský sňatek závazný a až po jeho proběhnutí se může konat sňatek církevní. Pro občanské sňatky je v I.patře radnice upravena velká zasedací místnost jako svatební síň. 4.2.1950 je zde uspořádána první občanská svatba novomanželů Schořovských a oddávajícím je předseda MNV Josef Žid.

V roce 1950 dochází ke změnám v rozložení vikariátů. Do srpna 1950 je bělčická fara neobsazena a duchovní správu vykonávají dojíždějící faráři. V roce 1950 jsou to postupně od února Jan Mikuška, od března Stanislav Peřina, od června opět Jan Mikuška, od 8.července Josef Šorma a ještě v červenci zde zastupuje Václav Wohlmut, který i v obci bydlí. Od září 1950 do 15.dubna 1951 je administrátorem místního děkanství farář Jan Drmota. V roce 1951 je provedena oprava hřbitovní zdi, uklizen hřbitov a hospodářské budovy fary jsou přiděleny JZD. Od 15.4.1951 do června 1951 působí v Bělčicích Alois Novák z Opařan, po něm od června 1951 do 13.4.1952 Josef Šorma a od 1.5.1952 do září 1959 děkan Alois Střeleček. V týdnu do 8.3.1953 je na náklady MNV čistě obílena fara, vyčištěn hřbitov a opravena hřbitovní zeď. 17.5.1954 jsou zahájeny zednické práce na opravě kostelní věže a 31.5. je oprava dokončena. Podle oznámení ONV z 27.8. není třeba při úředním jednání zjišťovat náboženské vyznání. Československá církev urguje 7.10. žádost o přidělení místnosti v č.p.178 pro konání bohoslužeb.

V roce 1953 žádá krajský prokurátor v Hradci Králové od MNV informace o Janu Drmotovi, bývalém administrátoru v Bělčicích. Ten byl odsouzen rozsudkem státního soudu v Praze ze dne 24.5.1952 na 6 měsíců za hrubé urážlivé výjevy o státní bezpečnosti a pobuřování proti lidově demokratickému zřízení na konferenci učitelů střední školy v květnu 1950. Odpykával si trest ve výši 5 měsíců a 7 dní. 20.10.1952 je podmínečně propuštěn na zkušební dobu 2 let. Další duchovní, kteří doplatili na proticírkevní politiku KSČ a lidskou zlobu a dostali se do vězení, byli Václav Wohlmut a Stanislav Peřina.

V říjnu 1959 nastoupil na faru Karel Vadlejch a působí zde do května 1962. V roce 1960 dochází k reorganizaci státní i církevní správy. Vikariáty jsou zřízeny v rámci politických okresů a Bělčice nyní patří do strakonického vikariátu. Od května 1962 do 1.5.1971 působí v Bělčicích Jan Koblih a po něm je děkanem jmenován Jiří Mráz, který nastupuje 1.června, a v Bělčicích působí do dnešních dnů.

Po listopadové revoluci v roce 1989 dochází k uvolnění i v církevním životě. Stát je nyní rozdělen na dvě církevní provincie, českou, která se skládá z arcibiskupství pražského, biskupství litoměřického, královohradeckého, českobudějovického a plzeňského a na moravskou, složenou z arcibiskupství olomouckého a biskupství brněnského, dále je rozdělen na třináct diecézí. Od roku 1994 patří bělčická farnost do nově zřízeného nepomuckého vikariátu a českobudějovické diecéze, složené z deseti vikariátů.

V roce 1990 započala oprava kostelní věže, která je dokončena v roce následujícím, v roce 1997 je věž navíc osvětlena.

Hospodářská smlouva na provedení opravy kostelní věže v Bělčicích

Dodavatel:    Jednotné zemědělské družstvo, zastoupené předsedou Ing. Karlem Benediktem

Odběratel:            Děkanský úřad Bělčice, zastoupený děkanem Jiřím Mrázem

uzavírají tuto smlouvu:

I) Dodavatel provede následující stavební a truhlářské práce na kostelní věži v Bělčicích:

1) Zhotovení lešení před začátkem prací a jeho rozebrání a úklid po skončení prací.

2) Zhotovení venkovních omítek celé věže včetně omítek vstupního průchodu do výše maleb.

3) Zhotovení 8 dřevěných žaluziových oken včetně rámů a jejich natření ochranným nátěrem. Okna budou zhotovena podle pozůstatků původních oken.

4) Restaurace vrat do věže a bočních dveří do kapličky věže.

5) Zhotovení vstupních dveří do věže včetně zárubní podle pozůstatků původních dveří.

6) Natření všech zhotovených omítek akronátovým ochranným nátěrem.

II) Odběratel se zavazuje provedené práce převzít a zaplatit.

III) Obě smluvní strany se dohodly:

1) Odstranění původní omítky zajistí odběratel a tyto práce nejsou součástí dodávky. Dodavatel k tomu bezplatně zapůjčí zhotovené lešení.

2) Cena zakázky byla stanovena dohodou dodavatele s odběratelem v celkové výši 250.000 Kčs. Kalkulace této ceny je přílohou této smlouvy.

V Bělčicích dne 6.9.1990

Za JZD Bělčice:                                Ing. Benedikt

Za děkanský úřad:                          Jiří Mráz

 

Předběžný rozpočet

Stavba a montáž lešení                                                                                   40.000 Kčs

Zhotovení omítek                                                                                           100.000 Kčs

Zhotovení nových okenic                                                                                65.000 Kčs

Zhotovení a opravy dveří                                                                                15.000 Kčs

Nátěr omítek akronátem                                                                                 40.000 Kčs

Zařízení stanoviště                                                                                          10.000 Kčs

Celkové finanční náklady                                                                             270.000 Kčs

Hodnota prací na otloukání omítek (větší část zdarma)                           50.000 Kčs

HODNOTA OPRAVY                                                                                      320.000 Kčs

Předběžné krytí

Ing. MVDr Zeman                                                                                         120.000 Kčs

MNV Bělčice                                                                                                 100.000 Kčs

JZD Bělčice                                                                                                     20.000 Kčs

Sbírka občanů                                                                                                 30.000 Kčs

Celkem prostředků                                                                                       270.000 Kčs

V Bělčicích dne 6.9.1990

Za JZD Bělčice:                                Ing. Karel Benedikt

Za děkanský úřad:                          Jiří Mráz

Na bělčické farnosti pracovali jako duchovní pracovníci také kaplani. Chtěl bych vzpomenout na ty, jejichž jména se v záznamech zachovala:

                                                                                               

František Halík                                    1736
Václav Barák                                       1739 - 1741
Jan Halík                                              1741
Matěj Rybička                                     1744 - 1756
Jan Josef Schollar                             1745 - 1761
Antonín Tíc                                          1757
Adam Kohout                                      1757
Josef Ambroš                                     1759 - 1764
Antonín Hovorka                                 1759
Antonín Mihule                                    1759
Václav Josephi                                    1761 - 1777
Václav Opolský                                    1772 - 1786
Josef Stock                                          1777 - 1786
Josef Poustak                                     1786 - 1797
Josef Vavřík                                         1798 - 1805
Tomáš Jablonka                                 1806 - 1807
Antonín Havlíček                                 1814
Alois Želán                                           1815
Jan Fiala                                               1820
Jan Pixa                                                1823
Karel Hrubý                                          1824
Jan Kozlík                                             1828 - 1839
František Čížek                                    1839 - 1841
Augustin Kraml                                    1844
František Mrazík                                  1858
Karel Plojhar                                         1870 - 1883
Josef Melena                                       1883
Josef Růt                                              1883
František Mařík                                    1886
Martin Hanzlík                                     1898 - 1911
Josef Jančar                                        1911 - 1913
Vojtěch Řehoř                                      1919 - 1921
Hejl
Větrovec

 

Bělčický dvůr

Kolem správních hradů se postupně vytváří hospodářské zázemí, které mají po hospodářské stránce na starosti vilici (od poloviny 13.století nazývaní purkrabí) a zodpovídají se za jeho chod vrchnosti. Během 15.století začínají vznikat větší statky (panství) nezávislé na správních hradech. Purkrabí je postupně nahrazen hejtmanem, který se stává nejdůležitější osobou správního aparátu panství. Hejtman (úředník, správce, vrchní, ředitel, pfleger, hofmistr) má vrchní dozor nad celým panstvím a za jeho provoz se zodpovídá vrchnosti. V roce 1749 je titul hejtman zakázáno používat a úředně byl stanoven název ředitel, vrchní úředník či vrchní správce (vrchní) nebo direktor.

Pomocníkem hejtmana je hejtmanský písař, který je jeho zástupcem v méně důležitých věcech. Dále je zde důchodní, (vedoucí účetní), z kterého se v 17.století odděluje kontribuční, zodpovídající za vybírání berní, a sirotčí písař, který má na starosti účty sirotčích peněz. Dalším pomocníkem hejtmana je purkrabí, spravující nemovitý majetek a mající dozor nad nižšími úředníky (písaři) a pomocným služebnictvem (šafáři, správci, dvorskou čeledí). Polní hospodářství má na starosti obroční (obilní písař), který měl k ruce poklasného, obstarávajícího svážení, mlácení, uskladnění a prodej obilí. Lesní hospodářství podléhá jako celek hejtmanovi a stará se o něj fořtmistr s hajnými. I pomocné služebnictvo má své specializované profese, jako byl šafář, který se staral o dobytek, jeho krmení a údržbu dvora, sládek nebo porybný (fišmistr), vinopalníci, klíčníci a další.

V roce 1654 jsou v okolí Bělčic tyto větší panství a statky: Lnářské panství, kam spadají Bělčice se Závišínem,

                                   Březnice se Záhrobím,

                                   Hvožďany s Tisovem a Újezdcem,

                                   Hostišovice s Drahenickým Malkovem, Uzenicemi, Kožlím a Výšicemi.

Rozloha jednotlivých panství není v tomto období trvalá, protože dochází k prodeji jednotlivých obcí a tím k jejich přesunu do panství jiného.

Zastavme se nyní u bělčického dvora a tvrze, protože jejich dějiny jsou úzce propojeny. Po roce 1484 je vybudováno nové panské sídlo, tvrz s rozlehlým poplužním dvorem, náhradou za tvrz na Hrádku a stává se sídlem bělčického panstva až do třicetileté války. V roce 1668 je tvrz poškozena požárem. Na bělčickém panském dvoře známe již z roku 1690 šafáře, kterým je Jiřík Plocek. Požár, který roku 1692 opět zachvátil tvrz, ji poničil natolik, že již nebyla obnovena a její torzo je přestavěno. V roce 1695 je v panském dvoře šafářem Jiřík Ušatý. Později, v roce 1702, má dvůr na starosti šafář Václav Špalek a o pět let později Jindřich Cupák. Po něm je v této funkci Pavel Javůrek, který v roce 1715 umírá. Další informaci o bělčickém šafáři máme až z roku 1734, kdy je jím Jiřík Matějka, potom následuje v letech 1735 až 1737 Jan Martínek a o dva roky později šafář Brejcha.

V roce 1738 jsou na Lnářsku a Blatensku selské bouře. Za účast v nich byl odsouzen bělčický občan Javůrek k trestu tahání káry, navíc musel čtvrt roku spravovat cestu před lnářským zámkem.

Z roku 1774 známe dalšího ředitele (šafáře) panství (bělčického dvora), kterým je František Kreibich, v roce 1798 následuje Vít Běhavý. V letech 1815 až 1818 je propachtován bělčický dvůr Václavu Syčkovi. Po velkém požáru v roce 1818, při kterém vyhořela polovina Bělčic, jsou na odstranění jeho následků rozebrány poslední zbytky zdí z tvrze a tím vlastně končí i její historie.

Před rokem 1848 jsou všechny obce pod správou jednotlivých panství. Pod březnické panství spadá Záhrobí, v rámci drahenického panství jsou obce Hostišovice a Podruhlí a do lnářského panství patří Bělčice, Tisov, Újezdec a Závišín. Zrušení poddanství v 1848 znamená konec vrchnostenské správy, která ale pokračuje do 1.7.1850, kdy vstupuje v platnost „Obecní řád“. Tímto dnem přestávají Bělčice i okolní obce patřit pod správy jednotlivých panství.

Jako o pozůstatku lnářského panství je možno hovořit o bělčickém dvoře a ve stručnosti vzpomenout jeho správce v následujících letech. Bělčický dvůr má v letech 1853 až 1854 na starosti hvožďanský pojezdný Jan Trapp, po něm následuje v roce 1855 Eduard Pech, pojezdný v Bělčicích a v roce 1857 Josef Kodaisek. V letech 1859 až 1862 je pojezdným Antonín Novotný a v období 1862 až 1866 Ernst Schamik (Šourek), následuje Hugo Fischkand v letech 1866 až 1873 a v období 1873 až 1875 Václav Novák. Potom jsou Bělčice propachtovány a nájemci jsou postupně Kristián Veselý a Hynek Kadečka. V roce 1908 si najímá dvůr Ladislav Monzer a to až do 31.3.1920, kdy se vzdává nájmu. Od bývalého barona Karla Lilgenau, který je majitelem dvora, si ho potom najímá Matěj Konvička, úředník lobkovický z panství drhovelského. V roce 1925 přebírá dvůr Státní pozemkový útvar. Dvůr je rozparcelován a půda přidělena zájemcům. Tělocvičná jednota Sokol získává hlavní obytné budovy s přilehlou sýpkou a přestavuje je na sokolovnu.

Bělčická radnice

Zastavme se nyní ve vyprávění u bělčické radnice, u jejích přestaveb, obyvatelích a některých událostí, které s ní souvisejí.

Povolení ke stavbě radnice dával panovník nebo majitel města. Předpokládáme, že bělčická radnice byla postavena krátce po povýšení Bělčic na město v roce 1556, ale o její stavbě a vzhledu nemáme bližších zpráv. Na radnici bývala uložena městská privilegia, městské knihy, pečetidlo, finance a v pozdější době sloužila i jako obydlí rychtáře. Tato radnice sloužila bělčickým rychtářům 300 let. Shořela 17.dubna 1858 při požáru Bělčic spolu se 45 domy a poplužním dvorem. Radnice již opravena nebyla a místo ní je vystavěna nová, opatřená věží s hodinami.

Povězme si nyní o opravách a přestavbách naší radnice. 21.2.1904 jsou koupeny a na radniční věž instalovány nové věžní hodiny. V srpnu 1918 žádala obec okresní hejtmanství o příděl plechu a barev na opravu věže. Za starostování Antonína Trefného je v roce 1920 vystavěna nová věž za 17.000 Kč, jsou zakoupeny nové emailové číslice a 20.srpna sestavuje montér od firmy Hainz z Prahy věžní hodiny. V roce 1927 je na budově zřízena velká návěstní tabule k vylepování plakátů. 2.října 1931 je za 995 Kč natřena klempířem Liborem Mazalem radniční věž, jejíž plocha je 86 m2, nejdříve dvakrát červeně (miniem) a potom šedivou barvou. Zároveň jsou opraveny i ciferníky hodin. O tyto věžní hodiny se po dlouhá léta stará Karel Haštava a 23.dubna 1940 je mu obecním zastupitelstvem zvýšen plat o 50 K ročně, od 1.1.1941 je odměna zvýšena na 170 K ročně a zároveň jsou jí honorovány i menší opravy. V roce 1948 je odměna 540 Kč a o rok později 570 Kč. V roce 1951 činí 740 Kčs ročně, což je denně 2 Kčs, následující rok je zvýšena na 5 Kčs denně. Karel Haštava umírá v roce 1954, když šel natahovat hodiny, a 1.7. se koná jeho pohřeb. V roce 1946 je u hodin vyměněno tažné lano a celé jsou přečištěny. V rámci akce „2 miliardy“, která probíhá v roce 1947, je naplánována také oprava budovy MNV (radnice). Je předpokládána výměna 5-ti dveří, 16-ti oken, 65 m2 podlahy a 16-ti schodů. V roce 1950 je v radě MNV usneseno provést opravu fasády radnice, budovu označit plechovými písmeny „MNV“ a heslem „Se Sovětským svazem na věčné časy“. O rok později se připravuje přestavba radnice, protože nízké klenuté stropy bývalé hospody neodpovídají potřebám MNV. Ve výhledovém plánu je prozatím zařazena adaptace východní části za 500.000 Kčs. Plány na přestavbu vypracoval Václav Jeníček a budou při ní vybourány stropy v přízemí i v prvním patře. V přízemí má být zřízen velký zasedací sál. V prvním patře zůstane původní rozložení místností, pouze se o 20 cm zvýší stropy. ONV udělil stavební povolení k přestavbě při splnění podmínek:  

1) stavba bude provedena podle předložených plánů

2) bude zajištěn odborný postup prací  

3) venkovní fasáda bude přizpůsobena stávající  

4) stavba bude zařazena do akce „5M“ („5 miliard“) a musí být dokončena do 31.12.1951.

Práce byly zahájeny 16.7.1951 bouráním stropů. Pracovní síly jsou zajišťovány vyhlášením pracovní povinnosti, kdy každý občan musí odpracovat 8 placených hodin. Ve stejné době ale začínají žně, a tak vznikají problémy se zajišťováním pracovníků. MNV oznamuje, že ten, kdo se nedostaví ke splnění této povinnosti, bude nahlášen ONV, protože jde o stavbu zařazenou do pětiletého plánu. Zároveň je prováděna také přestavba kampeličky, a tak vzniká i nedostatek zedníků. Práce na radnici se protahují až do listopadu a poslední prací je položení parket ve sňatkové síni, kde se již 15.12. koná svatba. V roce 1961 je provedena oprava radniční věže, která byla opatřena novou krytinou a natřena. K původnímu letopočtu na korouhvi je doplněn rok 1961. Věžní hodiny jsou zmodernizovány, mají elektrický pohon a osvětlení. Náklady na jejich opravu byly 27.608 Kčs. 20.července je sepsán a uložen do kopule radniční věže pamětní záznam v zaletované kovové trubici. Jsou zde uvedena jména funkcionářů obce a ukázky současné měny. Podle ústního podání zde měl být uložen podobný zápis z let 1858 a 1922. Ve věži ale nic nalezeno nebylo. Tím je vlastně dokončena rekonstrukce radnice započatá v letech 1957 a 1958, při které byla provedena i úprava vnitřních prostor nákladem 185.000 Kčs. V rámci těchto úprav bylo zřízeno nové kamenné schodiště, upraveny jednotlivé místnosti a v prvním poschodí jsou na chodbách položeny dlaždičky. V roce 1966 probíhá další adaptace budovy, při níž jsou vyměněny dveře a okna. V srpnu 1969 natírá Okresní komunální podnik se sídlem v Sedlčanech věžičku radnice červenohnědou barvou za 6.260 Kčs. V noci z 18. na 19.9.1969 se ve sklepě radnice, kde byla uložena zásoba paliva (dřevo, brikety, mour), vznítil mour. Požár byl uhašen včas, ale voda při hašení zaplavila i MLK a způsobila škodu asi za 1.200 Kčs. V témže roce je upravena zasedací síň a opraveny vnější omítky. V roce 1973 je nově zřízena obřadní síň a o osm let později je dokončena její další úprava nákladem 59.549 Kčs. V roce 1982 jsou za 42.000 Kčs vyměněny okapy a položena nová střecha. O rok později je budova nově omítnuta a jsou instalována elektrická akumulační kamna. Při této akci je odpracováno 2.875 hodin. Následující rok jsou uskutečněny další úpravy vnitřních částí radnice a obřadní síně. V roce 1998 jsou opravena a natřena všechna okna.

Radnice měla během své existence i obyvatele. Vzpomeňme alespoň na některé z nich. V roce 1875, když se v Bělčicích uprázdnilo místo lékaře, je nabídnuto MUDr. Vavřinci Kojanovi s tím, že dostane zdarma byt v radnici na „půlnoční“ straně a navíc 200 zl. renumerace, 5 sáhů dříví, 3 míry louky a 2 míry pole. V roce 1894 je k opětovně zřízené jednočlenné četnické stanici přidělen byt v radnici, kde je ubytován obecní strážník. V roce 1964 je zde, v uvolněných místnostech po školní družině, přidělen byt řediteli školy Ladislavu Rokošovi.

Na radnici byl dlouhá léta také hostinec. Ten je 23.7.1903 pronajat za 420 K píseckému pivovaru a od 26.května 1921 je jeho nájemcem p. Krejčí za 1.100 Kč ročního nájemného. V roce 1927 je hostinec pronajat Janu Trefnému za roční nájem 6.000 Kč a daně. V následujícím roce jsou v hostinci pořízeny nové podlahy, které zhotovuje K. Kraml za 2.192 Kč. MNV v roce 1949 neobnovuje nájemní smlouvu a 26.11. odhlašuje Jan Trefný provozování živnosti hostinské a výčepnické. Smlouva nebyla obnovena nejen proto, že se MNV snaží likvidovat soukromé podnikatele, ale i protože potřebuje další místnosti pro rozšiřující se agendu obce.

Místnosti radnice jsou využívány také jednotlivými spolky a organizacemi působícími v obci. V lednu 1925 si pronajímá Sbor dobrovolných hasičů sál na pořádání „samaritánských kurzů“ a v září 1927 jsou Záložnímu spolku pronajaty dvě místnosti na dobu šesti let za roční nájemné 150 Kč. V roce 1931 je v radnici umístěna veřejná obecní knihovna, kde si zájemci mohou vybírat z 1.109 knih. Knihovníkem je bezplatně od roku 1920 Emil Ort, který knihy půjčuje v neděli od jedné do dvou hodin odpoledne. V roce 1934 se v místnosti určené pro knihovnu konají schůze hasičského sboru. V roce 1952 propůjčuje MNV zasedací místnost místní pobočce SČSP pro všechny schůze, ta v ní zhotovila trvalou výzdobu a celý rok ji udržuje. V přízemí je také upravena místnost pro stanici první pomoci při subvenci 20.000 Kčs a slavnostně je otevřena při příležitosti oslav 5.výročí únorového vítězství KSČ. V témže roce je místnost v 1.patře, která byla dosud knihovnou, vyhrazena pro matriku. Koncem února 1960 je po dlouhém jednání dán v dolejší místnosti radnice do provozu elektrický mandl, jehož správu a provoz má na starosti paní Dammerová. Ovšem v následujícím roce je pro neekonomičnost provozu opět zavřen. MLK je zde opět otevřena v lednu 1969, později je přemístěna do domu č.204, ale koncem roku je opět zpět. V roce 1969 je tedy v přízemí umístěna místní lidová knihovna (MLK), sběrna mléka, sklep, velká zasedací síň, skladiště, WC, malá zasedací síň. V 1.patře jsou tři kanceláře, pokladna, obřadní síň, rozhlas, skladiště a archiv. Vždy před volbami je na radnici zřizováno agitační středisko.

Radniční místnosti jsou využívány i školou. Poprvé je, podle záznamů, v zasedací místnosti umístěna učebna v roce 1931. Od 18.8.1940 je propůjčena dolní místnost pro půldenní vyučování, které zde probíhá i následující školní rok. Také v roce 1945 je v hostinci J. Trefného umístěn I. a II.ročník měšťanské školy a probíhá zde střídavé vyučování, jedna třída se vyučuje dopoledne a druhá odpoledne. Ve školních letech 1951/1952 a 1952/1953 je jedna třída národní školy umístěna v dolním sále. Ve školním roce 1960/61 je opět umístěna jedna třída v zasedací místnosti. V roce 1962 je otevřena družina mládeže při ZDŠ Bělčice a na radnici působí do roku 1964. V roce 1966 je opět zřízena v přízemí radnice učebna, která je zde i roce 1970. Od školního roku 1974/75 je na MNV i školní jídelna, a to až do svého přestěhování do nově postavené mateřské školky v roce 1979.

Vzpomeňme i na některé nákupy týkající se vybavení radnice. V roce 1903 je do zasedací síně zakoupeno 12 židlí a 4 metry voskového plátna na pokrytí stolů. V roce 1930 je obecním nákladem zakoupeno za 210 Kč sádrové poprsí presidenta republiky Masaryka. O rok později je pro obecní kancelář koupen rozmnožovací přístroj systému „Ha – Nek“ s příslušenstvím za 280 Kč a 30.listopadu 1933 je zakoupen nový psací stroj „Underwood“ za 1.990 Kč. 21.1.1949 je schválen nákup nové aparatury pro místní rozhlasové zařízení od firmy Tesla a jeho instalace probíhá až do září 1950. Stará aparatura je potom věnována škole. Národní výbor odkupuje v roce 1950 od protivínského pivovaru 20 židlí po 150 Kčs a 6 stolů za 1.000 Kčs, které byly vybavením hostince. Posledním velkým nákupem pro radnici je zakoupení kopírky a počítače v roce 1996.

V prostorách radnice se samozřejmě také uskutečňují různé oslavy, jejichž množství vzrůstá zejména po roce 1948. Tak například v roce 1953 jsou radniční místnosti využívány pro schůzovou činnost a oslavy různých společenských a politických událostí. Koná se zde slavnostní zasedání pléna MNV k 29. výročí úmrtí V. I. Lenina, schůze členstva místních prodejen, oslava Mezinárodního dne žen. Na propagaci 1.máje je zde zřízeno propagační středisko a ke Dni armády se uskutečňuje propagační večírek. V roce 1954 je zde uspořádána oslava MDŽ, které předchází osobní agitace dvojic žen vybízející k účasti a zároveň sbírají k tomuto dni závazky. Je zde i tryzna k 1.výročí úmrtí J. V. Stalina a K. Gottwalda. U příležitosti voleb je na radnici otevřeno agitační středisko, kde jsou v rámci předvolební kampaně uspořádány předvolební schůze i za přítomnosti zástupců ONV. SČSP pořádá v dolním  sále oslavu 37.výročí VŘSR. 9.8.1959 se uskutečňuje první slavnostní vítání občánků do života. V prostorách radnice se v roce 1962 koná oslava 25.února, jejíž náplní je projev F.Smoly a recitace dětí. Také je uspořádáno již tradiční vítání novorozeňat. V roce 1966 se opět uskutečňuje oslava MDŽ, na které má hlavní projev soudruh Burda, zástupce ONV, dalším obsahem je recitace, zpěv a kulturní program školních dětí. V roce 1973 se na radnici koná pravidelná četba z kronik města. V roce 1989 je obřadní síně MNV využíváno pro vyhodnocení nejlepších pionýrů, složení pionýrského slibu, rozloučení s MŠ, rozloučení se ZŠ, přivítání do 1.třídy, slib Jisker, svatby a výroční svatby. Od roku 1993, kdy Bělčice slavily 750 let od první ověření písemné zmínky, jsou v zasedacích místnostech, vždy o pouti, uspořádány výstavy fotografií z Bělčic, obrazů, keramiky a vzpomínkové akce na významné bělčické obyvatele. V současné době se v obřadní síni obecního úřadu konají slavnostní akce základní i mateřské školy, klasické i výroční svatby, vítání nových občánků a další akce spojené se životem Bělčic.

Bělčice v rámci krajů

Vzrůst státního teritoria nutil knížata hledat způsob, jak zabezpečit vládu nad svým územím. Rozdělují tedy zem na menší územní celky, které spravuje osoba na něm závislá. Už v 10.století dostávali bratři nebo synové vládnoucího knížete část země jako „úděl“. Úděly nebyly trvalé a v průběhu let se mohla jejich rozloha měnit. V Českých zemích jsou v 10.století úděly například Kouřimsko, Boleslavsko, Žatecko, Plzeňsko, Chrudimsko a Čáslavsko.

Úděly, jako správní jednotka, zanikají roku 1227 a vzniká nový správní systém, kastelánství a dvorský úřad. Dvorské úřady se postupně ustavují již v polovině 11.století a jsou zaměřeny zejména na zabezpečení hospodářského chodu dvora. V této době se také vytváří kolem některých hradišť nová správní soustava, kastelánství, jehož velikost záleží na dosahu pravomoci jejich náčelníka, kastelána, který je vlastně vojenským velitelem. Pro naší oblast byl v 10. až 13.století pravděpodobně správním hradem Starý Plzenec, který je zároveň i sídlem s dlouhodobým údělem.

Ve stejném období je stát rozdělen i na tak zvané provincie, které jsou vlastně zárodky budoucích krajů. Bělčice patří do provincie, která se nazývá Bozensko podle řeky Vlčavy či Skalice, která je uváděna ve starých písemnostech pod jménem Božes (Boizžes).

V období první ověřené zmínky o Bělčicích se provinční správa postupně mění na samosprávu šlechty a králem jmenovaných úředníků, kteří zajišťují zejména bezpečnost provincií. K jejich správě jsou jmenováni z řad šlechty tak zvaní poprávci. Poprávci proto, protože činí po právu, zjednávají právo. V některých případech je krajská poprava spojena s držbou hradu. V našem okolí je to Karlšperk pro Prácheňsko a Krašov pro Plzeňsko a Žatecko.

V roce 1381 uděluje Václav IV. krajskou popravu deseti královských městům. Z našeho okolí je to Plzeň, Klatovy a České Budějovice. S určitou nadsázkou lze říci, že v této době jsou České země rozděleny na deset krajů. V roce 1405 jsou jmenováni poprávci jedenácti krajů a to jeden až čtyři pro kraj. Toto jmenování přispívá k územnímu vyhrazování jednotlivých krajů, které se z neurčitého označování oblastí místními názvy mění koncem 14. a počátkem 15.století ve správní jednotky. Postupně se vyčleňuje dvanáct krajů a v nejbližším okolí je to kraj Bechyňský, Prácheňský a Plzeňský.

V letech 1419 až 1436, když jsou České země ovládány husity, nefunguje centrální královská moc. Vytváří se dva svazy měst, pražský a táborský. V táborském svazu jsou zastoupena města převážně z jižních Čech. Později se vytváří svaz zahrnující města na východ od Prahy a koncem dvacátých let 15.století vzniká svaz měst na severu. Nižší šlechta se snaží aktivovat krajské zřízení z doby předhusitské. V jejím úsilí jsou jí nápomocni krajské landfrýdy (landfrédy), které jsou vlastně politickými svazky všech stavů (pánů, rytířů a měst). V roce 1432 se husitský sněm v Čáslavi rozhodl svolat v každém kraji sněm šlechty a měst, který by zvolil hejtmana jako představitele kraje a jeho pomocnou radu. K této volbě dochází ve všech dvanácti krajích o dva roky později.

Za krále Jiřího z Poděbrad se počet krajů zvětšuje na čtrnáct. Vzniká navíc kraj Podbrdský a Vltavský. Opět jsou jmenováni královští úředníci, poprávci, pro jejich správu. Význam volených hejtmanů je ale tak velký, že se v roce 1470 trvale prosazují dva hejtmani voleni v krajích a poprávci jmenovaní králem jsou jim podřízeni. Od roku 1508 se již volí pouze dva hejtmani, jeden z panského a druhý z rytířského stavu a jejich rada ze tří stavů. Od roku 1528 je volitelnost hejtmanů zrušena a jsou jmenováni králem z místní šlechty. V této době je pravidlem, že v místě sídla hejtmana z panského stavu sídlí i krajský úřad, z čehož vyplývá, že neexistují stálá krajská města.

V období třicetileté války se začalo jednat o rozdělení krajů do tak zvaných čtvrtí, k tomu však nedošlo.

Pokud jde o jednotlivé krajské hejtmany, lze vzpomenout, i když Bělčice již Běšínům nepatří, že v letech 1640 až 1642 byl krajským hejtmanem Jan Václav Běšin z Běšin na Kožlí za rytířský stav a potom v letech 1648 až 1650 Jan Běšin z Běšin. V roce 1685 je předepsána rezignace krajských hejtmanů vždy po pěti letech. Dalším krajským hejtmanem z rodu Běšínů je Jan Václav Běšín z Běšin v letech 1696 až 1699 za stav panský. Mohu jen s lítostí podotknou, že pokud by Běšínové ještě sídlili v Bělčicích, byla by naše obec vlastně krajským městem.

Od roku 1706 mají podle císařského nařízení vykonávat státní správu v jednotlivých krajích školení úředníci (byrokraté), ti ale musejí při svém rozhodování přihlížet ke stavovským návrhům.

Po roce 1714 jsou České země rozděleny na dvanáct krajů, když jsou některé původní kraje sloučeny. Například Vltavský a Podbrdský je spojen v Berounský. V našem okolí existují kraje Plzeňský, Bechyňský, Berounský a Prácheňský, do kterého patří Bělčice.

V letech 1748 až 1751 jsou krajské úřady postátněny a místo dvou krajských hejtmanů nastupuje jeden, který je úředníkem s odbornou kvalifikací a má za povinnost sídlit a úřadovat v krajském městě. Mimo jiných úkolů začíná dohlížet i na vrchnost a vybírání berně. V této době se vyčleňují ještě další kraje. Krajů je tedy šestnáct, ale jejich hranice jsou proměnlivé, protože je pro ně určující celistvost jednotlivých panství. Je zřízeno i šestnáct krajských měst a Písek se stává stálým sídlem krajských hejtmanů pro Prácheňský kraj. Pouze z nostalgické vzpomínky na Běšíny uvedu, že Jan Martin Běšin z Běšin je krajským hejtmanem v letech 1751 až 1762.

V roce 1782 nařizuje panovník přemístění krajských úřadů do středu kraje, z čehož vyplývá, že krajský úřad mohl být i v úplně bezvýznamné vsi. O rok později jsou kraje rozděleny na tři vizitační okresy a ustaveni komisaři, kteří mají za úkol kraj objíždět. Pro krajský úřad je navíc určen sekretář, protokolista, dva kancelisté, praktikanti a místo dosavadních krajských poslů jsou zřízeni krajští dragouni.

V letech 1848 až 1849 je vyhlášeno „Prozatímní obecní zřízení“, které zavádí instituci územní samosprávy. Podle nařízení z 9.8.1849 s působností od 1.1.1850 je zrušen titul krajského hejtmana a dochází k reorganizaci státního uspořádání. České země jsou rozděleny na sedm krajů. Prácheňský kraj je zvětší části přidělen ke kraji Plzeňskému a Českobudějovickému. Severně od nás je ještě kraj Pražský. V sídle každého kraje je zřízena krajská vláda v čele s krajským presidentem. Bělčice jsou nyní v Plzeňském kraji s krajským městem Plzní.

Po zrušení krajských hejtmanství nejvyšším ustanovením z 25.1.1853, které vstupuje v platnost 12.5.1855, je zřízeno v Čechách třináct krajských úřadů. Nově je zřízen kraj Písecký, do kterého jsou zařazeny i Bělčice. Do čela kraje je postaven krajský v hodnosti místodržícího rady. Zákon z 19.5.1868 krajské úřady ruší.

Posledním záchvěvem vlády Rakouska - Uherska nad Českými zeměmi měl být výnos z 12.května 1918 o zřízení dvanácti krajských vlád v Čechách podle národnostního členění. Čtyři kraje mají být německé, sedm českých a Praha měla být samostatným krajem. Krajské vlády měly zahájit činnost 1.1.1919, čemuž zabránil vznik svobodné Československé republiky 28.10.1918.

V roce 1919 (10.září) je k republice připojena Podkarpatská Rus. Správní uspořádání státu je upraveno zákonem o župním zřízení ze dne 29.února 1920, které má být uvedeno v život do pěti let. Podle něj mají být zřízeny župní a krajské úřady. Bělčice a blatenský okres jsou zařazeny do župy plzeňské. K tomu ale nikdy nedošlo, protože realizace zákona je neustále odkládána. Na základě obnovení zemského zřízení ze 14.července 1927 s účinností od 1.prosince 1928 jsou zřízeny čtyři země - Česká, Moravskoslezská, Slovenská a Podkarpatská.

30.9.1938 přijímá československá vláda Mnichovský diktát. 22.listopadu 1938 je přijata nová ústava, která stanoví nové státní uspořádání a název státního útvaru. Československo se stává Česko - Slovenskou republikou, která je federálním státem Čechů, Slováků a Karpatorusů. 14.března 1939 je vyhlášen nezávislý a samostatný Slovenský štát a následně se osamostatňuje Karpatská Ukrajina. Protektorát Čechy a Morava je zřízen 15.3.1939 a vyhlášen následující den. Územní samospráva je zlikvidována a je nastolen vůdcovský princip řízení státu. Jsou zřízeny oberlandráty sdružující 1 až 6 politických okresů a v jejich čele jsou inspektoři říšského protektora, později inspektoři německého státního ministra. Bělčice patří v rámci říšsko - německé správy pod německý oberlandrát se sídlem v Klatovech. K 15.6.1942 je na území protektorátu zřízeno sedm oberlandrátů a k 1.9.1944 je jich po reorganizaci šest.

Po skončení okupace je 2.6.1945 obnovena dohodou mezi Čechy a Slováky Československá republika. Naše vláda uznává právo Zakarpatské Ukrajiny na začlenění do svazku Ukrajinské sovětské socialistické republiky a dohoda je podepsána 4.7. Dekretem z 27.10. je obnovena organizace státu z před okupační doby, což znamenalo zemské zřízení v čele se zemskými národními výbory. Stát je rozdělen do deseti správních obvodů a okres Blatná je zařazen do devátého správního obvodu Plzeň.

1.1.1949 vstupuje v platnost zákon o krajském zřízení, který zřizuje 16 krajských výborů a 364 okresů. Vzniká Plzeňský kraj, do kterého patří i okres Blatná. Dále v našem nejbližším okolí vznikl kraj Českobudějovický a Pražský.

Od 9.4.1960 platí nová územní organizace státu, při které je zřízeno deset krajů. Vzniká Jihočeský kraj s krajským městem České Budějovice, který byl vytvořen z původního kraje České Budějovice, připojením západní části zrušeného kraje Jihlava, okresů Dačice, Kamenice nad Lipou, Pacov, Pelhřimov, Humpolec, polovinou okresu Blatná a částí okresu Votice. Jeho rozloha je 11.349 km2 a k 1.1.1960 má 651.639 obyvatel. Je rozdělen na osm okresů, kterými jsou České Budějovice, Český Krumlov, Prachatice, Jindřichův Hradec, Pelhřimov, Písek, Tábor, Strakonice. Zároveň je změněn i název státu z Československé republiky (ČSR) na Československou socialistickou republiku (ČSSR). 17.září je schválen Národním shromážděním zákon o novém státním znaku a vlajce.

31.5.1966 byl zahájen v Praze XIII.sjezd KSČ, který je předzvěstí roku 1968. Po nadějném začátku „Pražského jara“ byla možnost změn zlikvidována 21.srpna 1968 vstupem „spřátelených“ armád Varšavské smlouvy. 28.října 1968 je schválen zákon o Československé federaci, kdy v rámci ČSSR vznikají Česká a Slovenská socialistická republika.

Přenesme se nyní do roku 1989. Tento rok je charakteristický rozpadem tábora socialistických zemí. Postupně dochází k převratům v Polsku, Maďarsku, NDR, Bulharsku, ČSSR a  Rumunsku. U nás je impulsem k revoluci násilné potlačení studentské manifestace na Národní třídě v Praze, která se konala 17.11. Veškeré následující dění je zaměřeno proti monopolu jediné vládnoucí strany - KSČ. Po dlouhých jednáních je na schůzi Federálního shromáždění, která probíhala od 27. do 29.2.1990, změněn název státu na Československá federativní republika. Tento název ale nevydržel dlouho, protože na další schůzi, která je ve dnech 18. až 24.4., byla schválena další změna názvu na Česká a Slovenská federativní republika. V tomto roce je také zrušeno krajské uspořádání státu.

1.1.1993 dochází k rozpadu České a Slovenské federativní republiky a vzniká samostatná Česká republika.

V roce 1998 je v parlamentu České republiky schváleno ustavení vyšších územně správních celků (krajů), které má vstoupit v platnost 1.1.2000. Krajů má být 13 a hlavní město Praha jako kraj samostatný. Okres Strakonice je zařazen do Budějovického kraje.

Bělčice a okresy

Císařské nařízení z 26.6.1849 vytváří novou organizaci správy státu s působností od 1.1.1850. Základní územní jednotkou se stávají politické okresy, které jsou vytvářeny tak, aby se od sebe nelišily rozlohou a ani počtem obyvatelstva. Čechy jsou tímto způsobem rozděleny na 79 politických okresů v nichž jsou vytvořena okresní hejtmanství v čele s úředníkem s právnickým vzděláním, který má titul okresního hejtmana. Jeho úřad je tvořen okresním komisařem, sekretářem, kancelářským personálem a sluhy. V letech 1850 až 1855 se pro okresní úřad užívá název podkrajský úřad. Při této reorganizaci státu vznikl správní (politický) okres Blatná, který byl vytvořen spojením soudního okresu blatenského, březnického a mirovického. C.k. okresní hejtmanství mělo sídlo v Březnici a začalo úřadovat 1.února 1850. Bělčice se stávají součástí tohoto okresu.

Nejvyšším ustanovení z 25.1.1853, které vstupuje v platnost 12.5.1855, zahajují činnost smíšené okresní úřady. V Čechách je jich zřízeno 208 a jsou umístěny v místě sídla okresního soudu. V jejich čele jsou okresní představení (okresní přednostové, lidově ředitelé okresu nebo okresní). V našem okolí jsou tyto úřady zřízeny pro soudní okres blatenský se sídlem v Blatné a pro soudní okres březnický se sídlem v Březnici. Je v nich spojena nejnižší soudní a politicko-správní moc. Bělčice i nadále zůstávají součástí blatenského okresu.

V roce 1862 je vydán „Obecní zákon“, který stanovuje, že mezi obec a zemský sněm se může vložit zastupitelstvo okresní, župní nebo krajské, volené na tři roky. Tato okresní samospráva je aktivována „Zemským zákonem“ z 25.července 1864. Z okresního zastupitelstva je vybírán okresní starosta, kterého potvrzuje císař a okresní výbor, složený ze starosty a šesti členů. Je zde dána také možnost, že zastupitelstvo může být složeno z kurií.

Kurie jsou zájmové skupiny skládající se například ze zástupců velkostatků, obchodu a průmyslu, měst a městysů, a venkovských obcí.

Úředníci okresu jsou jmenováni vrchností. Správní obvody zastupitelských okresů se shodují s obvody okresních soudů. Vzniká tedy zastupitelský okres Blatná a zastupitelský okres Březnice, které svojí činnost zahajují 25.září 1865.

V návaznosti na ústavu z roku 1867 reorganizuje zákon z 19.5.1868 veřejnou správu a ustavuje c.k. okresní hejtmanství v čele s okresními hejtmany. V Čechách jich vzniká 89 a každé zahrnuje dva i více zastupitelských okresů. Na základě tohoto zákona začalo úřadovat 26.května 1868 c.k. okresní hejtmanství v Blatné pro zastupitelské okresy Blatná a Březnice. V roce 1908 je v Čechách 98 okresních hejtmanství, neboť příliš velké okresy byly rozděleny.

Na tomto místě je vhodné vzpomenout na občany Bělčic, kteří v okresních zastupitelstvech naši obec zastupovali. V letech 1865 až 1872 je to Josef Maroušek, který pracuje jako člen okresního zastupitelstva. Po něm, od roku 1872 do roku 1876 a později i v letech 1881 až 1886, zde působí Josef Láznička, purkmistr v Bělčicích, který je v letech 1876 až 1881 členem okresního výboru. Dalším členem okresního zastupitelstva je v letech 1886 až 1888 František Sedláček, c.k. poštmistr v Bělčicích. Roku 1888 je okresní zastupitelstvo rozpuštěno a ke správě okresu je jmenována okresní správní komise, která pracuje do 17.dubna 1889. V letech 1889 až 1902 je František Sedláček členem okresního výboru a od roku 1902 do roku 1910 náměstkem okresního výboru. Dalším bělčickým zástupcem je v okresním zastupitelstvu v letech 1910 až 1914 Karel Klíma, rolník v Bělčicích. Od 21.března 1916 do roku 1919 je František Sedláček, starosta města Bělčice, opět členem okresního výboru a zároveň i členem okresního zastupitelstva.

Jako o nejvýznamnějším roce v dějinách našeho státu lze hovořit o roku 1918. Vzpomeňme na situaci v Bělčicích. Již 14.října 1918 vyvěšují někteří bělčičtí občané prapory na oslavu československé samostatnosti. 28.10.1918 po desáté hodině kapituluje rakouská vláda a v jedenáct hodin se Národní výbor ujímá vlády. Vzniká samostatná Československá republika. Do Bělčic přicházejí první zprávy o převratu k šesté hodině večerní. Je milou vzpomínkou, že strážmistr Štěpán, velitel četnické stanice, plakal na poště pro Rakousko.

Nastal mírový, civilní život v nové samostatné republice. Národní shromáždění odhlasovalo 25.listopadu 1918 platy ústavním činitelům:

president republiky                          500.000 K + 500.000 K na reprezentaci

ministerský předseda                       70.000 K

ministr                                                 60.000 K

poslanec                                             12.000 K

4.prosince 1918 je zrušeno šlechtictví, řády a tituly. Protože je nutné reorganizovat státní správu zděděnou po Rakousko - Uhersku jsou výnosem z 25.září 1919 okresní zastupitelstva rozpuštěna a na jejich místa jsou dosazeny okresní správní komise podle návrhů politických stran, řízené jmenovaným předsedou. V roce 1920 jsou okresní hejtmanství přejmenována na okresní správy politické a v jejich čele jsou ponecháni okresní hejtmani. Volební období je čtyřleté a v roce 1933 bylo prodlouženo na 6 let.

Vzpomeňme na další zástupce Bělčic v okresním zastupitelstvu. Od 8.října 1919 úřaduje v Blatné okresní správní komise a jejím členem je Antonín Trefný. Dne 10.září 1924 je tato komise odvolána a je jmenována nová, která úřaduje od 19.září. Bělčice zastupuje do 6.listopadu 1927 Karel Klíma, a protože je zvolen starostou v Bělčicích, na členství v komisi rezignuje. Náhradníkem je Karel Benedikt, který ale 10.listopadu 1927 také rezignuje. V roce 1928 (27.1.) odvolává zemská správa politická v Praze okresní správní komisi a jmenuje ke správě okresu vládního komisaře Ed. Halíka, vrchního komisaře politické správy v Blatné.

Zákon ze 14.července 1927 vstupuje v platnost 1.prosince 1928 a obsahuje novou organizaci státní správy. Jsou zrušeny dosavadní zastupitelské okresy a místo nich zřízeny okresy nové. Jejich orgánem je okresní výbor, okresní hejtman, komise a okresní zastupitelstvo, kde jsou dvě třetiny členů voleni a jedna třetina jmenována ministerstvem vnitra. Tím zanikají stávající zastupitelské okresy blatenský a březnický a jsou nahrazeny novým okresem blatenským. Zákon mění i názvy úřadů. Dosavadní politické úřady první instance obdržely název okresních úřadů a okresní hejtman je zároveň předsedou okresního výboru a okresního zastupitelstva.

Okresní zastupitelstvo v Blatné má 24 členů a okresní výbor 8. Volby v blatenském okrese proběhly 2.12.1928 a ustavující schůze je 31.ledna 1929. Za Bělčice je do zastupitelstva zvolen Karel Benedikt.

Vzpomeňme na tomto místě i některé události z let následujících. 27.11.1932 se koná oslava 60-tých narozenin okresního hejtmana, vrchního rady politické správy v Blatné Antonína Čubra. Za bělčickou obec se oslavy zúčastnili Karel Klíma, Emil Ort a Karel Kasík.

17.dubna 1935 je jmenován novým hejtmanem Miroslav Lapáček. 15.ledna 1936 se koná pohřební průvod velkostatkáře Ferdinanda Hildprandta - Ottenhausen, známého samosprávného pracovníka a posledního voleného starostu, z Blatné do Paštik. Průvodu se zúčastňují i bělčičtí občané.

Se vznikem protektorátu Čechy a Morava dochází k novému územnímu rozdělení na městské a venkovské okresy. K řízení venkovských okresů jsou vytvořeny úřady landrátů, kde působí okresní radové jako poradci landráta, který je představitelem okresu. V čele městského okresu stojí vrchní starosta.

Uveďme některé události a nařízení z válečného období týkající se života lidí i obce. 3.března 1939 je nařízeno bělčickému obecnímu úřadu opatřit a chovat čtyři veřejné plemenné býky a jednoho veřejného plemenného kance. Vzhledem k protiněmeckým projevům při fotbalovém zápase Praha : Berlín (2 : 0), který se konal 8.června 1939, jsou od 18. do 30.června zakázány všechny sportovní podniky. 9.července je, podle příkazu, zřízena tří členná komise pro zabezpečení pracovních sil na zemědělské práce, kterou tvoří starosta a dva členové městské rady, František Bartoš a Václav Škácha. 28.srpna vychází nařízení o užívání německého jazyka:

a) styk s orgány Říše        - němčina

b) písemný styk                  - vyhotovovat dvojmo (česky i německy)

c) veřejná doprava           - česky, ale německy přednostně.

Od 1.9. je starosta obce osobně zodpovědný za bezvadné zatemnění. Podle nařízení Ministerstva vnitra z 9.září musí být vnější označení obecních úřadů dvojjazyčné s tím, že německý text je přednostní. 11.9. je nařízeno škole a obecnímu úřadu, aby si do osmi dnů opatřily říšskou vlajku s hákovým křížem. 22.června 1940 je nařízeno odstranit výsostné znaky ČSR, například i na živnostenských listech. 17.října je Protektorát včleněn do říšského celního území, kde je domácím platidlem koruna v přepočtu 1 říšská marka = 10 korun. 31.října musí zaslat obecní úřady pamětní knihy k uložení v Zemském archivu. 20.7.1941 jsou na telefonický příkaz obstarány a vyvěšeny na státních budovách bílé prapory s červeným „V“ na počest německého útoku na SSSR. 8.8. je na pokyn okresního úřadu přejmenováno kino na „Bio Viktoria“ a hostinec „Beseda“ na „Viktoria“. 23.8. je vydána vyhláška o zavedení pracovních knížek. Od 15.9. musí být židé zdržující se mimo příbytek označeny žlutou šesticípou hvězdou. 29.9. je vyhlášeno civilní stanné právo, které trvalo do 1.12. a znamenalo omezení závěrečné policejní hodiny na 22 hodin, zákaz divadel, společenských a sportovních podniků. Na základě žádosti obce oznamuje 13.11. okresní úřad v Blatné, že oberlandrát v Klatovech nemá námitek na zřízení městského rozhlasu. 11.5.1942 se mají, z příkazu okresního úřadu v Blatné, podrobit zkoušce z německého jazyka V. Chaloupka, Ing. Harant a V. Kylián, pracovníci městského úřadu.

Výnosem Zemského úřadu v Praze z 24.5.1942 je okres Blatná vřazen do obvodu okresu Strakonice a tím Bělčice přechází do pravomoci okresního úřadu ve Strakonicích. Do 1.9. v Blatné pracuje pouze pobočka okresního úřadu.

Uveďme opět některé události doby týkající se obce. 28.5.1942 je vyhlášen civilní vyjímečný stav v důsledku atentátu na R. Heindricha, zrušen je až 3.7. Na příkaz policejní stanice hlásí starosta 9.6. vyvěšení říšských a protektorátních praporů v den pohřbu R. Heindricha (na náměstí jich bylo vyvěšeno 105, v Rožmitálské ulici 57, Nádražní ulici 42, Blatenské 30, v Záhrobí 28, Podruhlí 29 a v Leleticích 26). Starosta je vyzván, aby se 3.7. dostavil do Prahy do Lucerny na projev ministra vnitra a primátora Prahy k českům starostům. Večer bude následovat manifestační projev ministra školství na Václavském náměstí. Pro veřejné zaměstnance je od 18.9. povinně zaveden ve styku s říšskými orgány pozdrav se vztyčenou pravicí. 13.12.1943 je příkazem okresního úřadu ve Strakonicích uložen pořádkový trest starostovi obce ve výši 20 K nebo náhradní trest vězení v trvání 6 hodin, protože byly úředním šetřením zjištěny formální závady ve vyživovací službě. 24.6.1944 jsou starostové obcí svoláni okresním úřadem na poradu, na které má představitel oberlandratu z Klatov výstražný projev na téma udržení pořádku v Protektorátu.

Zastavme se nyní u událostí v republice v době od osvobození do únorového převratu v roce 1948. S postupným osvobozováním naší vlasti je obnovována i organizace státní moci zřizováním Revolučních národních výborů. Je vytvořena Národní fronta složená z komunistů, sociálních demokratů, národních socialistů a lidovců. Bezprostředním nadřízeným okresním národním výborem (ONV) je pro Bělčice do 18.6.1945 ONV ve Strakonicích. V Blatné ovšem existuje Revoluční NV, který vydává samostatná nařízení v zastoupení ONV. 9.5.1945 je osvobozena Praha a následující den se do Prahy vrací Košická vláda v čele s ministerským předsedou Zdeňkem Fierlingerem. 12.5. přestává být marka zákonným platidlem a platí pouze v pohraničí. Jinak zůstávají v platnosti koruny z posledních dnů protektorátu. Pro strakonický okres jsou zákonným platidlem i okupační marky s přepočtovým kurzem 1 : 10 K a okupační ruble v kurzu 1 rubl = 2,50 K. 15.5. nařizuje ONV, aby NV podal návrh na obnovu a zahájení prací v menších místních podnicích. 16.5. se do republiky vrací president Edward Beneš. 31.5. je povolán Antonín Jarolímek, který byl právě jmenován konsistoriálním radou, do ONV. Okresní národní výbory vydávají nekolaborujícím občanům „osvědčení o národní a státní spolehlivosti“. První československé známky jsou vydány 1.června.

Na žádost obyvatelstva je opětovně zřízen blatenský okres s ONV v Blatné, který svojí činnost zahajuje 18.6.1945.

A další události? Dekretem z 21.6.1945 je nařízena konfiskace půdy Němců, zrádců a kolaborantů.  Další dekrety ze 17. a 20.7. hovoří o osidlování zemědělské půdy, o zřízení lidových soudů a Národního soudu. Následuje ústavní dekret z 2.8. o státním občanství a 5.8. o odsunu Němců a Maďarů. 25.srpna je ustaveno Prozatímní národní shromáždění, částečná autonomie Slovenska je vyjádřena vznikem Slovenské národní rady a ustanovením Sboru poverenců. Dne 19.10. vychází dekret presidenta republiky, který stanovuje, že se od 1.11. stává měnovou jednotkou koruna (Kčs) s převodem 1 : 1 za dosavadní Kč, K i Ks. 28.10. dochází ke znárodnění těžkého průmyslu, bankovnictví a pojišťovnictví. Tentýž den jsou provedeny volby do Prozatímního národního shromáždění, které se uskutečnily prostřednictvím volitelů. Šlo tedy o volby nepřímé. V obcích jsou zvoleni místní volitelé, kteří ze svého středu volí na okresních shromáždění okresního volitele a ti potom na zemských shromáždění zemské volitele. 26.5.1946 se v sokolovně konají od 8 do 16 hodin volby do ústavodárného Národního shromáždění. Volební výbor pracuje ve složení Jan Štrupl, Josef Havlena, Fr. Bartoš, Karel Benedikt, Josef Truhlář, Bohumil Kočovský, Bohumil Skala a Jan Hájek. V Bělčicích je 643 oprávněných voličů a k volebním urnám se jich dostavilo 613. Zaznamenejme výsledky těchto voleb:

                                                                                                     
Komunistická strana Československa                        - 292

Lidovci                                                                              - 123

Sociální demokraté                                                         - 50

Národní socialisté                                                           - 146

neplatné lístky                                                                  - 2

V rámci americké pomoci našemu lidu, tak zvané „Akci UNRRA“, je dodáno během roku 1946 zboží v hodnotě 275,000.000 dolarů. Spotřebitelé dostávají příděl 80 bodů na přídělové období a ty jsou rozděleny například na 32 bodů pro potraviny, 16 bodů masné výrobky, 16 bodů tuky, 16 bodů chléb a pečivo. Tato akce trvá od 4.3. do 31.12.1946, ale zboží je vyprodáno až 7.6.1947. V přechodu let 1946 a 1947 je zaveden zimní čas, kdy se na jeho začátku posunují ručičky o jednu hodinu zpět. V roce 1946 byl ukončen odsun Němců, kterých je vysídleno 2,170.598. ONV ukládá dodávkovou povinnost pro celou obec a komise MNV ji rozepisuje na jednotlivá hospodářství. Dodávky se týkají jatečního zvířectva, sádla a tuků, mléka, vajec, jateční drůbeže, obilovin, brambor, másla, sena i slámy. V roce 1948, když moc ve státě převzala KSČ je přijata tak zvaná „Ústava 9.května“. 30.5. probíhají volby, při kterých je blatenský okres zařazen do 5.volebního kraje Plzeň. Národní fronta (NF) sestavuje jednotnou kandidátku a nesouhlas při volbě se projevuje vložením prázdného bílého lístku. Volby jsou tajné, ale voličům je umožněn i manifestační způsob bez použití zastírací plenty. Volební komise v Bělčicích pracovala ve složení František Šefránek, Václav Chaloupka, Jan Žid, Jaroslav Pobuda, Jaroslav Sladký a Bohumil Skala. Místní obvodní volební výbor byl ve složení Josef Havlena, Antonín Kratochvíl, Stanislav Voříšek, Josef Krška, Josef Beneš, Karel Vonášek a Jaroslav Novotný. Pro jednotnou kandidátku se vyslovilo 74,40% voličů, prázdných lístků bylo odevzdáno 17,70% a neplatných 7,90%. 7.6. abdikuje Edward Beneš a 3.9. v 18:10 hodin umírá. 14.6. je ve Vladislavském sále provedena manifestační volba Klementa Gottwalda presidentem.

1.1.1949 vstupuje v platnost zákon o krajském zřízení, podle kterého jsou do Plzeňského kraje včleněny okresy Blatná, Plzeň město a Plzeň okolí, do Českobudějovického kraje Písek a Strakonice, do Pražského kraje Příbram. 17.5.1954 jsou zrušeny Jednotné národní výbory a vznikají samostatná ONV pro venkovské okresy.

Uveďme opět některé události doby týkající se ONV a MNV. V roce 1948 je dlouholetý městský tajemník Václav Chaloupka přemístěn na méně odpovědné místo na ONV v Blatné. Ke dni 31.12.1949 je zrušeno domovské právo a tím chudší vrstvy obyvatelstva přichází o poslední zabezpečení v dobách životní tísně a zároveň je tím porušen vřelý vztah k domovské obci. K 1.3.1950 bylo provedeno sčítání lidu v ČSR a je zjištěno, že republika má celkem 12,338.450 obyvatel, z toho České země 8,896.133. Během první poloviny roku 1951 jsou vydávány nové občanské průkazy. V tomto roce zprostředkovává styk MNV s ONV újezdní tajemník Václav Šilha a od roku 1952 tajemník MNV. 1.1.1952 jsou zrušena „osvědčení zachovalosti“ a „o národní a státní spolehlivosti“. Stále funguje lístkový systém, ale pracující jsou proti ostatním zvýhodněni. Existují potravinové lístky, lístky na maso i šatenky. Lístky nemají dostávat vesničtí boháči, podnikatelé zaměstnávající pracovní sílu a dospělí příslušníci jejich rodin. Jako zajímavost můžeme uvést ceny motocyklů z tohoto roku, kdy ČZ 150 ccm stojí 51.000 Kčs a ČZ 125 ccm 44.000 Kčs. 14.9. se v Bělčicích konají okresní dožínky, které jsou spojeny s celodenním jarmarkem na hřišti Sokola. Odpoledne je vyplněno průvodem a přátelským fotbalovým zápasem, po kterém následuje vyhlášení vzorných pracovníků JZD blatenského okresu, kdy z Bělčic je oceněn Karel Koubek. Potom vystoupil vojenský umělecký soubor „Stráž míru“ a večer je uspořádána taneční zábava. 30.5.1953 vstupuje v platnost zákon o měnové reformě s účinností od následujícího dne. Tento den je v 11 hodin zastaveno přijímání peněz na poště a zastaven jakýkoliv peněžní pohyb. V 17 hodin hlásí rozhlas zásady výměny československé měny:  

1) Každé osobě je vyměněno 300 Kčs staré měny v poměru 1 : 5  

2) Vklady do 5.000 Kčs jsou měněny v poměru 1 : 5, další v odstupňovaném menším poměru  

3) Peníze uložené doma se mění v poměru 1 : 50  

4) Cenné papíry a pojistky se ruší  

5) Pohledávky vůči státu jsou spláceny v poměru 1 : 50

1.6. v 7:30 hodin ohlašuje místní rozhlas, že výměnným místem je bělčická pošta a výměna musí být ukončena 4.6. 25.5.1954 je navržen jako kandidát do ONV MUDr. Fr. Maurer, který je také 30.5. v doplňujících volbách zvolen. Rozhodnutím ONV z 2.11. musí být výměra orné půdy v Bělčicích zvětšena o 7 ha rozoráním pastvin a méně výnosných luk.

V roce 1960 je připravována reorganizace státní správy. 8.2. zasílá rada MNV dopis na KV KSČ v Praze se žádostí, aby byla obec připojena k okresu Příbram. 9.2. se koná schůze občanů a hlavním bodem jednání je nové rozdělení republiky na kraje a okresy, z kterého vyplývalo zrušení blatenského okresu. Obec má připadnout do strakonického okresu a Jihočeského kraje. Většina občanů si ale přeje připojení obce do okresu Příbram ve Středočeském kraji. Přání obyvatel Bělčic není vyhověno. Nová územní organizace vstupuje v platnost 9.4.1960. Je zřízeno 10 krajů a 108 okresů. Strakonický okres má rozlohu 1.030,46 km2, 208 obcí, 65 osad a 70.416 obyvatel. K 1.7.1960 přestává definitivně existovat blatenský okres.

A jak šla doba?

V roce 1961 proběhlo v republice sčítání lidu a je napočítáno 9,571.531 obyvatel v Českých zemích. 1.4.1963 jsou dány do oběhu nové mince o nominální hodnotě 50 haléřů. Podle statistiky se v roce 1967 vypilo v republice 502.300 hl alkoholu za 11,5 miliardy Kčs. 26.února 1968 je Bratislava prohlášena hlavním městem Slovenské socialistické republiky. 7.března zahynul první kosmonaut J.A.Gagarin. V roce 1969, když na hokejovém mistrovství světa ve Stockholmu zvítězilo naše mužstvo nad SSSR, jsou po následné reakci obyvatel státu zavedena censurní opatření v oblasti sdělovacích prostředků. 1.května nejsou po mnoha letech pořádány manifestační oslavy. 14.5. je provedena změna cen zboží, většinou jde o zdražení, ale podle oficiální verze šlo pouze o úpravu cen. Další podobná úprava následuje 1.7. V roce 1970 je provedeno sčítání lidu a ČSR má 9,807.697 obyvatel, o 10 let později žije v České republice 10,288.946 obyvatel.

Zaznamenejme některé občany z Bělčic, kteří působí jako poslanci v ONV Strakonice. Ve volbách 12.6.1960 jsou zvoleni J. Žid a A. Šilhová. V roce 1971 je poslancem za Bělčice Pospíšil Hynek a v roce 1981 Josef Staněk.

Přeneseme se nyní do období po listopadu 1989. Ve dnech 25.2. a 26.2.1990 je zahájen odsun sovětských vojsk z našeho území, která zde „dočasně“ zůstala po okupaci republiky v roce 1968. Tento odsun je ukončen 21.6. následujícího roku.

Ve dnech 8. a 9.6.1990 probíhají po mnoha letech svobodné volby do zastupitelských orgánů ČSFR. Tyto volby mění politicko-mocenskou strukturu v naší republice. V Bělčicích byly výsledky voleb následující:

do Sněmovny národů Federálního shromáždění: OF                                                   - 46,9%

                                                                                      Spoj. zemědělců a venkova         - 18%

                                                                                      KDU                                                 - 10,8%

do České národní rady:                                             OF                                                    - 47,5%   

                                                                                      Spoj. zeměděl. a venkova            - 17,2%

                                                                                      KDU                                                 - 11,6%

V listopadu 1990 se konají volby do zastupitelských orgánů obcí a končí jimi činnost okresních národních výborů. Pro správu okresu jsou zřízena okresní shromáždění, která se skládají ze zástupců obcí okresu a předsedá jim přednosta jmenovaný ministrem vnitra. Zájmy Bělčic, obcí pod ně spadajících a některých vesnic z okolí, zde hájí v letech 1990 až 1994 Vlastimil Šilhavý a od roku 1994 Josef Zeman.

Od 1.1.1996 byla dána možnost zřídit nové okresy, proto v roce 1994 podává zastupitelstvo města Blatná žádost na Ministerstvo vnitra o opětovné ustavení blatenského okresu. Žádosti není vyhověno a Bělčice zůstávají i pro další léta součástí strakonického okresu.

Rychtáři v Bělčicích

Od poloviny 13.století má vrchnost na starosti veškerou správu v jednotlivých vsích, a tak si zde jmenuje svého zástupce, kmeta. S povýšením obce na město je zároveň získáno právo na vlastní samosprávu, které je představováno osobou rychtáře, někde nazývaného šulc nebo fojt. Správa poddanského města je potom rozdělena na dvě části, vrchnostenskou, zastoupenou hejtmanem a samosprávnou.

Rychtář je styčným článkem mezi vrchností a obyvatelstvem. Je vrchností jmenován a zpočátku je tato funkce dědičná. Postupem doby dědičnost zaniká a rychtář je jmenován na přesně určenou dobu. Stává se pouze výkonným orgánem vrchnosti, která jím někdy spojuje několik vsí pod jednu správu. Rychtáři náleží péče o obecní hospodářství, výkon vrchnostenských gruntovních práv (robotních, úročních a jiných), ručí za mír a pořádek ve městě, náleží mu nižší soudní moc, kontrola prodeje na trzích a čistoty města. Později má i funkci výběrčího berně, obstarává konskripce, dodávky a ostatní vojenské záležitosti. K plnění těchto úkolů má k ruce služebníky, kterými jsou písař, posel, ponocný, pochopové nebo pacholci a biřicové. Každou sobotu se rychtáři scházejí u vrchnostenského úřadu na veřejném slyšení, kde jsou seznámeni s nařízeními vrchnosti. Důležité obecní záležitosti se potom vyřizují na valné hromadě obce řízené rychtářem.

Odznakem rychtářské moci je „rychtářské právo“, krátká dřevěná hůlka opletená řemínky a ozdobená lesklými knoflíky. „Právo“ se předává při výměně rychtáře a skládá se na něj přísaha. Rychtář jím dává znamení, kdo má mluvit, či kdo se má potrestat. To co rychtář řekl, platilo za „právo“, a kdo jej neuznal, propadl pokutě.

Na počátku 17.století je rychtář volen obcí, v pozdější době konšely a tato volba je schvalována vrchností. Rychnostenský úřad byl zrušen vydáním „Obecního zřízení“ v roce 1848.

Rychtář ustavuje pro spolurozhodování sbory přísežných, z nichž se od 14.století postupně stávají městské rady. Rady jsou v pozdější době voleny většinou na jeden rok. Jejich členové se nazývají konšelé a střídají se v předsedání radě. Předsedající konšel se nazývá purkmistr a délka jeho funkčního období závisí na počtu konšelů. Purkmistr má u sebe městskou pečeť a spravuje důchody obce. V roce 1751 je úřad purkmistra zrušen, ale o tři roky později byl opět obnoven. První konšel se nazýval primas a v pozdější době přebírá od purkmistra starost o finanční hospodaření města. Městské rady konají pravidelné neveřejné ranní schůzky nejprve ve svých domech a později na radnici. Na základě Josefínských reforem je volitelnost do městských rad omezena souhlasem gubernia a apelačního soudu.

Při městských radách pracují i placení úředníci, z nichž přední místo zaujímá servus, který koná pochůzky, slouží při vybírání berní a obesílá lidi k soudu. Důležitou osobou byl městský (radní) písař, který je většinou vzdělaný v právech, a v menších městech býval současně správcem školy. Dále si konšelé vybírají kostelníka k dohledu na kostel a další pomocníky, kteří dohlíží na školu, obecní mlýn, pivovar a trhy.

A jak to bylo s rychtáři v Bělčicích? První informace o bělčickém rychtáři a konšelích máme z doby, kdy se bratři Jindřich, Burjan a Václav dělí o bělčické zboží: „Konšely v městečku z každého dílu nás bratří tři osoby, abychom sobě vybrali a těm podle obyčeje přísahu vydali a ti, aby do společného změnění trvali a rychtář, aby ten, kterého sobě a čího zvolíme a ten aby každý rok jiný usazen a změněn byl.“

Zastavme se nyní na počátku 17.století, kdy se začínají objevovat první jmenovité záznamy o rychtářích v našem městě. Prvním historicky doloženým rychtářem je Matěj z roku 1639. Spravuje město v době, kdy probíhá válka švédsko-francouzská a právě v tomto roce vstupuje švédská armáda do Čech.

Dalším známým rychtářem je Jan Předmířský v roce 1646. V této době jsou v Bělčicích uváděni pouze tři sousedé a čtyři chalupníci. Roku 1650 jsou v Českých zemích asi dva milióny obyvatel a v důsledku třicetileté války je zhruba polovina domů pustých.

Po Janu Předmířském víme o rychtáři Václavovi z roku 1654. V Bělčicích je celkem 42 osedlých, čtyři grunty, jeden nově osedlý, dvě chalupy a dvacetdevět domkářů, čtyři chalupy jsou neobydlené a dvě pusté. Kroniky uvádějí, že roku 1668 vyhořelo pět sedláků a devět domkářů, v následujícím roce je v Bělčicích 37 domů.

V roce 1674 je rychtářem Jan Pomahač. O dva roky později je ve městě uváděno 5 gruntů, 6 chalup, 28 domků, 3 poustky a 2 pusté chalupy. Ve středu po Sv. Trojici v roce 1692 vznikl požár v domě Matěje Víta, jinak „U Kvíčalů“, následně chytl sousední dům Víta Smrčky a potom vyhořelo půl městečka včetně fary.

Dalším rychtářem, kterého známe, je Jan Vaněrka z roku 1695. Bělčice mají 44 domů, z toho 29 obydlených, 6 spálených a 9 pustých. Lze ještě zaznamenat, že 28.11. byl popraven Jan Sladký Kozina.

V roce 1699 je bělčickým rychtářem Matouš Pobuda.

Následujícího roku nastupuje tuto funkci Pavel Matějíček. O pět let později žije na území Českých zemí asi 2,400.000 obyvatel.

V roce 1706 vykonává funkci rychtáře Jáchym Modr. Potom máme mezeru v informacích, ale z tohoto mezidobí víme, že v roce 1729 je vystavěna u fary dřevěná kaplanka, ve které bydlí  hrobař.

Dalším známým rychtářem je v roce 1734 Jan Pobuda, který se stává v letech 1763 až 1769 vrchním rychtářem.

Roku 1744 byl rychtářem Jan Červenka, ten je ale ve funkci velmi krátkou dobu. Jiří Novák, který ho střídá, téhož roku umírá. V roce 1754 je při neúplném sčítání lidu zjištěno, že Čechy mají asi 3,360.000 obyvatel. Z kronik se také dozvídáme, že v roce 1769 zabil v Bělčicích blesk 200 kusů dobytka a že v následujícím roce má město 68 domů.

Dále známe rychtáře Martina Stehlíka z roku 1771.

Roku 1776 nastupuje jako rychtář Josef Zajíček.

V této funkci ho následuje v roce 1778 Josef Brynda. Vzpomeňme, že 1.11.1781 je vydán „Patent o zrušení nevolnictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“.

V letech 1782 až 1797 je rychtářem Václav Javůrek. V tomto období vzpomeneme některé události. 12.2.1784 jsou čtyři pražská města spojena v jeden celek. Při nedokonalém sčítání lidu v roce 1787 bylo napočítáno 4,355.000 obyvatel. V roce 1794 uhodil blesk do fary, která shořela. O dva roky později skládá Jan Jakub Ryba svojí „Českou mši vánoční“.

Od roku 1800 do roku 1802 je rychtářem Josef Šimůnek. Přelom století je významný i tím, že se v Českých zemích stávají brambory všeobecně známou zemědělskou plodinou. 4.5.1802 došlo konečně ke zrušení doživotní vojenské služby a jsou zavedena léta na výsluhu:  

                                                                                                                                                                                          pěchota a vozatajstvo                     10 let,

                                                                                                                                                                                          jezdectvo                                            12 let,

                                                                                                                                                                                           dělostřelci a ženisti                          14 let vojenské služby.

Dalším rychtářem byl v Bělčicích Josef Zajíček v roce 1807.

V roce 1815 je pravděpodobně v této funkci rychtář Jindra. Bělčice mají 69 domů, z toho 11 láníků, 12 pololáníků, 22 chalupníků a 24 domků.

Za dalšího rychtáře, kterým byl v letech 1817 až 1824 Jan Šalanský, vyhořelo v roce 1818 půl městečka a v roce 1823 byla dostavěna nová školní budova. O dva roky později mají Bělčice 79 domů a 633 obyvatel, za další čtyři roky 80 domů a 713 obyvatel.

V roce 1832 je rychtářem Jakub Sloup. 21.12.1834 (23.12.) je premiéra Tylovy frašky „Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka“ a tím byla poprvé uvedena na veřejnosti píseň „Kde domov můj“, kterou zpívá Karel Strakatý, blatenský rodák.

Dalším známým rychtářem je Jakub Pučálka v letech 1835 až 1837. V Blatné je v roce 1839 otevřena nedělní řemeslnická škola.

V období let 1840 až 1846 působí jako bělčický rychtář Josef Jindra. V roce jeho nástupu do funkce bylo provedeno nedokonalé sčítání lidu a České země mají 6,369.000 obyvatel. V Bělčicích je napočítáno 82 domů a 753 obyvatel. O tři roky později je to již 89 domů a 843 obyvatel.

Posledním bělčickým rychtářem byl Josef Maroušek v letech 1846 až 1850. Za jeho působení přestávají být rychtáři představitelé města a stávají se jimi starostové.

Starostové za Rakousko - Uherska

17.3.1849 je vydán „Prozatímní obecní zákon“ s působností od 1.1.1850, který vytváří zřízením místních, okresních a krajských obcí základy územní samosprávy. Proklamuje svobodnou obec jako základ svobodného státu a rozšiřuje jejich pravomoci. Obec si sama obstarává svůj majetek (správu obecního jmění, řízení místní policie a podobně). V místních obcích rozlišuje cizince a členy obce, které dále dělí na plnoprávné obecní občany, kteří platí přímé daně, a obecní příslušníky mající v obci obecní příslušnost. Obec má dva povinné orgány s tříletým mandátem, obecní výbor (obecní zastupitelstvo) a z něj volené obecní představenstvo, které tvoří starosta (obecní představený, purkmistr, měšťanosta, primátor a podobně), kterého ve funkci potvrzuje státní úřad, a alespoň dva obecní radní. Obec má i vlastní trestní senát složený ze starosty a dvou radních. V tomto období jsou jednání obecních schůzí neveřejná. V roce 1854 je zrušeno obnovování obecních zastupitelstev, které jsou podrobeny státnímu dozoru. V roce 1859 je vydán nový zákon o obecním zřízení obsahující předpis o právu domovském. O rok později jsou na podkladě zákona z roku 1849 obnovena obecní zastupitelstva a od roku 1861 jsou jednání obecních schůzí veřejná. V roce 1864 je vydáno nové „Obecní zřízení“, které rozlišuje dvě skupiny osob, občany a přespolní. V roce 1868 se místními obcemi stávají území vyměřená pro pozemkové účely, menší územní jednotkou jsou osady, které si samy spravují majetek a mohou zřizovat vlastní zastupitelstva.

Povězme si nyní o představitelích obce v tomto období a zaznamenejme i některé zajímavosti z těchto let. Jako první starosta v historii Bělčic působí Josef Maroušek v letech 1850 až 1868. V roce 1850 mají České země 6,656.313 obyvatel. Při rozšiřování školy je roku 1864 zbouraná dřevěná kaplanka. 27.července 1866 byl uzavřen mír, který ukončil prusko- rakouskou válku. V Hudčicích, Bubovicích a Uzenicích jsou ubytováni pruští vojáci.

Po Josefu Marouškovi je do roku 1871 starostou Václav Pešek. V roce 1870 je v Bělčicích 109 domů a 985 obyvatel.

Od roku 1871 do roku 1883 je ve funkci starosty Josef Láznička. Při volbách obecního zastupitelstva jsou zvoleni radní Jakub Vít a Jan Skala a výborové František Sedláček, Václav Zeman, Jan Havlát, Josef Kočí, Josef Meloun, Jan Bartoš, Josef Pekař, František Kratochvíl a Václav Kuděj. Na radnici pracuje od roku 1876 jako obecní účetní František Sedláček. V roce 1877 mají Bělčice 141 domů. V rámci úprav obce je vydlážděno náměstí před domy a zřízen kanál od pastoušky až k radnici. O rok později je vybudován dřevěný most s kamenným spodkem přes potůček mezi rybníky Hrádek a Stodoliště. V roce 1880 je v Bělčicích 142 domů a 1.194 obyvatel. V hostinci p. Steinera je v následujícím roce zřízena stanice se třemi hřebci, o které se starají tři muži. Zrušena je až roku 1905. Purkmistr Láznička umírá 22.12.1883.

V letech 1884 až 1889 je starostou Jan Havlát, který je v roce 1885 prvním známým předsedou školní rady. Obecním účetním je Jan Sloup. V témže roce zakoupila obec za 725 zl. novou čtyřkolovou hasičskou stříkačku od firmy Šmejkal ze Smíchova. Obec uzavírá 28.5.1886 smlouvu s obecním pastýřem, který má za chování a vydržování dvou býků, berana a kance bezplatné obývání domku č.p.34 a užívání obecních pozemků. Občané ho za pasení svého dobytka odměňují zvláštní dávkou, která se nazývala „sýpka“.

Po Janu Havlátovi nastupuje do starostenského úřadu František Pučálka, který na radnici působí v letech 1889 až 1894. V roce 1889 mají Bělčice 167 domků a 1.127 obyvatel. Od následujícího roku pracuje jako účetní Václav Pobuda. Z tohoto období je možné vzpomenout ještě rok 1891, kdy je v Čechách zavedena korunová měna a v závišínském polesí byl zastřelen poslední jeřábek v kraji. O rok později jsou v blatenském okrese zřízeny čtyři zdravotnické obvody, mimo jiných, pro venkovské obce se sídlem lékaře v Bělčicích.

V letech 1894 až 1908 je starostou obce František Havlát, který je v období let 1903 až 1908 i tajemníkem a městským písařem. Sám podepisuje veškeré protokoly i za ostatní radní. Později kontrola zjišťuje nesrovnalosti v obecních účtech, které jsou jemu a obecnímu účetnímu, kterým je od roku 1903 opět Václav Pobuda, připsány k úhradě. V roce 1895 je zhotoven chodník v Rožmitálské ulici od čísla 92 až k číslu 118. V témže roce se také jedná o zřízení železniční zastávky v Bělčicích na trati Strakonice - Blatná - Březnice a tak uvádím dopis, který je zaslán komisi rozhodující  o této stavbě:

Slavná komise!

Proti navrženému nádraží pro Bělčice až u Koupě rozhodně protestujeme a prosíme co nejslušněji, aby bylo nádraží blíže u Bělčic zřízené a svoji slušnou prosbu podporujeme následovně:

1) Od roku 1870 od dráhu s okresem spolupracujeme a veškeré výlohy strasirováním, pochůzkami, deputacemi spolu neseme a posledně jsme upsali na základní akcie přes 6.000 zl.

2) Nádraží u Koupě by nám nebylo nic platné, neb mámeli jeti 1.hodinu na nádraží, můžeme jeti až 2.hod. do Březnice. Kdybychom jeli, jak každodenně se stává, ku svému okresu a hejtmanství do Blatné, museli bychom napřed 1 hodinu do Koupě a pak zpět, okolo Bělčic as 400 kroků do Blatné a tak nazpátek.

3) Sděleno nám, že terain nedovoluje, což pravda není, uvážíme-li, jak u Milína jde dráho do vrchu a hned k Příbrami z vrchu a u Pacelic, kde tato dráha jde stále do vrchu a přec jest tam navržené nádraží. Dále ve Štýrsku, kde jsou dráhy stále do vrchu a přec jest skoro v každé obci nádraží.

4) Na toto nádraží, když bude u Bělčic, bude vyhověno západním od Bělčic ležícím obcím jako: Oujezdec, Záhrobí, Leletic, Tisov, Hvožďan, Březí, Roželov, Mejta, Pozdyň, St. Smolivec, Metlí, Hornosín, Závěšín, Hošovic, Černívsko, Malkov Drah., Uzenic a t. d.

5) Západně od Bělčic ležící obce se těšili, že půjde dráha jak původně od p. inžinýra Kováříka trasirovaná byla okolo Bělčic u Netušilova mlýna a že budou míti zástavku pod Bělčici u Netušilova mlýna avšak bohužel jsou zklamáni, a přítomným při revizi tratě nový směr dráhy žádný z přítomných znalců, odborníků to nevyložil, a sami nákresu nerozuměli. Když bude nádraží u Bělčic budou i oni spokojeni.

6) Nemohli by jsme základní akcie upsané vzíti kdyžby nám nádraží nebylo postaveno blíže u Bělčic a museli by jsme všemi zákonitými prostředky ucházeti za ochranu u velesl. král. zemského výboru a u vysoké c.k. vlády.

7) Však pokud se nestaví jest pomoc, a na tu spoléháme od všech interesantů, neb nám slíbili skoro všichní p. členové komitetu, velesl. zemský výbor, sl. okr. výbor, sl. občanská záložna v Blatné naši spravedlivé žádosti vyhověti a považují to za nesmysl, aby nádraží u Bělčic při lokální dráze a při pokročilé technice při stavbách dráhy nebylo.

Opakujeme svojí skromnou prosbu o zřízení nádraží u Bělčic.

V Bělčicích, dne 5. srpna 1895

                                                                                                                                         Purkmistr:

V roce 1899 je železniční trať odevzdána k veřejnému užívání a prvním správcem železniční stanice v Bělčicích je pan Matas, ale později je stanice změněna pouze na zastávku. Následující rok je při sčítání lidu zjištěno, že České země mají 9,372.214 obyvatel. V Bělčicích žije 520 mužů a 597 žen, podle náboženství 1.110 katolíků a 7 židů, domů je 171 a katastrální výměra obce 1.071 ha. Dne 13.5.1905 navrhuje starosta, aby byl čestným občanem bělčickým jmenován Jeho jasnost Jiří, kníže z Lobkovic. Návrh byl schválen a je zdůvodněn zásluhami Jiřího z Lobkovic o samosprávu a dobrům chováním k českému národu. V roce 1907 jsou při valné hromadě Sboru dobrovolných hasičů odevzdány Karlu Chaloupkovi, Josefu Váněmu, Františku a Janu Havlátovi medaile za 25 let činnosti ve sboru.

Následujícím starostou je do roku 1911 Karel Klíma. Jako tajemník pracuje od roku 1908 Josef Váně za roční odměnu 300 K. V lednu 1909 zamrzla při velkých mrazech kašna a voda netekla 14 dnů. Také z tohoto důvodu se připravuje stavba vodovodu a uvádím část zprávy o přehlídce pro zřízení vodovodu:

Denní potřeba vody pitné a užitkové vykázána jest těmito čísly:

1.200 obyvatel á 30 litr                                                   36.000 l

102 kusů tažného dobytka á 75 litrů                             9.000 l

498 kusů velkého hovězího dobytka á 50 litrů.        24.000 l

213 kusů drobného dobytka á 15 litrů                        3.195 l

2 mlékárny á 500 litrů                                                   1.000 l                

                                                                                        74.095 l

10% jištění                                                                       7.410 l

Celkem                                                                          81.505 l  = 815,05 hl spotřeby denní

V Praze dne 25. listopadu 1909

                                                                                                                                                                      Přednosta - vrch. stav. rada

V roce 1910 mají České země 10,078.637 obyvatel a v Bělčicích je 184 domů a 1.164 občanů. Za starosty Klímy nastává oživení města i po stránce hospodářské. Je prvním průkopníkem moderních forem hospodaření, jako bylo používání umělých hnojiv, meliorací či chovu ušlechtilého dobytka. V roce 1911 zakládá s bělčickým rodákem Josefem Váněm „Společnost s r.o. pro průmysl žulový v Bělčicích“.

Dalším starostou byl zvolen František Sedláček, který ve funkci působí až do roku 1919. Pokud jde o některé zajímavosti z těchto let, tak uvedu, že i v Bělčicích se kradlo. 14.11.1911 navštívili zloději hostinec „U Cvrků“, kde ukradli různé domácí potřeby a flobertku. 20.12.1911 je uzavřena smlouva s obecním hajným a 25.ledna 1912 s obecními ponocnými. Obě smlouvy pro zajímavost uvádím:

Služební smlouva,

uzavřená mezi obcí bělčickou a p. Matějem Rybákem, nově ustanoveným hajným.

1.) na základě usnesení obecního výboru ze dne 17.září 1911 přijímá obec Matěje Rybáka k jeho žádosti za polního a lesního hajného.

2.) Matěj Rybák bude hájiti lesy, úrodu polní, stromořadí, silnice, cesty a draha v okrsku od silnice k Oujezdci až k silnici k Podruhlí.

3.) Matěj Rybák službu tuto od 1.října 1911 přijímá a slibuje, v odstavci 2.) vyjmenované svědomitě a poctivě hájiti, každou krádež, polní pych i škodu oznámiti a všem nařízením svých představených v každé době, denní, neb noční vyhověti.

4.) Obec se zavazuje, že vypláceti bude Mat. Rybákovi ročně 54 K, pravím padesát čtyři koruny na hotovosti, mimo toho vydá jemu každoročně 4 m dříví k palivu a dá mu k užívání pole č.p.

5.) Oběma stranám je volno, proti pololetní výpovědi smlouvu zrušiti. Výpověď však musí se dáti v čase, jenž by dovoloval snadnému předání pozemků, poněvadž obec neposkytne žádné náhrady za hnůj neb orání.

6.) Taktéž obec neposkytne náhrady za škodu, živelními pohromami způsobenou.

Následují podpisy obou stran a dvou svědků.

V Bělčicích, dne 20.prosince 1911.
Matěj Rybák                                                                                      Fr.  Sedláček - purkmistr

Služební smlouva

uzavřená mezi obcí Bělčickou s jedné a Janem Sýkorou a Josefem Slaninou, obecními ponocnými, s druhé strany.

Obecní zastupitelstvo ve své schůzi dne 18.ledna 1912 ustanovilo většinou hlasů Jana Sýkoru a Josefa Slaninu obecními ponocnými kteří službu ti, od 1.2. 1912

nastoupí, dle následujícího nařízení:

I. Stráž noční budou konati střídavě, ob den, a sice od 1.4. do 30.9. od 10.hodiny večerní, do 3.hod. ranní.

II. Stráže týkati se budou pozorování vypuknuvších požárů, nočních tuláků a krádeže. Každý zpozorovaný případ hned na určeném místě ohlásí, a sice požáru sborovému veliteli hasičů, ostatní starostovi obce neb jeho zástupci, po případě c. k. četnickému velitelství.

III. Odměna za službu obnáší pro oba 109 K 52 hal., o kteroužto částku budou oba stejným dílem rozděleni.

IV. Mimo ponocování předává se jmenovaným také rozsvěcování lamp, a sice každému 1/2 roku,  t.j. od 1.1. do 30.6., a do 1.7. do 31.12., dle dohodnutí mezi sebou. Petrolej s kterým se musí dobře hospodařit, bude se odbírat v obchodě který, k tomu ustanovený p. radní poukáže.

V. Služba obnáší za čištění a rozsvícení jedné lampy 4 haléře. Rozsvěcování konati se bude podle nařizování k tomu ustanoveného p. radního, který osvětlování náměstí pod svým dozorem povede.

Z městského úřadu v Bělčicích, dne 25.ledna 1912

27.5.1912 se pod patronátem městské rady koná první veřejné cvičení Sokola, které je vlastně okrskovým sletem. Dále můžeme vzpomenout, že 26.července 1914 je vyhlášena všeobecná mobilizace a plakáty byly vylepeny ve 12.30 hodin. 28.července je spáchán atentát na arciknížete Františka Ferdinanda d` Este a jeho choť Žofii, vévodkyni z Hehenberku (r. Chotkovou z Vojnina) v Sarajevě. Ke konci roku je vydán výkaz válečných ztrát, který udává, že padlo 10.814 důstojníků a 230.536 mužů v poli. 12.11. je v obecním chudobinci a  panském dvoře ubytováno 40 uprchlíků z Haliče. Od 11.4.1915 jsou zavedeny chlebové lístky (chlebenky) a později i lístky na jiné potraviny, cigarety, kávu a další zboží. 30.7. je do Bělčic dodán vagón cukru, který obstaral starosta, a každé rodině je prodána jedna homole. V tomto roce se usnáší obecní zastupitelstvo o možnosti hrabání tak zvané „hrabanky“ na stelivo v obecních lesích, což ale okresní výbor nepovoluje. Tento zákaz není obcí respektován a každý, kdo měl zájem, obdržel díl za 2 K, musí se ale podpisem zavázat, že pokud mu bude předepsaná pokuta od nadřízeného úřadu, tak ji zaplatí. V únoru 1916 je povoleno v Bělčicích zřídit „cvokárnu“, kde se vyráběly tři druhy cvoků – „šerky“, „švejdy“ a „pifle“. Tuto dílnu zřizuje Josef Havlát, truhlářský mistr a jsou zde zaměstnáni Rudolf Slavík a Václav Kočovský z Bělčic, Jan Pekárek a Alois Mrvík z Podruhlí, Kubeš z Vrbna a Linhart z Kasejovic. 19.3. je dokončena část chodníku k nádraží za 354 K. Do této sumy nejsou započítány soukromé příspěvky a práce majitelů potahů, kteří ji vykonávají zdarma. V červnu přišlo do Bělčic deset italských zajatců, kteří jsou přiděleni na polní práce ke Karlu Klímovi, Josefu Pobudovi, Václavu Kudějovi, Václavu Zemanovi a Ladislavu Monzerovi. V listopadu připadají Bělčice do mlýna „Huteckého“, který má v nájmu František Kohout. 21.11. zasílá starosta Sedláček, bez usnesení obecního zastupitelstva, soustrastný telegram k úmrtí J.V. císaře a krále Františka Josefa I. Přichází rok 1917. 18.ledna je u firmy Šmejkal objednáno nové obecní razítko. 25.ledna přebírá správu bělčické pošty paní Marie Melounová, dcera Františka Sedláčka. Z okresního hejtmanství přichází řada nařízení o odvodech zboží, brambor a podobně, Bělčice musí například dodávat denně 6 kg másla po 9,35 K. 8.listopadu žádá obec okresní hejtmanství o dodání podešve na obecní pumpy a kůže na boty. Některé události z roku 1918 byly již vzpomenuty v předchozích kapitolách, proto se zastavme až u roku 1919. 28.května přichází do našeho městečka aprovizační příděl americké slaniny. 15.června se konají první volby do obecních zastupitelstev v nové Československé republice. V Bělčicích zvítězili čeští socialisté a na oslavu svého vítězství stříleli z hmoždířů. Jeden hmoždíř se roztrhl a úlomek z něj zabil mladíka Sýkoru. 5.září rezignuje starosta Sedláček na svojí funkci a tímto dnem končí i historie starostů obce zvolených za Rakouska - Uherska.

Starostové za I.republiky

23.ledna 1919 projednává Národní shromáždění nový pokrokový volební řád do obecních zastupitelstev. Zákon ze 7.února označuje dřívější obecní výbor obecním zastupitelstvem, bývalé představenstvo obecní radou a bývalého představeného obecním starostou. V roce 1920 jsou stanoveny jako orgány obcí obecní zastupitelstvo, obecní rada, starosta, jeho náměstci a popřípadě komise. Volená obecní rada je nejméně tříčlenná tvořená starostou, náměstky a členy rady (radními). Tato rada je zároveň i obecním trestním senátem. Od roku 1933 je volba starosty schvalovaná státním úřadem.

Bělčickým starostou je v roce 1919 zvolen Antonín Trefný. V tomto roce končí ve funkci tajemníka Josef Váně a obec za něj hledá náhradu. Na obecní úřad přišla i tato žádost:

Slavnému městskému úřadu v Bělčicích

Na základě oznámení, ze dne 18.září t. r., o obsazení místa tajemníka, u městského úřadu v Bělčicích, dovoluje si níže podepsaný svých služeb městskému úřadu nabídnouti.

Bude moji snahou, při udělení onoho místa, vždy věrně a svědomitě ono místo zastávati a nestranně s každým jednati, k čemuž bych se slibem zavázal.

Vzdělání nabyl jsem na měšťanské škole. Pak víceletou zkušeností v mnohých městech a též 18 letého pobytu v zdejším městě, dosáhl jsem rozhledu v občanských povinnostech. Všude jsem se živil poctivě a bezúhonně. Proto dovoluji si tímto o ono místo tajemníka se ucházeti a bude moji snahou abych ono místo k úplné spokojenosti zastával.

V Bělčicích dne 24.září 1919

                                                                                                             Josef Kaiser

                                                                                                                      holič

Jako tajemník a obecní písař je ale zaměstnán Václav Chaloupka za roční plat 1.900 Kč. K. Sýkora, který pracuje jako ponocný, žádá v únoru 1920 zvýšení platu ze 60 haléřů na 3 Kč za jednu noc služby. Žádosti není vyhověno a novým ponocným je ustaven Arnošt Kočí a Josef Sedláček za 2 Kč denně. Ale také oni již v listopadu žádají přídavek k platu. Zastupitelstvo dává v květnu svolení ke stavbě vodovodu do Blatenské ulice, který byl téhož roku dokončen. Je budován s velkými problémy svépomocí a práce se setkává s nechutí i ze strany obce. V roce 1921 je při sčítání lidu zjištěno, že České země mají 9,999.521 obyvatel. V bělčické farnosti je napočítáno 2.636 osob, podle vyznání 2.170 katolíků, 408 z československé církve, 4 evangelíci a 50 bez vyznání. V tomto roce dostává obecní slouha výpověď a na jeho místo je přijat Jan Chvátal. V září vyhořela obecní pastouška. V roce 1922 je jako obecní tajemník zaměstnán Václav Kočovský. První pozemková reforma z roku 1923 určuje, že si velkostatkáři mohou ponechat 150 ha hospodářské a 100 ha lesní plochy a rybníků. Ostatní pozemky budou rozparcelovány, lesy a rybníky se podle rozlohy přidělí státu, městům, případně obcím. Tento rok se obecní zastupitelstvo usnáší přistoupit ke stavbě sekundární elektrické sítě s plánovaným rozpočtem 160.000 Kč. Kolaudace a připojení Bělčic do sítě je provedeno 8.září 1924. V červnu 1923 připravují členové Tělocvičné jednoty Sokol stavbu nové sokolovny, ale pozemek vykoupený od fary je prodán i s cihlami, kolnou a stavebním dřívím staviteli Jeníčkovi asi za 12.000 Kč.

V roce 1923 se konají nové obecní volby. Starostou je opět Antonín Trefný a do obecního zastupitelstva jsou zvoleni Frant. Bartoš, Josef Balík, Václav Kuděj, Frant. Kočí, Jan Kuděj, Karel Kočovský, Jaroslav Pobuda, Karel Klíma, Václav Solivar, Frant. Kuděj, Václav Drha, Václav Jeníček, Karel Stehlík, Dr. Hynek Ječmen a Václav Zeman. Obecním tajemníkem se opět stává Václav Chaloupka.

V roce 1925 je zestátněna železniční dráha Strakonice - Blatná - Březnice. Poštovní úřad je následujícího roku přeložen z domu Františka Sedláčka č.p.53 do domu Kočovského v Blatenské ulici č.p.177, téhož roku je také provedena telefonizace Bělčic.

V říjnu 1927 se konají obecní volby s těmito výsledky: 
Domkáři                                           123 hlasy                4 mandáty

Občanská strana                              38 hlasů                1 mandát

Živnostenská strana                      105 hlasů                3 mandáty

Lidová strana                                  170 hlasů                5 mandátů

Nár. socialisté                                  94 hlasy                 3 mandáty

Republikáni                                       70 hlasů                 2 mandáty

Do obecního zastupitelstva jsou zvoleni Karel Klíma jako starosta a František Bartoš jako náměstek, dále Frant. Sedláček, Rudolf Slavík, Frant. Hlinka ml., Arnošt Kočí, Josef Kočovský, Frant. Solivar, Karel Kasík, Václ. Kuděj, Josef Meloun, Václav Sloup, Jan Hejtmánek, Josef Ježek, Emil Ort, Josef Balík, Václav Kočovský I. a Václav Kočovský II.

V květnu 1928 roku je na železniční trati Březnice - Strakonice zavedena doprava motorovými vozy. 7.7. je obecnímu tajemníkovi Chaloupkovi zvýšen plat na 3.600 Kč ročně. V roce 1929 je „na obec“ dán k vychování Zdeněk Kába, nemanželský syn zdejší příslušnice Kábové. 30.října došlo ke vloupání na poštu, kde zloději sice pokladnu navrtali, ale dovnitř se nedostali. Ukradli pouze známky asi za 200 Kč a několik drobností ze stolu. V dubnu 1930 vysazuje školní mládež při „stromkové slavnosti“ podél cesty v „Záluží“ 100 stromů, které zakoupil a daroval Karel Klíma. 1.srpna zahajuje v obci lékařskou praxi MUDr. Jindřich Prexl. České země mají 10,677.700 obyvatel a v Bělčicích je 256 bytových stran, 1.003 obyvatel, z toho 476 mužů a 527 žen, podle národnosti 994 Čechů, 6 Slováků, 2 Rusové a 1 Němec. Podle náboženství je 744 vyznání římskokatolického, 217 z církve československé, 7 evangelíků, 3 židé, 1 z řeckokatolické církve a 31 obyvatel je bez vyznání. 20.prosince je přeložen poštovní úřad z Blatenské ulice do domu č.56, poštmistrem je Václav Staněk a expedientkou slečna Vrňatová. 20.února 1931 hradí obec náklady na zhotovení nové studny před domkem č.93.

27.září 1931 jsou nové obecní volby, při kterých jsou zvoleni Karel Klíma, Frant. Krejčí, Václav Zeman, Václav Solivar, Josef Tintěra, Josef Spilka, Josef Sloup, Josef Havlát, Emil Ort, Jan Hejtmánek, Jan Pobuda, Frant. Prokopec, Josef Stupka, Josef Truhlář, Václav Kočovský, František Bartoš, Frant. Vít a Josef Balík. 9.listopadu se koná volba starosty a starostou je opět zvolen Karel Klíma, I. náměstkem se stává Frant. Bartoš a II. náměstkem Josef Stupka. Do městské rady jsou zvoleni Václav Solivar, Josef Tintěra a Emil Ort. 28.11. je ustavena finanční komise ve složení Emil Ort, jako předseda, Josef Balík a Josef Spilka a dále jsou okresním výborem jmenováni dalšími členy Václav Drha, Jaroslav Pobuda a Václav Staněk.

Obvod poštovního úřadu zaujímal v roce 1931 Bělčice, Březí, Černivsko, Hornosín, Koupě, Leletice, Podruhlí, Slavětín, Tisov, Újezdec, Uzenice, Záhrobí a Závěšín. Do Bělčic se přistěhovalo 47 osob, vystěhovalo 24, narodilo se 15 dětí (z toho 8 hochů a 7 dívek) a zemřelo 19 lidí. Je zde 217 budov, z toho 182 přízemních, 21 jednopatrových, jedna dvoupatrová, 8 přízemních s podkrovními světnicemi a jedno velké skladiště. Hajnými v obecních lesích jsou Josef Kočovský, který má tuto práci jako hlavní zaměstnání, Karel Sýkora, František Zíka a František Krejda ve vedlejším pracovním poměru. Pro les „Huťskou horu“ je ustaven obecným hajným František Krýba, z Hornosína za 20 Kč ročně a 4 metry palivového dříví. 18.6.1932 je na schůzi obecního zastupitelstva zvolena letopisecká komise ve složení František Papež, nájemce Nového Dvora, jako kronikář, Emil Ort a Josef Balík jako členové. Ustavena je i osvětová komise v níž jsou Josef Meloun a Josef Tintěra a ke jmenování jsou okresním úřadem navrženi Jindřich Kučera a Josef Balík. 10.6. je na okresní silnici Březnice - Blatná vyhotovena statistika průjezdů dopravních prostředků a je napočítáno celkem 410 automobilů, motocyklů, koňských i kravských potahů. 20.listopadu dává obecní slouha Josef Chvátal výpověď. Na jeho místo je zvolen Josef Stupka, který má navíc za povinnost chovat dva plemenné býky a jednoho kance. Za tento chov má podle smlouvy bezplatné užívání domku č.34 s příslušenstvím, na hotovosti 180 Kč ročně, užívání 1,698 ha polí a 2,4106 ha luk. Za připouštění dostává 20 Kč od skoku kance a 4 Kč od skoku býka. Městskou radou jsou také stanoveny nové ceny palivového dříví, které jsou každoročně upravovány:  

                                                                                                                  I.třída                    56 Kč/m                                                                                                                    II.třída                   40 Kč/m  
III.třída                  38 Kč/m.

V roce 1933 se musí II. náměstek starosty Josef Stupka vzdát členství v obecním zastupitelstvu, protože je i obecním slouhou. Místo něj nastupuje Frant. Štětina a současně je zvolen novým druhým náměstkem František Prokopec. S obecním tajemníkem Václavem Chaloupkou je uzavřena služební smlouva na další čtyři roky a jeho služné je zvýšeno na 4.000 Kč ročně. 12.5. je dokončen na náměstí chodník od fary k domku č.63 v délce 158,8 metru a v šíři od 3 do 5,5 metru. Celá plocha je vydlážděna drobnou žulovou kostkou a vjezdy do domů kostkami velkými. Chodník obci daroval starosta Klíma a byl pořízen nákladem 40.000 Kč. Obec zaplatila pouze přídlažbu, nádenické práce a dodávku písku v ceně 4.673 Kč. Současně je postaven kamenný taras u školy pro umožnění vjezdu do fary. Upravena je také hřbitovní zeď za 11.000 Kč, na což přispívají Karel Klíma a Josef Váně po 500 Kč. 20.září je okresním úřadem provedena revize obecních účtů a vše je shledáno v pořádku. 25.listopadu byl schválen obecní rozpočet na rok 1934. Řádná spotřeba je 101.634 Kč, řádná úhrada 78.094 Kč, schodek 23.540 Kč bude vyrovnán přirážkami k daním (142% k dani činžovní, 200% k daním ostatním). Mimořádný rozpočet 100.000 Kč na dlažbu silnice se uhradí výpůjčkou. 15.března 1934 se začalo s dlažbou Blatenské ulice a náměstí a práce jsou dokončeny 15.června. 26.května dává obecní zastupitelstvo vypracovat projekt na další část dlažby okresní silnice od č.72 až k nádraží s rozpočtovým nákladem 330.000 Kč. 16.října je v obecním zastupitelstvu vzato na vědomí zaknihování lesů zakoupených od lnářského velkostatku a v týž den opravuje strojník Ervín Mašek obecní vozovou váhu. 17.listopadu je v doplňovací volbě za zemřelého člena městské rady V. Solivara zvolen J. Spilka. 7.dubna 1935 se za radnicí proti záložně srazil truhlář Augustýn jedoucí autem s protijedoucím motocyklem. 20.června započaly práce s dlažbou části ulice k nádraží v délce asi 120 metrů, při kterých bylo nutné odkopat břeh u pole Václava Matějky, kde stál křížek s vytesaným letopočtem 1846 a u něj dvě mohutné lípy, patrně vysazené v roce zřízení křížku. Lípy jsou poraženy a křížek přenesen na okraj Lipovice. 2.prosince, v rámci válečných příprav, je konán první úřední den starostů o službě „civilní protiletadlové obrany“ (CPO). Na zkratku CPO byla řada názorů co znamená – „co platí obec“, „co plaší okres“, „co plaší obec“, „co plaší obecenstvo“. 29.ledna 1936 nastupuje Jan Černý jako člen obecního zastupitelstva na místo Františka Štětiny, který se přestěhoval. Václav Kadlec, bělčický kovář, požádal o propachtování kolny u „Porážky“ na zřízení kovárny a jeho žádosti je vyhověno za roční nájemné 700 Kč po dobu 12-ti let. 19.6. nastalo částečné zatmění Slunce. Karel Klíma daroval sboru lidové školy hospodářské 300 Kč na zakoupení hodnotných zemědělských knih pro vynikající a přičinlivé žáky. 29.září 1937 je schválena nová smlouva s tajemníkem V. Chaloupkou se zpětnou platností od 1.7., kdy je smluvní plat stanoven na 6.000 Kč ročně, nemocenské, invalidní a starobní příspěvek se platí podle zákona, to je napolovic. 14.září umírá T.G.Masaryk, stár 87 let 6 měsíců 7 dní. Je vypracován návrh na úpravu okolí pomníku padlých zahradním architektem J. Kumpánem z Prahy. Prostředky na úpravu jsou věnovány obcí, Občanskou besedou a kampeličkou. 31.srpna se koná velké vojenské cvičení v okolí Blatné a Malkova Lnářského a v Bělčicích je jediná došková střecha na stodole Ludvíka Knížete č.66.

Starostenský úřad za okupace

Obecní volby jsou v Československu vypsány na 12.června 1938. V Bělčicích bylo podáno šest kandidátních listin a zvoleno je zastupitelstvo ve složení Josef Tintěra, Karel Jiřinec, Josef Žid, František Matějka, Karel Klíma, Josef Mašek, Václav Zeman, Emil Ort, Josef Havlát, Jan Hejtmánek, František Bartoš, Josef Balík, František Vít, Václav Škácha, Frant. Prokopec, Josef Truhlář, Ant. Kratochvíl a Rudolf Slavík. Starostou je opět zvolen Karel Klíma a náměstkem starosty František Bartoš.

15.3.1939, v den vyhlášení protektorátu Čechy a Morava, vydává předsednictvo českého zemského ústředí obcí, měst a okresů v Praze výzvu: „Obecní starostové ručí za udržení klidu a pořádku ve svých obcích. Za tím účelem zařídí ihned trvalou pohotovost obecního úřadu, za střídavé součinnosti všech členů obecní rady.“

Starostové obcí jsou nyní jmenováni. 15.9. nastupuje Karel Klíma zdravotní dovolenou a funkci starosty vykonává v zastoupení František Bartoš. 29.prosince žádá Karel Klíma, vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, okresní úřad v Blatné o zproštění ze starostenského úřadu a z členství v okresním zastupitelstvu. 16.ledna následujícího roku je tato rezignace přijata a 13.února je novým starostou jmenován František Bartoš. Od 1.1.1940 se stává náměstkem starosty Josef Mašek a do zastupitelstva nastupuje František Krejčí.

V roce 1945 dává František Bartoš na úřední pokyn žádost o zproštění funkce. žádosti je 21. (29.) ledna okresním úřadem vyhověno a zároveň je rozpuštěno obecní zastupitelstvo. 30.ledna je vládním komisařem jmenován Karel Kasík a funkce se ujímá 8.února.

Zastavme se u smluvních zaměstnanců obce ve válečném období. Jedním z nich je dlouholetý tajemník Václav Chaloupka, který 24.2.1945 onemocněl a je mu udělena zdravotní dovolená. Od 1.1.1940 je zaměstnán jako úředník zásobovací služby Ing. Eugen Harant, asistent báňské akademie, který má na starosti agendu stravovacích a ošacovacích lístků, zemědělský referát a později je i pokladníkem. Od 1.6.1942 do 1.9.1943 přerušuje svůj pracovní poměr na obecním úřadě. Vzhledem k tomu jsou od 5.6.1942 přijati Karel Tomín a Jaroslav Fantyš. Karel Tomín má na starosti poukazy na obuv, textil, obruče jízdních kol a Jaroslav Fantyš vede evidenci dobytka, vydávání mlecího a šrotovacího povolení, stará se o hospodaření s textiliemi, poukazy na petrolej, uhlí, dříví a jízdní kola. Po opětovném nástupu E. Haranta ukončuje k 1.10.1943 Jaroslav Fantyš pracovní poměr a Karel Tomín přebírá jeho agendu. Vyživovací službu obstarává František Anděl jako dozorce finanční stráže a zásobovací referent, který má na starosti potravinové lístky, dozorčím orgánem je od 22.7.1942 děkan Antonín Jarolímek. Dalším smluvním pracovníkem je Václav Cibulka, který má na starosti prohlídky jatečních zvířat. Jako výpomocné kancelářské síly pracují M. Peciválová, Miroslava Pýchová a Milada Kršková. Policejní referát řídí Josef Jankovec a hlavním hajným je František Kočovský, který má k ruce tři výpomocné hajné.

Od 24.2.1945 je obecní agenda nařízením vládního komisaře Karla Kasíka rozdělena mezi jednotlivé zaměstnance:

vládní komisař - osobní věci zaměstnanců, samosprávné záležitosti, došlá pošta, lesní hospodářství, schvalování domácích porážek, dozor nad plněním nařízení, požární ochrana a školní obec

M. Kršková - písemné práce, účetní služba

E. Harant - pokladník a zemědělský referát, místní zprávy a rozhlas

Fr. Anděl - zásobovací referent

K. Tomín - textil, palivové dříví a podobně, policejní referát, jednací protokol a odesílání pošty

M. Pýchová - plán PO a archiv

J. Jankovec - reorganizace plánu PO.

Uveďme také, jak byli placeni někteří zaměstnanci obce. V roce 1938 pobíral smluvní tajemník 6.000 Kč, smluvní policejní strážník 3.500 K a smluvní hajný 2.800 Kč. Vzhledem k tomu, že tato doba ukládá obecním starostům mimořádné povinnosti, doporučuje ke konci roku 1939 okresní úřad v Blatné, aby zastupitelstva přezkoušela výši odměn a náhrad starostům. V Bělčicích je odměna v nepatrné výši a starosta si ji vůbec nebral. Zastupitelstvo se usnáší, že se odměna starosty, respektive úřadujícího náměstka, zpětně upravuje od 1.září 1939 na 1500 K, kromě obvyklé náhrady cestovních výloh. S platností od 1.1.1940 poskytuje obecní zastupitelstvo drahotní výpomoc a přídavky tajemníkovi ve výši 500 K, strážníkovi 225 K a hajnému 350 K. Podle vládního nařízení je s účinností od 1.4.1940 tento příplatek zvýšen o 1.800 K ročně. V.Simínovi, strážníku ve výslužbě, je následně zvýšena měsíční penze z 80 na 100 K. Na doporučení okresního úřadu je také s účinností od 1.7. upravena odměna starostovi na 2.400 K ročně. Dále je od 1.září zvýšen měsíční služební plat tajemníkovi na 900 K, úředníku zásobovací služby na 600 K, strážníkovi na 600 K a hajnému na 350 K.

Pokud se týká rozhodnutí, úkolů a povinností obecního zastupitelstva vzpomeňme alespoň některé z nich. 30.dubna 1938 se městské zastupitelstvo, na podnět valné hromady Občanské besedy, usnáší pojmenovat ulici k nádraží „Klímova třída“ za zásluhy starosty o její úpravu. 26.1.1939 je v městské radě usneseno vybírat poplatek za pasení dobytka a připouštění plemeníků – „sejpku“. 1.dubna je projednán projekt okresní silnice Bělčice - Záhrobí - Leletice - Vacíkov a je rozhodnuto, že město přispěje na výstavbu částkou 2.500 Kč, která odpovídá délce silnice v katastru obce. Jsou vydlážděny přechody proti Rožmitálské ulici u radnice a u pošty, kampelička na tyto práce věnuje 3.000 Kč a starosta Klíma přispívá na kostky a dlaždickou práci. Jako jednu ze zajímavostí bych uvedl, že 16.ledna 1940 podává Josef Chvátal, narozený 1884, žádost městskému úřadu o zařazení mezi chudé města. 10.4. je nařízeno členům obecního zastupitelstva, obecním zaměstnancům, členům finanční komise i výpomocným hajným složit písemný slib na předepsaných formulářích. Městský úřad musí také objednat dvojjazyčné obecní razítko: „Stadtamt in Bielschitz - Městský úřad v Bělčicích“, což také 23.dubna udělal. Usnesením z téhož dne se obecní zastupitelstvo rozhoduje přispět na výdlažbu okresní silnice Bělčice - Hvožďany částkou 145.200 K, kterou si opatří půjčkou a z přebytku při výdlažbě ulice k nádraží. Zápůjčka bude uhrazena ve 40-ti letech ročními splátkami po 3.250 K. Od 6.července je za pasení dobytka na obecních pastvinách vybírán poplatek 10 K za 1 kus hovězího, 1 K za husu a 2 K za kozu a pasební sezónu. Od 30.září musí být obecním úřadem předem schválena každá porážka dobytka a následně provedena do 3 dnů. 14.října je stanovena, tak jako v minulých letech, na dalších 6 let obecní dávka ve výši 6 haléřů z 1 litru piva, 40 haléřů z 1 litru lihu, lihovin a kořalek, která slouží k úhradě části nákladů na bezpečnost a komunikace. Na základě osobní rozmluvy starosty Františka Bartoše a tajemníka Chaloupky předkládá firma Technický průmysl akc. spol. v Praze dne 11.3.1941 nabídku úplného rozhlasového zařízení pro obec za 20.000 K. Oberlandrát v Klatovech určuje devět firem, které mohou městský rozhlas zřídit. Objednávka je uskutečněna v lednu 1942. V březnu 1941 je rozhodnuto uhradit poměrné náklady na rozšíření místního hřbitova. Městský úřad žádá v květnu Zemský úřad o udělení biografické licence pro „Městské bio“ v Bělčicích. V prosinci jsou vydána opatření na zvýšení výnosu z polního hospodářství:

a)na obecních pastvinách se za pasební rok vybírá 15 K za kus hovězího, 5 K za kozu, 2 K za husu celkem výnos                                                                           2.470 K

b)poplatky z místa a vysíkání trávy celkem výnos                                      700 K

c)z pozemků na plemeníky a deputátních pozemků celkem výnos      4.880 K

d)pachtovné se zvyšuje o 10%  celkem výnos                                          7.570 K  


Celkem výnos                                                                                               15.620 K

 

1.1.1942 přechází Sbor dobrovolných hasičů i s majetkem do pravomoci obce a o dva roky později přebírá město, podle vládního nařízení, i půjčku sboru poskytnutou na zakoupení motorové stříkačky. 24.1.1942 je obecním funkcionářům nařízena povinná návštěva kurzu němčiny, z něhož je zproštěn pouze starosta obce pro svůj vysoký věk a místo něj je na kurz určen Josef Jiřinec. V březnu uveřejňuje obec výnos z lesního hospodářství za rok 1941, který je 142.815 K.

Rozpočet na rok 1944 je schválen až 11.2.:  
Řádná rozpočtová spotřeba                           221.433 K

Řádná úhrada                                                   183.891 K

Schodek                                                               37.542 K

Schodek bude uhrazen 125% přirážkou k domovní dani a 300% přirážkou k ostatním přímým daním.

2.3. je v zastupitelstvu rozhodnuto, že obecní rybníky „V Brodcích“ a „Obecňák“ bude město obhospodařovat samo a osadí je rybami. 10.3. odesílá starosta obce František Bartoš soupis živnostenských podniků v Bělčicích:

1. Růžena Chaloupková                 pekařství                                                            č.p.64

2. Václav Šimůnek                          pekařství                                                            č.p.182

3. František Meloun                        řezník                                                                  č.p.13

4. Otto Meloun                                 řeznictví a hostinec                                          č.p.11

5. Jan Trefný                                    řeznictví a hostinec                                          č.p.17

6. Josef Kučera                                hostinec                                                             č.p.66

7. Stanislav Haštava                        hostinec                                                             č.p.9

8. Václav Budský                              hostinec                                                             č.p.140

9. František Kočovský                     hostinec                                                              č.p.174

10. Josef Havlát                               truhlář                                                                 č.p.139

11. František Augustýn                   truhlář a pohřební ústav                                   č.p.204

12. Jaroslav Sladký                         truhlář                                                                  č.p.20

13. Jaroslav Sucharda                    truhlář                                                                  č.p.92

14. Josef Rumplík                            kolář                                                                    č.p.181

15. František Hlinka                         pánský krejčí                                                     č.p.128

16. Jan Hejtmánek                           pánský krejčí                                                     č.p.40

17. Karel Stehlík                                pánský krejčí                                                     č.p.36

18. Karel Vonášek                             pánský krejčí                                                     č.p.105

19. Vojtěch Cvrk                                dámský krejčí                                                    č.p.223

20. Marie Jánská                              švadlena                                                             č.p.55

21. Božena Zdychyncová                 švadlena                                                             č.p.72

22. Marie Kadlecová                         švadlena                                                             č.p.5

23. Barbora Staňková                       švadlena                                                             č.p.153

24. Marie Smělá                                švadlena                                                             č.p.221

25. Prodejna obuvi „Baťa“                                                                                             č.p.74

26. Karel Karlík                                  obuvník                                                               č.p.61

27. Jan Moulis                                   obuvník                                                               č.p.141

28. Václav Zíka                                  obuvník                                                               č.p.199

29. Jan Mráz                                      malíř a natěrač                                                  č.p.16

30. Václav Kadlec                             kovář a zkoušený podkovář                             č.p.112

31. František Trávníček                    kovář a zkoušený podkovář                             č.p.59

32. Ervín Mašek                                 strojnictví                                                            č.p.197

33. Eduard Šimůnek                          mechanik                                                            č.p.182

34. Vlastimil Flégr                             elektrotechnik                                                     č.p.184

35. Jan Hájek                                     sedlář                                                                   č.p.108

36. Bohumil Štěpánek                      cukrářství                                                            č.p.63

37. Anna Kislingová                          cukrářství                                                            č.p.19

38. František Novák                          drogerie a obchod se smíšeným zbožím      č.p.84

39. Ludvík Kníže                                obchod se smíšeným zbožím                         č.p.66

40. Ferdinand Květ                            obchod se smíšeným zbožím                         č.p.110

41. Jan Lehečka                                obchod se smíšeným zbožím                         č.p.42

43. Jaroslav Novotný                       ubytovací podnik                                                č.p.27

44. Anna Vaňková                             trafika                                                                  č.p.111

45. František Matějka                       trafika                                                                  č.p.109

46. Josef Drha                                   trafika                                                                  č.p.154

47. Emil Ort                                        obchod se střižním zbožím                             č.p.67

48. Emil Kymla                                   obchod se střižním zbožím                             č.p.111

49. Václav Traun                               holič                                                                     č.p.111

50. František Vocelka                       holič                                                                     č.p.3

51. František Mírka                           hokynář a sběrač vajec                                     č.p.81

52. Antonín Novák                            hokynář a sběrač vajec                                     č.p.141

53. Božena Drnková                         hokynář a sběrač vajec                                     č.p.86

54. František Dammer                     prodej ovoce a zeleniny                                    č.p.159

55. Václav Jeníček                           stavitel                                                                 č.p.218

56. Ludvík Beneš                              mistr zednický                                                    č.p.74

57. Antonín Štěpánek                      cihelna a výroba cement. zboží                       č.p.168

58. Josef Štěpánek                          výrobce cement. zboží                                      č.p.175

59. František Kočovský                   obchod. hov. chov. dobytkem                          č.p.32

60. Jaroslav Dolejš                           trhovec                                                                č.p.12

61. Františka Pudilová                     trhovec                                                                č.p.137

62. Barbora Vocelková                     trhovec                                                                č.p.217

63. Robert Friček                               hodinář                                                                č.p.97

64. Jitka Špálová zást. Josef Kuba zubní technik                                                     č.p.27

65. Josef Stehlík                                bednář                                                                 č.p.103

66. Josef Trefný                                 obchod zeměd. plodinami                               č.p.195

67. Josef Dlabač                                obchod zeměd. plodinami                               č.p.231

68. Karel Benedikt                              mlékárna                                                             č.p.31

69. František Rydlo                            velkoobchod barvami a laky                            č.p.205

70. Libor Mazal                                   klempíř                                                                č.p.229

71. Václav Svojše                               konces. doprava osob                                      č.p.174

72. Bohumil Drha                                malířství                                                              č.p.100

Nastiňme i některé zajímavosti ze života obce od roku 1938. K 1.lednu 1938 je v Bělčicích napočítáno 42 koní, 191 prasat, 69 koz a 578 kusů hovězího (307 krav, 4 býci, 11 volů, 164 telat do jednoho roku, 92 jalovic od jednoho do dvou let). 12.května zakupuje obec poplachovou, vzduchovou, ruční a podtlakovou sirénu značky Reton za 1.600 Kč od firmy Rezler v. Bělohrádek v Praze. Bělčice se stávají střediskem okresu pro vydávání evidenčních a rezervních koní a počátkem listopadu je sem, pravděpodobně vojskem, zavlečena kulhavka a slintavka. V rámci válečných příprav jsou v obci kopány zákopové kryty od obytných budov. Koncem roku je v Bělčicích zazimováno 52 včelstev a zaznamenejme i spotřebu piva za tento rok:

Stanislav Haštava              pivovar Březnice                42,25 hl

Justina Mazalová              pivovar Březnice               243,05 hl

Otta Meloun                        pivovar Březnice                 51,85 hl

Josef Kučera                      pivovar Blatná                     74,00 hl       Prazdroj                66,5 hl

Jan Trefný                           pivovar Protivín                348,37 hl                                      

Václav Svojše                      pivovar Protivín                125,25 hl

V roce 1939 mají Bělčice 1.003 obyvatel, 226 popisných čísel, 28 koní, asi 560 kusů skotu, z toho 335 dojnic, 270 vepřů a asi 50 koz. 31.1. vydláždila za 6.468 Kč firma Dvořák - Písek pod dohledem firmy Ing. Jiřího Víška chodník a výjezdy domů v Nádražní ulici. Peníze na tyto práce snad věnoval starosta Klíma. Od 1.10. jsou zavedeny potravinové lístky a od 15.prosince lístky na oděv a obuv. V průběhu roku je na místních jatkách poraženo 51 jalovic, 7 krav, 3 voli, 7 býčků, 92 telat, 354 prasat, 25 kůzlat a jsou provedeny 4 nucené porážky krav. 1.března 1940 zahajuje taneční hodiny pí. Petrlíková z Příbrami. 1.dubna je zaveden letní čas, ručičky hodin se posunují ze druhé na třetí hodinu a 16.10. se vrací zpět. Od 3. do 31.května je v Bělčicích přechodně ubytovaná říšská vojenská posádka. 5.října je zrušeno moratorium na výběry z vkladů, umožňující maximální měsíční výběr 500 K. Tato částka je nyní zvýšena na 10.000 K. 26.listopadu je povolena zubotechnická koncese zubního technika Josefa Kubů. 8.1.1941 je jednou měsíčně otevřena „Poradna ochrany matek a dětí“ MUDr. Jindřicha Prexla, pro kterou je propůjčena školní kuchyně. 29.3. věnuje paní Zdeňka Štiplová ze Spořilova, vdova po učiteli Adolfu Štiplovi, správě obce 500 K pro potřebné. 30.4. přijíždí do Bělčic vojenská posádka a je ubytována v podstatě po celé obci. V č.9, u Haštavů, je umístěna ošetřovna a oděvna, v č.11, u Melounů, kuchyně, skladiště a jídelna, v č.64, u Chaloupků, strážnice a věznice. 5.5. jsou také zabrány čtyři třídy ve škole pro kanceláře a skladiště. 21.12. jsou vydáváni kapři na Vánoce:

rodina 3 - 5 členů                              - 1 kapr nejvýše 2,5 kg

rodina 6 - více členů                         - 2 kapři nejvýše po 2,5 kg nebo 1 větší.

30.12. je nařízeno odevzdání lyží delších jak 180 cm. V dubnu 1942 jsou Bělčice zařazeny do V.pohodnického obvodu se stanovištěm v Hostišovicích a drnomistrem (pohodným, rasem) je Václav Langmajer. V tomto roce přispívá obec výchovnými příspěvky na Zdeňka Kábu, umístěného ve vychovatelně v Opatovicích částkou 170 K, Josefa Krejčího, který je v cizí péči 150 K a Rudolfa Krejčího, vychovávaného dědečkem 150 K měsíčně. V noci z 2. na 3.3. je úplné zatmění Měsíce. 1.2.1943 je otevřena pobočka okresní nemocnice v Blatné jako pomocná nemocnice pro vnitřní choroby a menší chirurgické zákroky. Jsou zde stanoveny ošetřovací sazby za zákrok III.třídy ve výši 30 K, za II.třídu 60 K a I.třídu 75 K. 6.2. jsou zavedeny uhelné lístky pro domácnost a od 1.8. se zvyšuje cena piva o 20 haléřů, to je z 2,20 K na 2,40 K. Od 15.1.1944 smí být zboží zabalené do lepenky vydáno spotřebiteli pouze nezabalené, pokud nebude odevzdán jiný vhodný lepenkový obal. 11.2. jsou podle usnesení obecního zastupitelstva opatřeny obecní studny „Mlíčník“ a „Pekárna“ dřevěnými pumpami. 29.2. je za opakované nesplnění jazykové zkoušky dán do trvalé výslužby MUDr. Jindřich Prexl a novým obvodním lékařem je určen MUDr. Jan Strnad. Při cestě na mletí obilí se 1.5. utopil v Huteckém rybníku pár koní p. Melouna, který sjel do vody, když na hrázi předjížděl povoz p. Krejčího.

Z Pražského ilustrovaného zpravodaje, ročník 1944: „Šetření elektrickým proudem přimělo Vlastimila Flégra, aby si na střeše zhotovil vrtuli a pomocí dynama nabíjel akumulátory. Dále spolu s Eduardem Šimůnkem zkonstruovali dvoukolku na elektrický proud, která  na jedno  nabití  akumulátorů  ujede až  70 km.“

Národní výbory v letech 1944 až 1949

6.12.1944 je vydán ústavní dekret prezidenta republiky o vytváření místních, okresních a zemských národních výborů. Po osvobození přebírají místní národní výbory správu a řízení obcí.

Revoluční národní výbor v Bělčicích vzniká na základě „Košického prohlášení vlády“ a z popudu tvořícího se ONV ve Strakonicích. Jeho vytvoření připravili Josef Frieb, Antonín Jarolímek a Václav Šimánek na předběžných schůzkách konaných 29.4. a 2.5.1945.

5.5.1945 se začínají v obci odstraňovat dvojjazyčné nápisy a první československé státní vlajky se objevují na nádraží, u Mazalů a na penzionu „Dagmar“. Podporučík v záloze Josef Žítek a rotmistr Václav Cibulka se oblékají do československých uniforem a na heslo „Niva“, které je signálem k převratu, se schází Revoluční národní výbor potvrzený ONV ve Strakonicích. Předsedou je Josef Frieb, místopředsedou Josef Kaiser, členy Antonín Jarolímek, Josef Balík, Josef Klíma, Karel Matějka, Václav Černý, Josef Rumplík a Josef Tintěra. Revoluční národní výbor je ve věcech správních i vojenských podřízen Místnímu národnímu výboru v Blatné, který dostává rozkazy z tvořícího se Okresního národního výboru ve Strakonicích. S americkou armádou sice přímý styk neudržuje, ale jejich příkazy vojenského rázu plní. Jedním z jeho nejdůležitějších úkolů je zajištění zásobování obyvatelstva, stravování Národních stráží „Niva“, zásobení německých uprchlíků a výpomoc při zásobování Rudé armády (RA). Revoluční národní výbor po převzetí moci vyhlašuje okamžité zrušení funkce komisaře obce a až do nových voleb pověřuje správou obce městského tajemníka Václava Chaloupku. 7.5.1945 v 16 hodin je zatčen a uvězněn v márnici Karel Kasík. Děkan Antonín Jarolímek se zasazuje za jeho propuštění a bývalý vládní komisař je vyšetřován na svobodě. Trestní komise ONV v Blatné ho v roce 1947 odsoudila za provinění proti národní cti. Tento rozsudek je 18.9.1948 výměrem Zemského NV v Praze zrušen. Karel Kasík potom působil od 1.11.1945 do 25.5.1947 jako ředitel měšťanské školy v Novém Sedle a podle MNV v této obci se choval a pracoval jako řádný a nekompromisní komunista. Na heslo „Niva“ se zároveň vytváří strážní oddíl „Niva“, jehož členy jsou praporčík Václav Šimánek, současně i prozatímní velitel četnické stanice, štábní strážmistr Jan Štrupl, Čeněk Hosnedl, Otakar Brynych, Josef Jankovec, Josef Chodora a Fr. Punčochář. Velitelem je Josef Žítek a zástupcem Václav Cibulka.  

9.5.1945 je na veřejné schůzi potvrzen Revoluční národní výbor v původním složení. 25.5. je doplněn o Bohumila Skalu, Jana Sladkého, Antonína Kratochvíla, Bohumila Hájka, Karla Kyliána, Jana Maršíka, Jana Šilhavého, Josefa Pavelku a Stanislava Voříška. Rada NV je zvolena ve složení Frieb, Kaiser, Hájek, Kratochvíl, Balík a Tintěra. Při národních výborech v těchto i pozdějších letech pracuje řada komisí pod vedením svých předsedů. Bohužel se jim nemohu, pro nedostatek místa, věnovat tak, jak by si alespoň některé z nich zasloužily.

V období vzniku Revolučního NV jsou na obci zaměstnáni jako stálí pracovníci Václav Chaloupka, tajemník NV (ředitel obecního úřadu), Ing. Eugen Harant jako pokladník, který má navíc na starosti zemědělský referát a místní rozhlas, František Anděl starající se o zásobování, Karel Tomín, který se zabývá textilem a obuví a Milada Kršková jako účetní. Za Fr. Anděla nastupuje koncem května 1945 František Saloun a za E. Haranta, který odchází koncem července, přebírá část jeho úkolů M. Kršková. Na zapracování je přijat 22.6. Josef Kočí a bude vést agendu zásobovací služby a evidenci obyvatelstva. Od 1.října je také zaměstnán jako zásobovací úředník Jiří Zeman. Nočními hlídači (ponocnými) jsou Arnošt Kočí a Karel Sýkora za roční odměnu 150 Kčs ročně a jeden metr dřeva. Karla Sýkoru později střídá Václav Kylián. Smluvním hajným je od 31.10.1945 Josef Kočovský a pomocnými hajnými jsou Václav Sýkora a Fr. Zíka.

3.8.1945, v rámci příprav k volbám, probíhají jednání mezi jednotlivými politickými stranami a 19.8. jsou zveřejněny kandidátky. NV je zvolen ve 14 hodin na táboru lidu na náměstí. Za KSČ se jeho členy stávají František Soukup, Antonín Kratochvíl, Karel Kylián, Jaroslav Havlena, František Šefránek a Josef Žid. Za ČSNS je to Bohumil Skala, Libor Mazal, Jan Hájek, František Vonášek, František Matějka a Ludvík Kníže. Za ČSL Karel Benedikt, Jan Janota, Matěj Kočí, Josef Mašek, Jan Sladký a Karel Skala. Hodinu po svém zvolení se nový MNV ujímá úřadu. Následující den je první plenární schůze a podle předběžné dohody je předsedou zvolen František Soukup. Rada MNV pracuje ve složení Fr. Soukup, Fr. Šefránek, Bohumil Skala, Karel Skala, Karel Benedikt a Libor Mazal, který se ale funkce zřekl a od 18.12. je nahrazen Janem Hejtmánkem.

Od 9.3.1946 je MNV rozšířen o členy sociálně demokratické strany, která byla v obci založena. Zároveň se mění i složení rady, kde nyní pracují Fr. Soukup, Karel Benedikt, Eduard Šimůnek, Josef Truhlář, Josef Šefránek a Bohumil Skala. Změnilo se i plénum MNV, kde nyní jsou Josef Žid, Antonín Kratochvíl, Karel Kylián, Jan Hájek, Jan Hejtmánek, Fr. Meloun, Karel Benedikt, Josef Mašek, Matěj Kočí, Karel Skala, Václav Převrátil, Jaroslav Pobuda a Václav Červenka.

Květnové volby v roce 1946 změnily složení MNV a v této době zde pracují Josef Žid, Josef Konvář, Ant. Kratochvíl, Růžena Udržalová, Bohumil Drha, Fr. Kočovský, Josef Havlena, Bohumil Skala, Jan Hájek, Josef Mašek, Matěj Kočí a Jaroslav Sladký. Rada byla zvolena ve složení Fr. Soukup jako předseda MNV, Josef Tintěra, který je místopředsedou rady MNV, Josef Šefránek, Libor Mazal, Karel Benedikt a Otto Meloun, který je v listopadu 1947 nahrazen Josefem Truhlářem.

Na tomto místě vzpomeňme alespoň na rolnickou komisi, která má za úkol provést II. pozemkovou reformu týkající se zemědělských závodů s výměrou nad 50 ha. Jejím předsedou je do 25.11.1948 František Holub a potom Josef Beneš. Dále při MNV pracuje bytová komise, která dohlíží na plnění vyhlášky o nadměrných bytech a dodržování zákona o hospodaření s byty. Předvídaný rozvoj obce vyžadoval vyhotovení regulačního plánu, a tak je 11.1.1948 zvolena komise, jejímž předsedou je Josef Žid a později Stanislav Voříšek. Od 5.11. je sestavena nová komise s předsedou Václavem Augustýnem. Projekt obce je ale dokončen až 9.11.1950, kdy Ing. Václavík předkládá náčrt a směrný plán upravený podle pokynů NV v Plzni. K 1.10.1948 je také vytvořena komise pro geonomický průzkum s předsedou Josefem Židem, která má za úkol provést průzkum půdy a určit její vhodnost pro rostlinnou výrobu.

5.11.1948 včleňuje Místní rada osvětová (MRO) a Osvětová beseda do obecního rozpočtu dodatečnou částku k podpoře divadelní činnosti a 26.11. doporučuje poskytnutí půjčky pro Sokol na úpravu jeviště a navíc přebírá majetek bělčického divadelního spolku „Tyl“.

Již od roku 1946 je v čele obce MNV s převahou příslušníků KSČ. Je paradoxem doby, že den před „Vítězným únorem“ odvolává MO KSČ z funkce předsedy MNV Františka Soukupa a do pléna postupuje 18.března 1948 dosavadní náhradník Josef Beneš. Následně je schválen nový MNV. Za KSČ je zde Josef Žid jako předseda, Josef Šefránek, Růžena Udržalová, Stanislav Voříšek, Josef Konvář, Bohumil Drha, Josef Havlena, Antonín Kratochvíl a Josef Beneš, za stranu socialistickou Josef Tintěra jako místopředseda, Bohumil Skala, František Meloun a František Matějka, za stranu lidovou František Vít, Jan Koblasa, Jaroslav Sladký a Karel Vonášek, za stranu sociálně demokratickou Otto Meloun. V radě MNV pracují Josef Žid, Josef Šefránek, Antonín Kratochvíl, Otto Meloun, Josef Tintěra a Jan Koblasa.

Na tomto místě považuji za vhodné zmínit se o Místním akčním výboru Národní fronty (MAV NF), který je vytvořen na základě oběžníku Ministerstva vnitra z 24.4.1948. Jeho úkolem je zabezpečení klidu a pořádku, očista veřejného života od „nepřátel“socialismu, spolupráce s MNV, schvalování nových orgánů všech složek veřejného, státního, podnikového a kulturního života (kádrové úkoly), starost o zásobování a řízení společných akcí. Prvním předsedou MAV NF byl Josef Toman a v roce 1949 je vystřídán Josefem Konvářem. Místopředsedou je František Meloun a dalšími členy jsou František Vít, Karel Vonášek, Jan Koblasa, Antonín Saloun, Václav Převrátil, František Matějka, František Šefránek, František Honis, Josef Machovec, Jaroslav Maršík, Václav Chaloupka, František Štětina a Emanuel Sloup. MNV a jeho složky jsou doplňovány administrativní cestou na základě politického klíče. Rozhodující slovo zde má KSČ a postup je následující. MAV NF navrhuje změnu, Místní organizace KSČ změnu doporučí, ONV rozhodne a teprve potom dochází k zařazení do funkce na základě usnesení pléna MNV.

Zaznamenejme útržky z historie kolem osvobozování naší vlasti a Bělčic ve druhé světové válce.

2.5. je odzbrojeno pět německých dezertérů, kteří se potulují po městě. Jižně od Blatenské ulice je demarkační čára rozdělující zónu osvobozenou USA a Rudou armádou, která je uzavřena improvizovanou závorou. Později je přemístěna na návrší u „Šatavouc křížku“ mezi Závišínem a Hutěmi a ještě později je umístěna až u Lopatárny. Bělčice jsou v pásmu obsazeném RA a nadřízené ONV je v americké zóně. 5.5. je odzbrojen německý četnický oddíl o síle 40 mužů a dalších 18 Němců v Nádražní ulici. 6.5. v 7 hodin ráno přijel do obce ozbrojený německý oddíl SS,  rozložil se pod lipami u hostince „Na ošatce“ a večer opět odjel. Téhož dne se Američané zastavují u silnice Plzeň - Blatná - Písek. Německo kapituluje a 8.5. konečně došla pošta s vyhláškami Národní rady české a Okresního národního výboru ve Strakonicích. Večer 9.5. dorazil do Bělčic pluk Vlasovců a do 12.5. ovládá oblast mezi Bělčicemi a Hvožďanami. 10.5. přijíždějí Američané vyjednávat s Vlasovci. Od 11.5. je vyhlášena závěrečná hodina ve 21 hodin. Službu u telefonu zatím neobsazené četnické stanice střídavě vykonávají Václav Černý, Karel Matějka, Karel Kylián a Josef Tintěra. 16.5. přijíždí Rudá armáda. Její velitelství je umístěno v domě č.129 (dům Leona Lederera) a později v hostinci Otty Melouna č.11. 18.5. dostává NV zprávu, že příslušníci RA pijí „U Kučerů“ vodku a žádají Němky pro zábavu. Od 24.5. je omezena služba na NV na dobu od 6 do 23 hodin a v nočních hodinách má být volán Josef Klíma. 7.6. je uzavřena dohoda o rozdělení Německa na čtyři okupační zóny. Od 11.6. jsou stanoveny nové úřední hodiny na NV: ve všední den od 9 do 12 hodin a od 15 do 18 hodin, v neděli a svátek od 9 do 11 hodin. Na pokyn NV zhotovuje truhlář Jaroslav Sladký rámy na obrazy J. V. Stalina a E. Beneše do úředních místností NV. Je vydán příkaz k sejmutí vlajek. 12.6. se rozhoduje NV, na žádost lékaře posádky RA, zřídit koupelnu v bývalé „Porážce“. 18.6. je velitelem RA předán obci trofejní nákladní vůz Chevrolet, jehož šoférem se stává Eduard Šimůnek a závozníkem Stanislav Brouček, kterého v srpnu 1945 vystřídal Karel Konvář. Znovuzvolení presidenta republiky 19.6. je v obci přijato se souhlasem. Od 21.6. vysílá státní rozhlas denně od 11 do 11.30 hodin zpravodajství pro národní výbory. 24.6. uspořádal NV ve velkém sále sokolovny „Oslavný večer“ k úspěšnému provedení revoluce. Josef Kaiser dostává odměnu 450 K, Václav Černý, Josef Klíma, Karel Matějka 600 K a Jar. Novotný 200 K za práce spojené s rozdělováním strážní služby. 17.7. předkládá truhlář František Augustýn k proplacení účet na 763 K za zhotovení dvou velkých stojanů na pušky pro RA a druhý ve výši 479 K za rakev pro staršinu RA. 21.7. jsou vyzvednuty městské pamětní knihy. 26.7. navrhuje NV udělit medaili „Za chrabrost“ Václavu Šimánkovi, Antonínu Jarolímkovi, Josefu Žítkovi a „Pamětní medaili“ Janu Štruplovi, Čeňku Hosnedlovi, Františku Bidermanovi a Bohumilu Hájkovi. 4.8. je rozpuštěn strážní oddíl „Niva“ a tentýž den je zahájena postupimská konference. 8.8. pověřuje NV Karla Benedikta mladšího i staršího a Karla Stehlíka, aby ve městě zničili vše, co připomíná okupaci. 11.11. odchází z Bělčic posádka RA.

Vzpomeňme i některé další události z obce či činnosti NV.

3.3.1945 jsou určeny protisabotážní hlídky a střeží trup německého letounu, který byl z místa nouzového přistání u Koupě převezen ke Třem křížům. V celém poválečném období funguje zásobování pomocí potravinových lístků a jsou zavedeny i zvláštní lístky pro pracující. V roce 1946 se prodává mýdlo, textilní výrobky, obuv a další zboží na přídělové známky a tabák je vydáván na tabačenky. Po válce přebírá funkci obvodního lékaře opět MUDr. Jindřich Prexl. Ke konci roku 1947 ho zastupuje MUDr. Strnad a na jaře 1948 je na toto místo jmenován MUDr. Jaroslav Mařák. Zubotechnickou praxi vykonává dentista Josef Kubů v koncesi Jitky Špalové. Porodními asistentkami jsou Alžběta Hniličková a Barbora Maroušková. 23.5.1945 nařizuje NV, aby bylo zprovozněno místní kino. 2.6. vychází první číslo nového deníku „Zemědělské noviny“. Podle nařízení z 12.7. nemůže majitel domu bez svolení NV obsazovat uvolněné byty. Chovatel obecních plemeníků Josef Stupka podává 17.7. žádost o zproštění služby a jako svého nástupce navrhuje Stanislava Švejdu. 28.10. uděluje rada MNV rozhodnutím plenární schůze ze dne 20.8. čestné občanství Karlu Klímovi za zásluhy o rozvoj města. Karel Klíma umírá 26.11. a podle jeho odkazu je zřízena nadace pro chudé, kam odkázal 103.517,80 Kčs. V říjnu 1946 je opravována kanalizace v Rožmitálské ulici. Na schůzi pléna MNV je 13.2.1947 projednán návrh na udělení čestného občanství generalisimovi J. V. Stalinovi. Návrh byl přijat, ale přes jednání s nadřízenými institucemi patrně nebyl uskutečněn. Po únoru 1948 emigrují z republiky Ing. Václav Zeman, Vladimír Cibulka a Ferdinand Monzer. 30.3. vydává ONV „zmocnění k provádění cenové kontroly“ pro Růženu Udržalovou. 8.12. je v rámci akce „Okr. péče o mládež“ uspořádána sbírka pod heslem „Péče o mládež - zájem celého národa!“. Do Vánoc je ukončena oprava chudobince č.18 a do 10.11.1949 pastoušky č.34.

Pro obnovu republiky je v roce 1947 vyhlášena akce „2M“ (Dvě miliardy), která má pomoci obnovit obce. Je vypracována řada projektů a předpokladem je, že si obec sama opatří finanční prostředky a veřejná správa je po proinvestování uhradí. Na základě usnesení rady MNV je 5.2. předložen investiční plán s rozpočtem 1,882.012,10 Kčs, v kterém jsou zahrnuty tyto akce:

     úprava Rožmitálské ulice                                                              - 312.499,20 Kčs

    vydláždění vozovek silnic probíhajících obcí                              - 693.290,00 Kčs

    stavba mostů na obecních cestách                                              - 60.827,00 Kčs

    úprava rybníka Obora a Obecňák                                                  - 12.832,80 Kčs

    úprava potoka v Lipižích                                                                 - 220.022,00 Kčs

    úprava rybníka v Brodcích                                                              - 120.851,60 Kčs

    sbírání pramenů pro budoucí vodovod                                         - 330.412,50 Kčs

    oprava budov MNV                                                                          - 90.701,00 Kčs

    vysázení a rekultivace neplodných obecních pozemků             - 37.576,00 Kčs

Celková povolená investice byla 1,175.000 Kčs a v rámci ní je schválena úprava Rožmitálské ulice, výdlažba silničních průtahů, sbírání pramenů, úprava Obecňáku a Obory. Akce je ukončena 28.10.1948 a obec si postupně zajišťuje alespoň materiál.

Zastavme se také u některých zajímavostí týkajících se soukromníků a jejich těžkého života po „Únorovém vítězství“. Jeden ze způsobu likvidace „kulaků“ v obci byl „velmi nenásilný“. Například je nařízeno setí řepky olejky a pěstování máku. Soukromí zemědělci neměli s řepkou zkušenosti a na mák nemají dostatek pracovních sil. Neplní tedy povinné dodávky a ukládané pokuty jim znemožňují další rozvoj hospodářství. 31.7.1948 zavírá Josef Trefný obchod se zemědělskými plodinami.

Vzpomeňme i na mimořádný sjezd rolnických komisí, který se koná v Praze, a kde má 2.3.1948 Klement Gottwald proslov na Václavském náměstí, z něhož vyjímám: „Vlastnictví půdy, ústavně zajištěné, bude nedotknutelné .......... prostě nechceme, aby někdo nikdy nemohl lhát o tom, že se u nás budou dělat kolchozy ........... Půda přes 50 ha bude rozparcelována a bude dána do vlastnictví středním a malým rolníkům .........“

Na závěr této kapitoly předkládám korespondenci týkající se udělení čestného občanství Klementu Gottwaldovi.

Místní národní výbor v Bělčicích

                                                                                                  V Bělčicích, dne 19. listopadu 1948

Vážený pane prezidente.

                U příležitosti Vašich 52. narozenin usnesl se místní národní výbor v Bělčicích ve své slavnostní schůzi konané dne 19. listopadu 1948, jmenovati Vás čestným občanem města Bělčic, aby Vám tak projevil vděčnost a lásku za Vaší mnohaletou práci pro blaho pracujícího lidu a úspěšnou činnost státnickou ku prospěchu lidově-demokratické Československé republiky.

   Vzpomínáme Vašeho životního jubilea, dovolujeme si Vám, vážený pane presidente, projevit jménem občanstva našeho města upřímné přání, abyste nám zůstal v pevném zdraví na dlouhá léta zachován.

   Místní národní výbor dovoluje si vznésti k Vám prosbu, abyste určil den k přijetí jeho zástupců za účelem odevzdání čestného diplomu.

   Jménem místního národního výboru

                                                                                                                                    Předseda

Znění diplomu:

Panu

presidentu Československé republiky

Klementu   G o t t w a l d o v i

P r a h a  -  H r a d

Místní národní výbor v Bělčicích svým jednomyslným usnesení ze dne 19. listopadu 1948, jmenoval Vás čestným občanem města Bělčic.

Bělčický pracující lid uděluje Vám tuto poctu v ocenění Vaší nejvýš záslužné práce pro blaho lidu a pro rozkvět lidově-demokratické Československé republiky.

V Bělčicích dne 19. listopadu 1948

Ant. Kratochvíl v. r                                           .                              Josef Žid v. r.

    člen rady                                                                                            předseda

                                                      Stanisl.Voříšek v. r.

                                                      člen MNV

                                                     Josef Machovec v. r.

                                                      člen MNV

 

KANCELÁŘ

PRESIDENTA REPUBLIKY

Č:127. 468/48                                                                                                                                                                                                                                                    Praze dne 24. listopadu 1948

Místní národní výbor B ě l č i c e

                Kancelář presidenta republiky potvrzuje příjem dopisu ze dne 19. listopadu t. r., v němě oznamujete, že pan president republiky byl zvolen čestným občanem Vaší obce.

                K tomu, abych mohl předložit panu presidentovi Vaši žádost o přijetí je zapotřebí, abyste své usnesení o udělení čestného občanství postoupili instanční cestou ministerstvu vnitra. Až když ministerstvo oznámí, že proti jeho přijetí není námitek, předložím věc panu presidentovi a o jeho rozhodnutí Vás přímo vyrozumím.

                Za blahopřání, které jste panu presidentovi zaslali k narozeninám, tlumočím Vám jeho upřímný dík.

Za kancléře

                                                                                                  Dr. Štefan Rais,

                                                                                                   přednosta politického odboru

                                                                                                   kanceláře presidenta republiky.

Národní výbor v období let 1949 až 1959

Po převzetí moci KSČ se postupně změnil i rozsah činnosti MNV, který se nyní zaměřuje na zvelebení obce, zvýšení životní úrovně pracujících a zejména na prosazování nového socialistického řádu. Rada MNV nyní samostatně řeší běžné záležitosti obce a plénum zpravidla pouze schvaluje usnesení rady. Od roku 1951 je KSČ jedinou politickou stranou v obci a do činnosti MNV zasahuje prostřednictvím svých členů. Se souhlasem KSČ jsou obsazována nejen místa předsedy a tajemníka, ale i všechna kancelářská místa. KSČ má vliv i odvolávání a jmenování členů MNV.

Obce jsou v tomto období slučovány do tak zvaných újezdů. U nás je újezd tvořen obcemi Bělčice, Záhrobí, Újezdec a Závišín. Ke koordinaci činnosti v jednotlivých obcích jsou od 1.3.1949 zřizovány funkce újezdních tajemníků.

Zastavme se nyní u složení MNV v naší obci. V roce 1949 nahrazuje Josef Machovec Bohumila Drhu, který je odvolán a místo Jaroslava Sladkého nastupuje Václav Červenka. Místopředseda MNV Josef Tintěra v září 1949 rezignuje a do pléna nastupuje Ervín Mašek. Místopředsedou se od 29.9. stává Josef Konvář. V březnu 1950 rezignuje Josef Šefránek a v doplňující volbě je zvolen Josef Blažek. Nastává také změna na postu místopředsedy MNV. Rada nyní pracuje ve složení Josef Žid, předseda MNV, František Vít, místopředseda MNV, Josef Konvář, předseda MAV NF, Antonín Kratochvíl, František Holub a Václav Zdychynec.

V červnu 1950 je plénum MNV rozšířeno na 24 členů. Zastavme se u nich a vzpomeňme i na jejich úkoly. Za KSČ je členem MNV Josef Žid jako předseda, který má navíc na starosti bezpečnost, plánování a vnitřní záležitosti obce, Václav Zdychynec, referent práce a sociální péče, Josef Havlena, úsporný referent, František Holub, hospodářsko - technický referent, Josef Blažek, referent pro školství, kulturu a tělovýchovu, Josef Konvář, referent zásobování a výživy, Antonín Kratochvíl, finanční referent, Růžena Černá, zástupce MRŽ, Marie Zrostlíková, zástupce JZD, Václav Fomín, zástupce ČSM, Václav Behemský, Věra Konvářová a Otto Meloun. Stranu socialistickou zastupují František Meloun a Ervín Mašek. Za stranu Lidovou jsou v MNV František Vít jako místopředseda MNV a zemědělský referent, Jan Koblasa a Karel Vonášek. JZD je zastoupeno Františkem Srpem, který je od října 1950 úsporným referentem. Za MAV NF je zde Václav Šiška, Bedřich Irion a Vlasta Lehečková. Jaroslav Kuděj a Ludmila Havlenová - Štefanová v MNV zastupují ČSM.

1.12.1950 ohlašuje Josef Žid svojí rezignaci a po diskusi v plénu je rozhodnuto ji nepřijímat. V roce 1951 rezignuje na členství v plénu Josef Konvář, Věra Konvářová, Ludmila Havlenová a Václav Fomín. V následujícím roce odstupuje Václav Šiška a do pléna je kooptována Zdeňka Lejhancová, která se stává zapisovatelkou rady MNV. 27.12.1952 je z funkce odvolán Josef Žid a na členské schůzi KSČ je doporučen jako nový předseda MNV Václav Chaloupka (č.p.74), který je zvolen 29.1.1953. Zároveň se novým tajemníkem stává Antonín Veselý. Při této volební schůzi je z pléna odvolána řada členů MNV. Protože je po těchto odvolání potřeba plénum doplnit, tak 17.7.1953 vyzývá městský rozhlas členy místních masových organizací, aby se dobrovolně přihlásili k práci na MNV. V říjnu rezignuje na funkci zemědělského referenta Fr. Vít a jeho nástupcem se stává František Bartoš.

V roce 1954 se připravují volby a Místním akčním výborem NF je ustavena hlavní volební komise s předsedou Václavem Bartošem, místopředsedkyní Jiřinou Švejdovou, tajemníkem Karlem Benediktem a členy K. Vonáškem a Zíkou. Obec je rozdělena do devíti volebních obvodů a pro každý obvod je určena obvodní volební komise.

Před volbami je vyhlášen akční plán budoucího MNV: 

- obdělání veškeré půdy

- práce v agrotechnických lhůtách

- vytvoření krmivové základny

- propagace vstupu do JZD

- příprava vyčištění Obory, úprava náměstí, oprava hasičské zbrojnice, výstavba vodovodu a školy, zbudování stožáru pro osvětlení náměstí

- dále se bude uvažovat o zřízení nového hřbitova, nové studně, úpravě polních cest, opravě záchodů ve škole, zhotovení krytů na studny, zbudování šaten na hřišti, osázení 

Višňovky, opravě „chudobince“, zlepšení rozhlasového zařízení, přestavbě druhé části radnice, telefonní ústředně a vydláždění okresní silnice u nádraží.

Při těchto volbách, kterých se zúčastnilo 91% voličů, jsou zvoleni Josef Kočí, Fr. Holub, Jan Janota, Václ. Beneš, Václ. Bartoš, Václ. Šimůnek, Růžena Černá, Ant. Veselý, Josef Voráček. Zdeňka Lejhancová, která je navržena do ONV, kam ale zvolena nebyla a J. Zemek je zvolen do KNV. 6.6. se uskutečňuje první zasedání, na kterém je zvolen předsedou MNV František Holub.

Další volby se konají 19.května 1957. Na ustavující schůzi řízené Františkem Holubem jsou dne 28.5. zvoleni do rady MNV Josef Konvář jako předseda MNV, Josef Kočí, Václav Šilha a Václav Bartoš. V plénu MNV jsou Josef Havlena, Jaroslav Liška, Karel Haštava, Bohumil Kočovský, Josef Oberreiter, Božena Zdychyncová, Jiří Žid, Václav Fomín, Josef Zíka a Růžena Černá. I v průběhu tohoto volebního období dochází ke změnám ve složení MNV. V roce 1958 odstupuje Jiří Žid, Josef Blažek a Josef Oberreiter a na jejich místa nastupují Anastázie Matějková, Karel Feit a Jiří Kostner.

Zastavme se u některých komisí, které při MNV pracují. Dohled nad lesním a vodním hospodářstvím má lesní komise, jejímž předsedou je v roce 1949 Josef Šefránek. Tato komise dohlíží i na každoroční veřejnou dražbu ovoce z obecních alejí a sadů, na prodej trávy z obecních pastvin a ryb z obecních rybníků. Obec má v majetku rybníky Obecňák, Obora a Brodce. V roce 1951 je do Obory dáno 70 kusů rybí násady, do Farského rybníka 100 a do Obecňáku 60 kusů. Obecňák a Brodce jsou pronajaty Stanislavu Haštavovi, Farský rybník Fr. Bartošovi a Hejtmánkův rybník Fr. Krejčímu. Bytová a sociální komise, jejímž předsedou je v roce 1949 Josef Havlena, mimo jiných úkolů zajišťuje ordinaci a byt pro MUDr. Jaroslava Mařáka v č.231, prostory pro poštovní úřad v č.37, místnosti pro „Družku“ v kampeličce, později v domku č.129 a v roce 1950 v č.67, pro provozovnu Kovomat v č.140 a v přízemí Kampeličky umisťuje ordinaci dentisty Josefa Kubů. V roce 1951 jsou také ustavovány komise pro zvláštní úkoly, které pracují krátkodobě podle potřeb, je to například komise žňová, masná a mléčná.

Úřad MNV je administrativní složkou, která vyřizuje písemnou agendu, vede záznamy o jednání, o pohybu obyvatelstva a účetnictví. V roce 1949 je zřízena zásobovací a vyživovací služba, která vydává doklady pro odběr potravin, zboží a materiálu, vydává a provádí distribuci odběrných lístků. Dlouholetým tajemníkem je Václav Chaloupka, který v roce 1949 vede účetnictví i korespondenci. V následujícím roce je jeho služební roční plat 56.760 K. Zaměstnancem MNV je do 13.10.1950, kdy byl jako „nespolehlivý“ přemístěn na méně odpovědné místo na ONV v Blatné. Ve funkci ho od 1.10.1950 střídá Josef Kočí s ročním platem 27.620 Kč. Funkci vykonává do 30.11.1951 a od 1.12.1951 do 18.2.1952 ji přebírá Jaroslav Havlena a potom do konce roku Antonín Veselý. Dalším zaměstnancem obce je Václav Kylián, který vykonává pomocné úkony, jako jsou práce pro zemědělský referát, doručování dopisů, vyvěšování vyhlášek, stará se o úklid, vytápění a pracuje i jako vážný. Umírá 14.8.1949 při automobilovém neštěstí. Po jeho smrti přebírá Adolf Voráč práce pro zemědělský referát a Růžena Kyliánová úklid. Po konkursu je 29.10.1949 na místo po Václavu Kyliánovi přijat Jaroslav Kratochvíl s ročním platem 29.936 Kč. Na místo smluvního úředníka v zásobovací službě je 17.11.1950 navržen Josef Blažek, ten ale nenastupuje. Jako pomocná pracovnice zásobovací služby pracuje od 11.12.1950 Karla Štěpánková, stálou pracovnicí se stává od 5.1.1951 a pracovní poměr ukončuje 15.2.1952. Smluvním hajným je od 20.7.1949 Karel Krotil, který má na starosti lesy „Vratečín“, „Pahorky“, „Nejřice“, „Lipovice“, „Oltářík“, „Kaprův les“ a později i lesy převzaté od děkanství. Karel Sýkora je zaměstnán jako pomocný hajný a ponocný, druhým ponocným je Arnošt Kočí, jehož čtvrtletní odměna v roce 1952 činí 450 Kčs a jeden plm dřeva z obecních lesů. MNV zaměstnává jako pomocné kancelářské síly Jaroslava Havlenu (15.2.1952 až 31.8.1952), Růženu Havlovou (1.9.1952 až 30.10.1952) a Růženu Monzarovou (17.11.1952 až 31.12.1952) a od 16.1.1953 Jiřinu Švejdovou. Jako pomocná pracovní síla je do 5.1.1951 zaměstnán J. Kratochvíl, potom Aloisie Šilhanová a Fr. Krejčí, který na radnici bydlí a pracuje jako doručitel, uklizeč a referent pro sběr odpadových hmot. 1.2.1952 nastupuje na MNV Františka Jiřincová a v roce 1959 zde pracují K. Fomínová, H. Pudilová a R. Tyrpeklová. V roce 1951 zaměstnává MNV Jana Janotu jako agronoma a zootechnika Václava Beneše, kterého později střídá Adolf Voráč.

Bělčickým matričním obvodem jsou Bělčice, Hornosín, Hostišovice, Koupě, Podruhlí, Újezdec, Záhrobí a Závišín. Obvodním matrikářem jsou postupně Josef Kočí (1949), Josef Žítek (do 16.5.1953), Josef Kočí (16.5.1953 až 30.9.1953), Jiřina Švejdová (17.10.1953 až 25.4.1956), Josef Kočí (6.6.1956 až 31.12.1956), paní Zamrazilová (1.1.1957 až 30.1.1958) a Růžena Soukupová (od 29.3.1959).

Obec je v roce 1950 vlastníkem radnice (č.17), městského ústavu pro staré a práce neschopné občany (č.18), pastoušky s bytem pro chovatele plemenných zvířat a požární zbrojnicí (č.34), bývalé kovárny (č.112), hajnice ve Vratečíně (č.161), bývalých jatek, kde je družstevní prádelna a domku Ledererových (č.129), v němž je umístěna prodejna Jednoty.

Vzpomenul jsem, že v pastoušce byl byt pro chovatele plemenných zvířat. Tím je od 30.6. do 17.10.1950, kdy bylo rozhodnuto napojit se na inseminační stanici v Blatné, Stanislav Hubinger, který měl na starosti tři plemenné býky a jednoho kance. Potom je chován pouze plemenný kozel, pro jehož chov je uzavřena smlouva s Janem Hejtmánkem.

Zastavme se několika slovy u MAV NF. Ten je tvořen delegovanými zástupci MO KSČ a místních masových organizací. V roce 1951 je předsedou Václav Šilha a v následujícím roce ho střídá Josef Blažek.

I po vzniku Sboru národní bezpečnosti zajišťují bezpečnost obce nejen jeho příslušníci, ale i noční hlídači (ponocní) a požární sbor, který je po technické stránce složkou bezpečnostní služby a po stránce spolkové je Sborem dobrovolných hasičů. Činnost těchto složek je v působnosti bezpečnostní komise pod předsednictvím Josefa Žida. Drobné záležitosti trestního práva spadají do kompetence předsedy MNV a trestní komise. Zde se řeší sousedské hádky, manka, vypouštění drůbeže do polí (pokuty jsou dávány ve výši: slepice 10 Kčs, husa 20 Kčs, perlička 10 Kčs), trhání ovoce mládeží na cizích zahradách a podobně. Zvláštní institucí je „státní bezpečnost“ (STB), která zasahuje v případech ohrožení státního zřízení. Podle záznamů z kronik má v obci řadu informátorů.

21.12.1949 jsou zrušeny místní a újezdní školní rady starající se o školské záležitosti. 31.12.1949 je zrušena i MRO, jejímž posledním předsedou byl Bohumil Skala a která se spolu s Osvětovou besedou zabývala kulturními záležitostmi. Jejich úkoly přebírá od 1.1.1950 osvětová a školská komise MNV, jejímž poradním orgánem se stává Osvětová beseda a výkonným újezdní lidová akademie. Do okrsku ÚLA, jejímž ředitelem je Jiří Jungmann, patří Bělčice, Záhrobí, Újezdec, Hornosín, Závišín, Podruhlí, Hostišovice a Koupě. Od 6.3.1950 jsou ještě do okrsku přiřazeny Uzeničky a Drahenický Malkov. ÚLA pořádá kurzy lidové školy, jako je kurz ruského jazyka, vaření, včelařský, šití a střihů. Jiří Jungmann je pro „závadný“ výrok při přednášce v Hornosíně odvolán 2.4. z funkce, ale protože po jeho odchodu činnost ÚLA stagnuje, je 7.12. povolán zpět.

Zastavme se několika slovy u postupné likvidace soukromého podnikání v Bělčicích. Emil Ort končí 18.2.1949 provoz svého obchodu, 28.4. ruší obchod Božena Drnková, 8.7. odhlašuje provoz František Zamrazil. Josefu Dlabačovi je 28.7. vykoupen domek a dostává z něj výpověď. František Novák je 12.11. zbaven živnostenského oprávnění a 1.1.1950 stát přebírá obchod s obilím Josefa Trefného. Od 12.2. je Josef Lehečka zapojen do družstevního sektoru, Ferdinand Květ likviduje obchod 1.12. V roce 1951 jsou také zlikvidovány poslední dva soukromé obchody s potravinami a koloniálním zbožím Ludvíka Knížete a Jaroslava Novotného. Pokud jde o hostince, tak v roce 1949 jsou v soukromém provozu hostinec Otto Melouna “U Melounů“, hostinec „U nádraží“ Růženy Svojšové. „Na ošatce“ je 30.11.1949 odhlášena živnost. Nájemce hostince „U Havlátů“ Vladimír Vajzar odhlašuje podnik 1.5.1950. „Občanská beseda“ nájemce Josefa Kučery, kde majitelem koncese i budovy je L. Kníže, je rozhodnutím pléna MNV ze dne 2.1.1955 socializována. Penzion „Dagmar“ Jaroslava Novotného zůstává v soukromém provozu až do roku 1959. Trafiky, jejichž majiteli jsou Fr. Matějka, Josef Drha a Anna Vaňková, MNV odmítl převzít, neboť jejich vedoucí jsou na ně existenčně odkázány.Uveďme, že v roce 1954 je v Bělčicích v provozu ještě 20 malých živností.

Zastavme se i u soukromého zemědělství v Bělčicích. Jaroslavu Pobudovi je za nesplnění dodávkové povinnosti do června 1952 udělena pokuta 65.000 Kčs a 5.6.1952 je mu zabaveno strojní vybavení. Protože je Jaroslav Pobuda od 21.6.1952 v nemocnici, je jeho statek opuštěn. MNV ho chce obhospodařovat samo a prozatímním nuceným správcem byl ustaven Adolf Voráč. Sklizeň sena ale vůbec není dokončena, obilí je posečeno opožděně a v panácích zůstává příliš dlouho. Ani nejsou posečeny otavy. Pole jsou potom dány do nuceného nájmu. Koncem roku 1952 je zemědělskými družstvy z okolí rozebrán dobytek a zvířectvo. MNV podává návrh na potrestání Jaroslava Pobudy, protože prý svojí lehkomyslností zavinil žalostný stav svého majetku a dopustil se tím trestného činu proti pětiletému hospodářskému výrobnímu plánu. V roce 1954 probíhá vyjednávání mezi Jaroslavem Pobudou a MNV o zpětném převzetí statku. Jaroslav Pobuda ale požaduje jeho uvedení do stavu před červnem 1952. 30.7.1954 je mu uloženo, aby se ujal hospodaření na svém majetku. 14.8. se proti tomuto rozhodnutí Jaroslav Pobuda odvolává, přesto ale 16.9. přebírá pozemky. 21. a 24.9. jsou mu vráceny stroje z STS v Blatné. 7.10. zamítá zemědělský odbor ONV v Blatné odvolání. 8.10. (9.10.) je vrácen jeden pár koní s příslušenstvím. 28.6.1955 je proplacen dobytek, který musel jít na porážku. 9.7. dostává zpět krávy a 24.8. jsou mu vráceny i budovy.

V druhé polovině roku 1952 začala postupná likvidace statku Václava Zemana, která je ukončena 3.1.1953.

V roce 1953 nesplnilo 40 zemědělců dodávky za I. čtvrtletí a nedostávají proto lístky na cukr. 11.8.1953 splnil Jan Hájek jako první dodávku obilí.

V roce 1956 chce Josef Mašek předat hospodaření na svých pozemcích státu, toto bylo ale odmítnuto.

1.10.1950 tragicky umírá státní obvodní lékař Jaroslav Mařák a než je určen lékař nový, tak v Bělčicích zastupuje MUDr. Staněk. Od 6.8.1951 je stálým lékařem brigádník MUDr. Josef Kopecký, který praxi končí 7.8.1952. Od 11.8.1952 do 25.8.1952 ordinuje MUDr. Tůma a potom je trvalým zástupcem opět MUDr. Staněk. 7.12.1952 zahajuje ordinaci nový státní obvodní lékař MUDr. František Mauzer. V roce 1954 je Ministerstvem zdravotnictví definitivně zamítnuta žádost Bělčic o ponechání zdravotnického obvodu v místě a obec je přidělena ke Hvožďanům.

Zaznamenejme i některé útržky z historie.

7.4.1949 je stanoven kronikářem obce Václav Šiška. 13.7. vychází nařízení, že si do konce roku 1950 mají občané opatřit nový občanský průkaz. 1.9. je v Bělčicích založeno JZD prvního typu, jehož členové jsou malozemědělci a bezzemci. Prvním předsedou je do 15.3.1950 Josef Žid. V listopadu je pošta přemístěna do č.p.37. O Vánocích byla provedena sbírka pod heslem „Šťastné děti - radostná budoucnost!“. V roce 1949 obec pořizuje tuto statistiku:

- čtvrtletně          - seznamy domácího zvířectva

- ročně                 - obecní přehled o plochách kultur

                             - přehled osetých ploch a stav stromoví.

Roční odměna předsedy MNV je 12.000 Kč a zemědělského referenta 6.000 Kč. V roce 1949 a 1950 byla provedena oprava veřejného osvětlení. 7.2.1950 je zahájena činnost maňáskového divadla hrou „Ženichové“. Sčítání lidu proběhlo v noci z 28.2. na 1.3. a Bělčice mají 828 obyvatel (mužů 405 a žen 423). V květnu jsou pro nespolehlivost přemístěny do výroby příslušníci SNB František Lejčar a Blahout. V roce 1951 je upraveno a vyvýšeno okolí pomníku padlých. Je poražena řada lip od školy k radnici a nahrazena mladými stromky, dále je vydlážděn pás mezi chodníkem a silnicí. Pro tuto akci byla vyhlášena pracovní povinnost na úklid náměstí s požadavkem 50 mužů, 5 párů koňských potahů a 2 nákladní auta. V tomto roce získává MNV pro hřiště Sokola a škol pozemek z majetku A. Bubníka a Boženy Kratochvílové u Pánovky. Během roku je provedena hospodářsko-technická úprava půdy, při které je zemědělská půda JZD scelena do šesti honů a třech větších ploch luk. 28.2. jsou odhaleni jako „třídní nepřátelé“ Otta Šling, Marie Švermová a Vlado Clementis. V rámci všech možných oslav je poprvé opomenut 28.říjen 1918. 28.11. jsou zatčeni Gustav Husák, Rudolf Slánský a další. Rozsudek je nad nimi vynesen 27.11.1952 a trest smrti dostává 11 obžalovaných a 3 další jsou odsouzeni na doživotí. Před rokem 1952 vzniká prádelní odbor JSČZ (Jednotného svazu českých zemědělců), který má 38 členek. Koná pravidelné schůze, při nichž je určováno pořadí při praní. Vedoucí prádelny se dvěma pračkami a jednou ždímačkou je Marie Židová. Místní organizace JSČZ likviduje 28.3.1952 a prádelnu přebírá JZD. Po zrušení Československého svazu žen se vytvořila v obci Rada žen přidružená k MNV s předsedkyní Z. Lejhancovou. V tomto roce MNV doporučuje i platový postup jednotlivým učitelům. Koná se sbírka ve prospěch bojujících v Koreji, kterou provádí dvojice z Národní fronty pomocí sběracích archů. Sbírka vynesla 5.123 Kčs a chtě - nechtě přispěly všechny domácnosti, protože odmítnutí příspěvku by mohlo být pokládáno za projev neloajality. V druhé polovině ledna a února jsou velké vánice a nestačí se odstraňovat sníh ze silnic. Několikrát je vyhlášena pracovní povinnost k prohazování silnic pro muže od 15 do 55 let. Na návrh Josefa Žida schvaluje rada ONV převedení Myslivecké společnosti na JZD. 31.7. ubodal včelí roj Josefu Formánkovi 13 odrostlých housat. V průběhu roku 1953 probíhají neustálé agitační akce pro vstup do JZD. Na Zdeninách do základů vyhořela usedlost Vojtěcha Hakra. 18.1. se konal hokejový zápas Sokol Bělčice a Sokol Blatná, který skončil porážkou Bělčic 0 : 37. 5.3. ve 21:50 hodin umírá J. V. Stalin. V obci jsou, na výzvu MNV, na veřejných budovách vyvěšeny státní vlajky na půl žerdi, někde jsou pověšeny i černé prapory. Z podnětu MNV je zaslán soustrastný telegram Nejvyššímu sovětu SSSR a všemu sovětskému lidu, který podepisují za MAV NF Václav Šilha, za MO KSČ Václav Hnilička a za MNV Václav Chaloupka. 9.3. je ve 20 hodin v sokolovně uspořádána panychida za zesnulého a 18.3. obdržel MNV poděkování od ÚV KSČ za projevenou soustrast.  14.3. umírá v 11 hodin Klement Gottwald. Státní vlajky jsou opět vyvěšeny na půl žerdi, stejně jsou pověšeny i černé prapory a až do pohřbu je vyhlášen státní smutek. MNV vydává výzvu k podpisu kondolenčních listin, které jsou uloženy v 1.patře radnice. 19.3. je pohřeb a ve 13 hodin je na 5 minut přerušena práce. V 15:30 hodin začíná smuteční slavnost u katafalku ve velkém sále sokolovny. 21.3. je odstraněna smuteční výzdoba a koná se volba nového presidenta. 13.4. je dokončena výdlažba proti poště. 19.4. zabral MNV, pro potřeby JZD, velkou část trávníků v Brodcích. 28.5. předává ONV Místnímu národnímu výboru v Bělčicích putovní vlajku jako nejlepšímu z okresu ve zpracování administrativních prací za uplynulý měsíc a za velmi dobré plnění dodávek a závazků. 7.6. byla uspořádána oslava „Dne dětí“. Ve 14 hodin vyšel od MNV ke hřišti průvod, kterého se zúčastnila školní mládež, ČSM a fotbalové mužstvo Sokola. V čele jsou neseny prapory ČSR a SSSR a do kroku vyhrává kapela p. Kočovského. Na hřišti jsou zahrány státní hymny a ředitel obecné školy má proslov, potom následuje sportovní vystoupení žáků školy. Na ukončení oslav je sehrán přátelský fotbalový zápas mužstva Sokola se „starými pány“, za které hráli Fr. Mírka, Pepík Klíma, K. Janovský, F. Lejčar, řed. školy Blažek, učitelé Žítek a Zajíček, brankářem byl Jíra a na hřišti se objevili i další hráči. Atrakcí pro děti byl kolotoč a střelnice Kočků i stánek místní Jednoty. 6.7. je při hledací akci mandelinky bramborové zjištěno její velké rozšíření a přistupuje se k radikálním opatřením. Za nesplnění příkazu ke sběru brouka je vyměřena pokuta 20 h za každého brouka nebo larvu, případně i nucené práce v táboře nucených prací. 20.8. provedl SSSR úspěšné zkoušky s vodíkovou pumou. 12.9. koná MNV spolu s NF vzpomínkovou slavnost na Julia Fučíka pod heslem „Lidé bděte!“. V tomto roce je dokončena i úprava prostranství kolem pomníku padlých, kterou provedli členové ČSM. U Jaroslava Havleny se vyskytla obrna a v důsledku toho jsou vyhlášena opatření platná do 11.10., kterými je zákaz shromažďování školní mládeže mimo školu, zákaz koupání, zákaz promítání v kině i návštěv kostela. V roce 1953 se mají všechny ženy od 17 do 60 let povinně přihlásit ke školení ve „službě samaritánské“. V roce 1954 pokračuje sadová úprava náměstí osázením prostranství před budovou radnice. 14.3. předává MNV své lesy SLS v Nepomuku. 30.6. je od 12.30 do 14.00 hodin částečné zatmění Slunce. 23.7. je zdejší okolí zaplaveno „protistátními“ letáky shazovanými pomocí balónků, občané je sbírají a odevzdávají na SNB. 12.8. je na schůzi MNV se všemi komisemi rozhodnuto, že se na 14. a 15.8. vyhlásí národní žňová směna. Tato výzva je určena hlavně nezemědělcům a letním hostům. 27.8. žádá Vesnické družstvo Březnice o jednu místnost pro prodej tabáku, novin a školních potřeb a je mu přidělen krám Chaloupkovic č.64. 19.9. je uspořádána terénní motocyklová soutěž na trase Blatná - Vrbno - Černivsko - Podruhlí - Bělčice - Bubovice - Rožmitál - Kasejovice - Blatná. Za Bělčice startují dvě tříčlenná družstva:

1) Šimůnek E., Weishner a Cibulka G.

2) Šilhavý Vl., Opl Václav ml., Hlaváč Jiří.

4.3.1955 pojednává rada MNV zajištění podpisové akce proti přípravě atomové války podle usnesení okresní konference Obránců míru. Jsou pozváni zástupci všech masových organizací a je rozhodnuto, aby tuto akci zorganizovali ve svých organizacích, a zároveň je jim na pozvánkách připomenuto, že neúčast bude hlášena na ONV a budou z ní vyvozeny důsledky. I.celostátní spartakiády uspořádané v tomto roce se zúčastnila i mládež z obce. Na rok 1956 je plánována úprava požární zbrojnice v celkové hodnotě 31.780 Kčs. V roce 1957 upravuje podnik Jednota restauraci na náměstí. V Bělčicích pracuje ještě šest soukromých zemědělců a v JZD je vypláceno za pracovní jednotku 20 Kčs a naturálie v hodnotě 7 Kčs. V následujícím roce pracují v obci pod MNV jako drobné provozovny holičství a kadeřnictví, malířství a lakýrnictví, truhlářství a sklenářství, dámské a pánské krejčovství a obuvnictví. V rámci přidružené výroby JZD je zřízeno kovářství a sedlářství. Je možné vzpomenout, že 11.února 1958 byla vidět v Bělčicích polární záře a 18.září jsou svezeny poslední snopy z polí JZD. Během roku 1959 zakoupilo JZD mlátičku MA - 90, tři traktory, lis, vylušťovač jetele, cirkulární pilu s motorem, tři vazáky, dva secí stroje, kultivátor za traktor a jeden feka - vůz. Pro tento rok měl MNV stanoven rozpočet:

               příjem                    122.300 Kčs

               výdaje                    240.810 Kčs

               schodek                 118.510 Kčs

Vzniklý schodek má být uhrazen ze státních daní nebo příděly z vyššího rozpočtu.

MNV v období 1960 až 1990

Na zasedání ÚV KSČ v lednu 1960 jsou schválena opatření ke zvýšení pravomocí a odpovědnosti národních výborů:

1) zabezpečit rychlý rozvoj zemědělské výroby rozvinutím velkovýrobních forem

2) rozvíjet místní výrobu s využitím místních zdrojů

3) rozvíjet služby obyvatelstvu

4) zabezpečovat úkoly v bytové a občanské výstavbě, provádět správnou bytovou politiku

5) zvyšovat kulturní úroveň života, pečovat o výchovu mládeže, zajišťovat těsné spojení školy se životem

6) účinně se podílet na řešení otázek sociálního zabezpečení a zdravotnictví

12.6.1960 se konají volby do MNV, kterých se v Bělčicích zúčastnilo 608 ze 611 voličů. Na ustavujícím zasedání dne 16.6. představuje předseda MO KSČ V. Fomín nově zvolený MNV. Předsedou MNV byl zvolen Hynek Pospíšil, tajemníkem Josef Kočí a místopředsedou Karel Feit. Rada pracuje ve složení Barbora Konvářová, Stanislav Haštava a Jiří Kostner. Náměstkem předsedy MNV je Josef Havlena. 24.6. se konalo plenární zasedání v zasedací síni, kde se scházejí i ostatní zvolení poslanci: Vonášek, K. Haštava, Hlaváč, B. Zdychyncová, Černá, Fialová, Matějková, K. Skala ml., Matěj Kočí a Bartoš. Mimo komisí je vytvořen sbor občanských kontrolorů, jehož členy jsou Karel Feit, Emilie Fialová, Antonín Bubník a Helena Pospíšilová. 7.7. je také schválena trestní komise ve složení Hynek Pospíšil jako předseda, B. Konvářová, J. Havlena, J. Kočí, A. Matějková a K. Feit jako členové.

V roce 1960 sestavuje plánovací komise s předsedkyní Barborou Konvářovou plán na III. pětiletku:

1961 -    úprava vodní nádrže Obora, oprava budovy mateřské školy, rekonstrukce veřejného osvětlení

1962 -    kanalizace v Rožmitálské ulici, zpevnění této ulice, oprava střechy a hodin na radnici, oprava

 budovy sokolovny

1963 -    úprava silnice k nádraží, výdlažba silnice k Újezdci

1964 -    výstavba nového hřbitova s příslušenstvím

1965 -    výstavba nového kulturního domu.

28.9.1961 je, podle usnesení rady MNV, provedena reorganizace komisí a jsou zřízeny komise v novém obsazení. Trestní komise je přejmenována na komisi veřejného pořádku. V roce 1962 rezignuje Barbora Konvářová na členství v radě a její funkci přebírá Anastázie Matějková. V radě MNV nyní pracují Eduard Šimůnek, Zdeněk Voříšek, Stanislav Šefránek a Antonín Štěpánek. V roce 1963 je ustavena letopisecká komise ve složení Anastázie Matějková, Josef Kučera, Josef Kočí, Václav Monzer, Josef Pavelka a Jiří Kostner.

Zastavme se u některých událostí v tomto volebním období. V roce 1960 mají Bělčice 838 obyvatel. Je otevřena další drobná provozovna, kterou je klempířství a instalatérství. V obci je možno nakupovat v prodejně potravin, masa a uzenin, papíru, novin a knih, v železářství, v prodejně obuvi a v prodejně textilu. Je provedena úprava spojovací ulice mezi náměstím a Rožmitálskou ulicí, mezi náměstím a nádražím a adaptace hájenky č.p.161. Radou MNV je 7.7. schválen pronájem bývalé jídelny u Novotných pro školní dílnu. 1.8. je zrušena soukromá živnost truhlářská a sklenářská zemřelého Josefa Havleny. Je stanoven poplatek za povolení domácí porážky vepře ve výši 20 Kčs a za veterinární zdravotní prohlídku 7 Kčs. Rada MNV dává souhlas se zřízením pomníkářské provozovny v domě č.204. Správcem kina je do 30.9. Libor Mazal a od 1.10. Josef Havlena. V roce 1961 je při sčítání lidu zjištěno, že republika má 9,571.531 obyvatel. 16.1. je v Blatenské ulici uvedena do provozu opravna kuchyňského náčiní a jízdních kol. 12.4. vypustil SSSR raketu s prvním člověkem, Jurijem Alexejevičem Gagarinem, do vesmíru. JZD obhospodařuje 645,87 ha zemědělské půdy, z toho 450 ha půdy orné. V Bělčicích zemřelo 14 spoluobčanů a narodilo se 8 dětí. V prodejně průmyslového zboží je zavedena možnost výpůjčky některých druhů zboží. Příjmy Bělčic jsou v roce 1962 rozděleny na vlastní příjmy ve výši 150.200 Kčs a příděl 247.700 Kčs. V obci je otevřeno holičství a kadeřnictví, truhlářství a sklenářství, malířství a lakýrnictví a obuvnictví. Vedoucí prodejny masa F. Meloun byl pokutován za předražení sádla a dává výpověď, následkem toho je 3.4. prodejna uzavřena. 30.června se koná oslava 50.výročí založení Sboru dobrovolných hasičů. Celkové náklady na výrobu v JZD jsou 2,193.779,87 Kčs a celkový výnos je 2,193.779,87 Kčs. K 31.12. má JZD 197 členů, 102 záhumenků, z toho 25 společných. Počátkem roku 1963 je provedeno státní zaokrouhlování cen spotřebního zboží, při kterém se zvýšily ceny osobních vozidel, ledniček a došlo k úpravě cen veškerého spotřebního zboží oběma směry. 9.2. se konají sokolské šibřinky s dobrou návštěvou, ale malým počtem masek. 4.4. je proveden jarní úklid obce, při kterém se sváží odpadové železo a barevné kovy. Bělčice mají 863 obyvatel, Hornosín 140, Hostišovice 110, Koupě 268, Slavětín 71, Újezdec 170, Závišín 145, Podruhlí 85 a Záhrobí 122. 21.4. se koná slavnost „Vítání do života“ pro 21 dětí. Je také rozděleno udržování parků na náměstí, když horní část má na starosti F. Jiřincová a dolní Barb. Mašková. Probíhá i další úprava hráze rybníka Obory. 25.června je uvedeno do provozu elektrické vedení velmi vysokého napětí 220 kV ve směru Vítkov - Přeštice - Milín. 11.7. je na schůzi rady MNV projednávána elektrifikace samot.

Další volby se konají 14.6.1964. Jako poslanci do MNV v Bělčicích jsou zvoleni Benedikt Karel ml., Fialová Emilie, Haštava Karel, Hlaváč Jaroslav, Janota Jan, Karlíková Ludmila, Kočovský František, Kříž František, Matějková Anastázie, Skala Karel, Smola František, Šimůnek Eduard, Vonášek Karel, Žid Josef, Fejt Karel, Flosman Eduard, Haštava Stanislav, Holub František, Jiřinec Václav, Kočí Josef, Kratochvíl Miloš, Kučera Josef, Menzsar Arnošt, Sladký Jaroslav, Šilha Václav, Štěpánek Josef a Zamrazilová Marie. Do NS byl zvolen Jiří Fleyberk, jako poslanec KNV Anna Pečená a do ONV Hynek Pospíšil. Do funkce předsedy MNV je zvolen Josef Žid, jako místopředseda Karel Feit a jako tajemník Josef Kočí.

A události let do dalších voleb? V roce 1964 je rozšířena ulice k sokolovně. V roce 1965 jsou bělčičtí občané sváženi autobusem do Strakonic na rentgen plic. Kolem pomníku padlých je zhotovena zahrádka a v parčíku u něj vysazuje VŽ (Výbor žen) ozdobné keře, dále je provedena adaptace márnice a zhotovena autobusová čekárna pod radnicí. 21. a 22.8. se koná žňová národní směna, které se v sobotu zúčastnil jeden brigádník a v neděli 12 lidí. 31.10. se opět koná vítání novorozeňat na radnici. Pro činnost SČM je v sokolovně uvolněna místnost nad bytem „sokolníka“. V roce 1966 je prováděna adaptace městského  rozhlasu, uskutečňuje se rekonstrukce sekundárního střídavého vedení, je opraveno a doplněno veřejné osvětlení a vybudován nový chodník po pravé straně silnice k Újezdci. Začala i výstavba rodinných domků. 19.2. ve večerních hodinách hořelo od přetopených kamen u Weinfurtů. 30.5. staví mládež pod radnicí „máj“, večer je zapálena hranice a městem prochází lampiónový průvod. V Bělčicích jsou pouze dva soukromí zemědělci, V.Šimůnek a J. Hájek, a jejich hospodaření je přímo podřízeno MNV. V roce 1967 je při MNV zřízen „Rozhlasový kroužek“, v jehož rámci vysílají, vědy v pátek, v místním rozhlasu studenti SVVŠ v Blatné a SPŠ ve Strakonicích informace o mezinárodní situaci, postupu prací v JZD a zapojení občanů do brigádnické činnosti. V tomto roce napáchala vichřice v Bělčicích škody přibližně za 11.000 Kčs, převážně na plotech a střechách. Téhož roku byl ustaven i oddíl kopané při TJ Sokol, který měl 16 členů a ihned se zapojil do okresní soutěže.

Josef Žid je usnesením rady MNV ze dne 4.4.1968 zproštěn funkce pro trvalou vážnou chorobu. Z pověření plenárního zasedání ze dne 8.8. vykonává funkci předsedy František Holub. Místopředsedou se stal František Smola. Oba dva jsou důchodci a pracují na MNV jako brigádníci za měsíční plat nejprve 400 a později 600 Kčs. Zároveň jsou i členy rady spolu s Fr. Kočovským, Karlem Vonáškem, Anastázií Matějkovou, Stanislavem Haštavou, Václavem Šilhou, Karlem Feitem, Josefem Židem a Karlem Haštavou. 27.11.1969 dochází k velkým změnám v radě MNV. Jsou odvoláni, většinou pro neúčast na schůzích, Stanislav Haštava, Václav Šilha, Karel Feit a Josef Žid. Členy rady se stávají Josef Kočí a Karel Haštava, který do svého pozdějšího odvolání vykonává funkci tajemníka. Odvolaní poslanci zůstávají členy pléna MNV, které pracuje ve složení Karel Benedikt ml., ten byl pro pracovní přetížení a neúčast na schůzích později členství zbaven, Emilie Fialová, Karel Haštava, Jan Janota, Eduard Flosman, František Holub, Ludmila Karlíková, Jaroslav Hlaváč, který později rezignuje na členství, Josef Kočí, František Kočovský, Miloš Kratochvíl, rezignující na členství z důvodu stěhování, František Kříž, Josef Kučera, Anastázie Matějková, Karel Skala, František Smola, Eduard Šimůnek, Josef Štěpánek, Karel Vonášek, Marie Zamrazilová a Josef Žid.

Uveďme i slib poslanců, který skládají do rukou předsedy MNV: „Slibuji, že budu zachovávat věrnost lidu a republice, svou činností chránit a posilovat lidově demokratické zřízení a zachovávat zákony a nařízení.“

Zastavme se opět u některých událostí doby. 2.1.1968 je provedena první transplantace srdce v Kapském Městě a pacient žil s cizím srdcem do 17.8.1969. 21.dubna 1968 se na náměstí srazily dva motocykly, vážněji byl zraněn Bartoš z Koupě, který údajně nehodu zavinil. O den později zahajuje n.p. Benzina přípravné práce na zhotovení skladů pohonných hmot v místech, kde stávala hájovna Vejfuk. 1.5. spadl u Blatné tryskový letoun. 14.5. je udělen Ladislavu Stehlíkovi titul zasloužilý umělec. K 50.výročí vzniku republiky je v obci uspořádána výstava archivních dokumentů, jsou předány pamětní medaile a v parku nad kašnou je vysazena lípa jako strom svobody. 21.7.1969 přistávají na Měsíci první lidé v kosmické lodi Apollo 11. V Bělčicích je vypracován projekt na výstavbu zdravotního střediska, je zřízena druhá prodejna potravin, přestavěn hostinec na náměstí, otevřena průmyslová prodejna a prodejna masa. Celkové plánované příjmy MNV jsou 408.900,90 Kčs a celková skutečná vydání 373.184 Kčs. Bělčice mají 776 obyvatel a narodilo se 15 dětí (8 chlapců a 7 děvčat). V předvečer 1.máje se mládež neúspěšně snažila postavit na náměstí májku. V červnu jsou na prostranství před sokolovnou veterinářem z Blatné očkováni proti vzteklině všichni místní psi. Od druhé poloviny července je prováděna postupná výměna žárovkového veřejného osvětlení za zářivkové. Vedoucím pošty je Jiří Soukup a za 3.180 Kčs je opravena socha sv. Barbory. V roce 1970 se uskutečnilo sčítání lidu. Česká republika má 9,807.697 obyvatel a Bělčice 761, z nichž 207 dojíždí za prací (128 mužů a 79 žen) a 224 obyvatel (77 mužů a 147 žen) je v důchodu, v JZD je 65 družstevníků (33 mužů a 32 žen) a je otevřena prodejna zeleniny. Vláda Československé socialistické republiky při příležitosti oslav 25.výročí osvobození vlasti sovětskou armádou a 25.výročí vzniku NV uděluje Františku Holubovi, předsedovi MNV, pamětní medaili vlády ČSSR „Za dlouholetou a obětavou práci v Národních výborech“. 4.3.1971 umírá bývalý podplukovník Václav Monzer, narozený 24.7.1895. Od 1.4. jsou dány do oběhu nové bankovky v nominální hodnotě 20 Kč a opět je upravován parčík na náměstí. 25.5. je zahájen XIV. sjezd KSČ. Na počest bělčického mykologa je 5.6. uspořádána vzpomínková akce „Kučerovy Bělčice“. Ve škole je výstava a v sokolovně následuje slavnostní večer s kulturním programem. 16.10. se koná směna Národní fronty, při které se žáci a učitelé zúčastňují brigády na sběru brambor, v sokolovně pokračují práce na přístavbě přísálí a galerie na jižní straně. 29.11. se v sokolovně koná „Večer Ladislava Stehlíka“. Sbor pro občanské záležitosti pracuje ve složení Rokoš L., Holub F., Fomínová K., Pichnerová V., Kratochvílová L., Kadlecová J., Šilhová A., Kočovská M. a Chaloupková V.

V roce 1971 se připravují nové volby a 1.11. byla uspořádána večerní volební schůze v kině, kde jsou občané seznámeni s kandidáty na poslance do MNV. Volební komise pracuje pod předsednictvím Miroslava Pichnera a jejími členy jsou Jaromír Hladký, Marie Jeníčková, Jaroslav Krameš, Emil Mašek a Václav Zdychynec. Předsedou MNV je zvolen Eduard Flosman a tajemníkem František Holub. V radě MNV, mimo předsedy a tajemníka, pracují Řezáč Václav, Pěnička Václav, Bubeníček Josef, Janota Jan, Kočovský František, Kučera Josef a Chaloupková Věra. Do pléna jsou zvoleni Dlabačová Eva, Fialová Emilie, Houška Frant., Krejčí Fr., Lehečka Fr., Maršíková Marie, Rokoš Ladislav, Spálenský Karel, Staněk Josef, Šilha Stan., Šimůnek E., Štěpánková Jitka a Truhlář Fr.

V roce 1973 se bělčické JZD sloučilo s JZD v Hornosíně. 19.2. se koná slavnostní večer k 25.únoru 1948 v rámci kterého jsou předány pamětní medaile pracovníkům MNV Holubovi, Smolovi, Konvářové a Kratochvílovi. 7.4. proběhla národní směna, při které se uklízí náměstí, hřbitov, sokolovna a hřiště. Je provedeno nové dopravní značení v obci, při kterém bylo umístěno 34 dopravních značek. 9.června se koná první fotbalové utkání na nově zatravněném hřišti u Pánovy hory. 30.6. je ve škole slavnostní vernisáž výstavy L. Stehlíka, kterému je zároveň uděleno čestné občanství v Bělčicích. 27.8. se ve Vranovské přehradě utopil při záchraně jedenáctiletého syna zdejší rodák pplk. Václav Hakr. Od 1.11. platí nová státovka v hodnotě 500 Kčs. Závazek občanů odpracovat 7.500 brigádnických hodin je překročen o 1.500 hodin. Je zřízeno nové sociální zařízení v sokolovně, opravena požární zbrojnice a dokončena smuteční síň na hřbitově. V plánu na rok 1974 je dokončení kanalizace na sídlišti, Rožmitálské a Újezdecké ulici, instalace topení a nového elektrického vedení v sokolovně, oprava hřbitovní zdi a chodníků. Od 1.1.1974 se Bělčice stávají střediskovou obcí, pod kterou patří Hornosín, Závišín, Záhrobí, Újezdec, Tisov, Podruhlí a Hostišovice.

Další volby se konají 23.10.1976. Voleb se zúčastnilo 1.058 voličů a nebyl škrtnut ani jeden kandidát. Jaroslav Šilha je zvolen předsedou a Josef Ředina tajemníkem MNV, jako poslanci jsou zvoleni Marie Bendová, Karel Beneš, Ing. Jaroslav Beránek, Václav Cibulka, Eva Dlabačová, Eduard Flosman, František Houška, Věra Chaloupková, Jan Janota, František Lehečka, Vladimír Mašek, Marie Melounová, Václav Ochotný, Emilie Ptáčková, Václav Řezáč, Karel Schneider, Hana Spálenská, Josef Staněk, Jaroslava Šimůnková, Ing. Josef Štěpánek, Stanislav Váně, František Vrbský a Antonín Vydra. V jednotlivých obcích spadajících pod Bělčice jsou zvoleni předsedové občanských výborů, v Závišíně je to František Houška, František Vrbský v Hornosíně, Antonín Vydra v Záhrobí a František Lehečka v Újezdci. Rada MNV je nyní složena z předsedy a tajemníka MNV a předsedů jednotlivých občanských výborů.

Pro rok 1976 se školská a kulturní komise dohodla, že nebude povolovat zábavy s beatovými kapelami. Vesnická organizace KSČ, jejímž předsedou je Václav Řezáč, řídí a kontroluje veškeré dění v obci. Do 10.12. je vedoucí pošty Jana Hejlová a potom Pichner Miroslav. Pro zajímavost uveďme i tržby jednotlivých obchodů:

samoobsluha, vedoucí Milena Šustrová -                                    2,350.000 Kčs

obchod v Nádražní ulici, vedoucí Marie Poláková -                       639.442 Kčs

obchod se zeleninou, vedoucí Marie Zíková -                                 394.000 Kčs

průmyslové zboží, vedoucí Barbora Lišková -                             1,138.000 Kčs

textil, vedoucí Marie Tintěrová -                                                        822.530 Kčs 

benzinová pumpa, vedoucí Marie Tintěrová -                                   33.478 Kčs

25.4.1977 je na veřejné schůzi předáno tajemníkovi MNV Josefu Ředinovi vyznamenání „Za zásluhy o rozvoj okresu 3.stupně“. V roce 1978, se stejně jako v minulých letech, podílejí na tvoření kulturně výchovné činnosti v obci VO KSČ, ZO ROH při ZDŠ, Org. KSČ při JZD, Místní výbor NF, Místní pobočka SČSP, SSM, JZD, PO při ZDŠ, ČSPO (Český svaz požární ochrany), MLK, TJ Sokol, ČSŽ, SVAZARM, MP ČSČK, Lidové myslivecké sdružení, Org. včelařů a zahrádkářů, Chovatelé drobného zvířectva, SRPŠ, Osvětová beseda a SPOZ. 1.1.1979 poklesly venkovní teploty téměř o 30 stupňů Celsia a v republice nastala energetická krize, která ochromila celý život. Od dubna je uzavřena prodejna zeleniny. Uveďme pro úplnost, že se v tomto roce konalo 24 schůzí rady MNV, 6 plenárních zasedání, 18 veřejných schůzí, celkem 66 zasedání komisí a 23 schůzí občanských výborů. Po schválení na ONV ve Strakonicích dochází k pojmenování všech ulic a jejich označení plechovými tabulemi: Náměstí Jindřicha Kučery , Blatenská ulice, Újezdecká ulice, Rožmitálská ulice, Slavětínská ulice (směr Slavětínské hory), Nádražní ulice, Sportovní ulice, Sokolská ulice, Malá ulička (souběžná s Újezdeckou ulicí směr Višňovka), Úzká ulička (v Rožmitálské ulici kolem Bartošů), K Slepcově hoře, Na vyhlídce, Julia Fučíka (ulice za budovou Kampeličky směrem k sokolovně), ulice 9.května (odbočka z Nádražní ulice z rozcestí na Podruhlí), Budovatelská ulice (souběžná s Nádražní ulicí).

MNV převzal dne 29.4.1980 od vlády České socialistické republiky „Čestné uznání 1. stupně“ za dosažené výsledky v socialistické soutěži národních výborů v roce 1979. V letech 1976 až 1980 je proinvestováno v obvodu obce 17,330.929 Kčs.

V rámci volebních příprav v roce 1981 zpracovala rada MNV vlastní politicko-organizační zabezpečení voleb do občanských výborů, které je projednáno na výboru VO KSČ a MV NF. Ve spolupráci MNV, KSČ a NF je proveden výběr kandidátů. Volby se konaly 5. a 6.června, kdy bylo pro 1.107 voličů vydáno 1.103 kandidátních lístků. Po volbách je ustavena rada MNV a předsedou MNV se stává Jaroslav Šilha, tajemníkem Josef Ředina a členy Karel Beneš, Eva Dlabačová, Hájíček Fr., Ochotný Václav, Staněk Josef, Šimůnková Jaroslava, Váně Stanislav a Fr. Vrbský. Dalšími zvolenými poslanci jsou Marie Bendová, Ing. Jaroslav Beránek, Stanislav Cibulka, Jan Hořejš, Fr. Houška, Věra Chaloupková, Jan Janota, Josef Kubík, Vladimír Mašek, Marie Melounová, Věra Melounová, Karel Růžička, Václav Řezáč, Karel Schneider, Hana Spálenská, Ing. Josef Štěpánek, Jiří Tejc, Marie Vonášková, Jiří Zamrazil a Karel Zeman.

V roce 1981 je vybudována čekárna na křižovatce do Záhrobí. Roku 1982 je rozšířen počet komisí ze čtyř na devět a je vytvořen VLK (Výbor lidové kontroly), jehož předsedou byl Karel Beneš. Při MNV neustále pracuje SPOZ s předsedkyní Jaroslavou Šimůnkovou, který se stará o své tradiční akce jako je vítání občánků, výroční svatby, narozeniny, rozloučení se žáky a jejich vítání. Jako vedoucí pošty nastupuje za Miroslava Pichnera od 1.1.1983 Marie Pichnerová. JZD má 477 členů, z toho trvale pracujících je 275, průměrná hodinová odměna je 13,30 Kčs. Finanční rozpočet MNV na rok 1984 byl:  

                                                         výdaje - 1,448.099,80 Kčs

                                                         příjmy - 1,464.199,12 Kčs

Po změnách pracuje rada MNV v roce 1985 ve složení Jaroslav Šilha, předseda MNV, tajemník Josef Ředina a dále jako členové Karel Beneš, Eva Dlabačová, Ing. František Hájíček, František Houška, Václav Ochotný, Josef Staněk, Jaroslava Šimůnková, Stanislav Váně, Ing. František Vrbský, Jan Hořejš a Václav Smrčka, dále Josef Straka, předseda ZO KSČ a Karel Zeman, předseda VLK.

V roce 1985 je ukončena výstavba Domu služeb, kde je otevřeno holičství a kadeřnictví, sběrna šatstva, prádla a obuvi, mandl a oděvní služba. Práce MNV při organizování brigád je oceněna „Čestným uznáním rady ONV“ a peněžitou odměnou 20.000 Kčs, v roce následujícím částkou 25.000 Kčs.

V roce 1986 se konají, aniž si to v té době mohl někdo uvědomit, historicky poslední volby do MNV. Předsedou byl opět zvolen Jaroslav Šilha a tajemníkem Josef Ředina. Členy rady se stávají Ing. Josef Budač, Ing. Fr. Hájíček, Stanislav Váně, Eva Dlabačová, Jaroslava Šimůnková, Ing. Fr. Vrbský, Josef Straka, Karel Beneš, Václav Ochotný, Josef Staněk a Karel Zeman. Zaznamenejme i komise s jejich předsedy ustavené v těchto volbách. Finanční komise (F. Hájíček), zemědělská (Stan. Váně), školská a kulturní (J. Budač), sociální a zdravotní (E. Dlabačová), pro mládež a tělesnou výchovu (J. Kubík), plánovací a výstavby (V. Ochotný), obchodu a cestovního ruchu (Ing. Fr. Vrbský), místního a bytového hospodářství, dopravy (K. Beneš) a komise pro ochranu veřejného pořádku (J. Staněk). Předsedou VLK je Karel Zeman a tajemníkem Eva Mašková. Jsou zřízeny i dvě správní komise, a to komise pro projednávání přestupků (Josef Staněk) a komise pro péči o rodinu a děti (Eva Dlabačová).

V roce 1987 jsou poslanci MNV pravidelně proškolováni prostřednictvím Socialistické akademie vždy před zahájením plenárního zasedání. V obvodu MNV pracuje Místní výbor Národní fronty a osm občanských výborů.

V neinvestiční akci „Z“ je v roce 1987 dokončena výstavba garáží MNV s celkovým nákladem 42.000 Kčs a do provozu je předána i nová požární zbrojnice. Ve spolupráci s odborem kultury ONV Strakonice začala rekonstrukce rodného domku zasloužilého umělce Ladislava Stehlíka, který zemřel 11.9. a jehož pohřeb se konal o týden později. Jako vedoucí pošty nastupuje Hana Novotná. V roce 1988 je opět po mnoha letech vyhlášen 28.říjen státním svátkem. Začala výstavba vodojemu na Pánovce a povrchová úprava skládky pod Višňovkou. 9.7. se koná slavnostní otevření Památníku v rodném domku zasloužilého umělce Ladislava Stehlíka. 24.7. v 19.50 hodin proletěla Bělčicemi větrná smršť se silným krupobitím, která trvala 30 minut a stačila JZD způsobit škodu za 3,000.000 Kčs, v lesích popadalo 2.000 m3 dřeva. V roce 1989 jsou náklady na stavbu vodovodu ve výši 487.214 Kčs. 26.8. je odhalena pamětní deska na rodném domku Ladislava Stehlíka. V roce 1990 je u Požární zbrojnice vysazena pamětní lípa. 28.2. je dohodnuta změna obecních hranic mezi Volenicemi a Bělčicemi a je projednán návrh na změnu hranic mezi Bělčicemi a Předmíří.

31.3.1990 rezignuje Josef Ředina na funkci tajemníka MNV a mimořádné plenární zasedání zvolilo novou tajemnicí Jaroslavu Šimůnkovou s platností od 1.4.1990 a Josefa Fouse členem rady MNV.

Vzpomeňme také na některé zaměstnance MNV v tomto období, pokud je kroniky či lidská paměť zachovala. V roce 1960 pracují na MNV Květa Fomínová jako administrativní pracovnice, Anna Matějková a Helena Pudilová jako uklízečky. Dalšími zaměstnanci jsou H. Pospíšil, Jos. Konvář, J. Kočí, K. Fomín a A. Soukupová. O rok později je to H. Pospíšil, J. Kočí, K. Fomínová a A. Matějková. Matrikářkou je v roce 1969 Květa Fomínová, která navíc vykonává kancelářské a účetní práce za hrubý měsíční plat 1.200 Kčs. Uklízečkou je Marie Židová za 280 Kčs měsíčně. Od roku 1972 pracuje na obecním úřadě paní Wischinová, která nahradila Květu Fomínovou. V roce 1987 nastupuje jako matrikářka Jaroslava Šimůnková.

Obecní zastupitelstvo po roce 1990

24.11.1990 se konají první svobodné volby do zastupitelstev měst a obcí ČR. Těchto voleb se v celé republice zúčastnilo 73,5% všech oprávněných voličů a končí jimi činnost národních výborů. V Bělčicích je zvoleno obecní zastupitelstvo ve složení Vlastimil Šilhavý, Jaroslav Šilha, Václav Jeníček, Marie Srbová, Marie Zájedová, Josef Zeman, František Aleš, František Ráž, Jaroslav Vlk, Vladimír Mašek a František Voříšek. 5.12.1990 se konala ustavující schůze, kde byl starostou zvolen Vlastimil Šilhavý a jako jeho zástupce Jaroslav Šilha. Zároveň jsou ustaveny tři komise, finanční, s předsedkyní Marií Srbovou, kontrolní, kterou vede Václav Jeníček a stavební pod předsednictvím Václava Ochotného. Na obecním úřadě je zaměstnána jako matrikářka Jaroslava Šimůnková a jako účetní paní Wischinová.

V této době dostaly obce, patřící pod střediskovou obec Bělčice, možnost osamostatnění. Toho využil pouze Hornosín, kde si občané zvolili vlastní obecní zastupitelstvo. Bělčice zůstávají střediskovou obcí, pod kterou nyní patří Hostišovice, Podruhlí, Tisov, Újezdec, Záhrobí a Závišín. Uveďme i počty obyvatel v jednotlivých obcích. Bělčice mají 718 obyvatel, Hostišovice 56, Podruhlí 54, Tisov 51, Újezdec 79, Záhrobí 54 a Závišín 73 stálých obyvatel. Celkem je tedy v dosahu působnosti Obecního úřadu v Bělčicích 1.085 občanů.

V roce 1991 jsou otevřeny první dvě soukromé prodejny. Je to SOFFTEN v Nádražní ulici a restaurace M + D v bývalém Domě Služeb. O pouti byl uspořádán turnaj v kopané „O putovní pohár rady OÚ“.

25.3.1992 volí obecní zastupitelstvo nového zástupce starosty, neboť Jaroslav Šilha odchází do důchodu a jako jeho nástupce je zvolen Josef Zeman.

Protože je obec v ochranném hygienickém pásmu, tak se v roce 1992 začala stavět čistička odpadních vod.

Od 1.1.1993 jsou Bělčicím vráceny k samostatnému hospodaření lesy, a tak nastala nutnost zaměstnat obecního hajného. 10.12.1992 je tajnou volbou zvolen obecním hajným Emanuel Vainer, který zároveň vykonává činnost odborného lesního hospodáře, vlastní průkaz lesní stráže a má licenci pro sběr semene lesních dřevin z vlastní produkce, pěstování a nakládání se sazenicemi pro vlastní potřebu i prodej.

V roce 1993 proběhly v obci dvě velké slavnostní akce. Škola oslavila 170 let a na podzim se konaly oslavy 750-ti let od první ověřené zmínky o Bělčicích, v rámci kterých je zasazena pamětní deska do zdi u kostela a uděleno čestné občanství Josefu Kučerovi. V roce 1994 uspořádal Koutek dětské radosti (KDR) I.ročník přehlídky dětských tanečních kolektivů. K tomu je třeba poznamenat, že tato přehlídka byla následně uspořádána každý sudý rok. V roce 1996 byla spojena s přehlídkou tanečních kolektivů mentálně i tělesně postižených dětí. O dva roky později je v rámci této přehlídky uspořádáno i regionální kolo Mistrovství ČR mažoretkových skupin. O pouti v roce 1994 byla na radnici uspořádána pamětní výstava o životě a díle bělčického mykologa Jindřicha Kučery k 60.výročí jeho úmrtí.

V listopadu 1994 se konají druhé novodobé obecní volby. Zastupitelstvo je zvoleno ve složení Josef Zeman, František Voříšek, Vladimír Mašek, Bohumil Vejšický, Václav Ochotný, Jana Janotová, Josef Straka, Ing. Josef Říský, Ladislav Šíma, Josef Tintěra a Stanislav Váně. Na ustavující schůzi je starostou zvolen Josef Zeman a zástupcem starosty František Voříšek.

V roce 1995 odchází paní Wischinové do důchodu a na její místo nastupuje Ivana Konvářová.

V témže roce je dokončena oprava Rožmitálské a Sportovní ulice. Bohužel vzápětí je ulice Rožmitálská opět rozkopána, neboť se zde, tak jako v celé obci, ukládá do země telefonní vedení. V témže roce uspořádal KDR přehlídku dětských divadelních souborů pod názvem „Bělčický zvonek“. Toto přehlídka je potom následně uskutečněna vždy každý lichý rok a její organizaci má na starosti dramatický kroužek „Úsměv“, který v současné době pracuje pod základní školou. V roce 1996 byly zrestaurovány sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Barbory a je také provedena kolaudace čističky odpadních vod. O rok později dochází k opětovnému pojmenování ulic v Bělčicích a v obci máme nyní tyto názvy: Blatenská, Sportovní, Nádražní, Budovatelská, Rožmitálská, Sokolská, Podruhelská a Újezdecká ulice, dále ulice 1.máje, Cihelna, Na Vyhlídce a Vratečín a samozřejmě náměstí J.Kučery. Od 1.1.1998 předává obec JIVAKu do pronájmu obecní vodovod, což znamená, že JIVAK provádí běžnou údržbu a odstraňuje poruchy a Bělčice zajišťují investiční rozvoj. V témže roce začala přestavba zdravotního střediska, která stála 4,714.845 Kč a v rámci ní je přistavěno jedno patro a v něm zřízeny bytové jednotky. Kolaudace byla provedena v roce 1999.

V listopadu 1998 probíhají další volby do obecních zastupitelstev a při nich jsou zvoleni jako starosta obce Josef Zeman, zástupcem starosty se stává Václav Ochotný a členy zastupitelstva jsou Vladimír Mašek, Jaroslav Šustr, Jaromír Mazal, Ing. Josef Říský, Jiří Zamrazil, Helena Caltová, Stanislav Pour, Ing. Miroslav Srb a František Voříšek.

Obec také přistupuje k možnosti provést plynofikaci, která, pokud nepočítáme přípravné práce, začala přímo ve městě v roce 1999. Předpokládané náklady na zřízení přípojky do obce a zhotovení rozvodů k jednotlivým spotřebitelům jsou celkem 11,790.442 Kč (STL 8,060.776 Kč a VTL 3,729.666 Kč).

Zastavme se na chvíli v roce 1999. 24.4. oslavil Koutek dětské radosti své desáté výročí, které spojil s uspořádáním regionálního kola Mistrovství ČR mažoretek. V tomto roce také uplynulo 100 let od posledního povýšení Bělčic na město a 100 let od otevření železniční tratě. Na počest těchto událostí byly uskutečněny 12.6. historicky první jezdecké závody v Bělčicích, které doplňovaly celookresní oslavy 100 let Blatenských lokálek. V rámci těchto oslav byla na bělčickém nádraží uspořádána výstava související s historií železniční dráhy a při příjezdu historické parní lokomotivy byl uspořádán i krátký program, který vzpomenul právě událostí před 100 lety. Oslavy 100 let města doplnil i tradiční motokrosový závod „Bělčická višňovka“, uspořádaný po několika letech 24.7. A nesmíme ani zapomenout na jednu v historii několikrát opakující se událost. V říjnu byl dokončen projekt nové základní školy, která má být postavena v areálu nynější mateřské školy.

Jak to bylo s bělčickými zvony

U bělčického kostela vždy stávala zvonice. Původní zvonice, ta úplně první, o které máme záznamy, byla postavena na severní straně kostela přibližně v místech dnešní márnice. Tato věž při požáru v roce 1692 shořela. Bylo rozhodnuto postavit ne témže místě zvonici novou, která byla dokončena v roce 1694. Ale její umístění pro časy budoucí nebylo úplně vhodné, neboť zasahovala do silnice. Bylo tedy rozhodnuto ji zbourat a postavit věž novou. Ke zbourání došlo v roce 1863. To se již ale stavěla nynější nová věž, která byla stavebně dokončena v roce 1868.

A jak to bylo se zvony? V první zvonici, která lehla popelem roku 1692 byl pravděpodobně umístěn jeden zvon neznámého jména, který možná sloužil i ve věži z roku 1694 a později byl zněj odlit zvon Vojtěch. Možná zde byl umístěn i umíráček. Ale to jsou nepodložené dohady. Historicky podloženo je až obsazení zvonice z roku 1694 a to ještě až od roku 1718. Kdy zde byly umístěny tři zvony a umíráček.

Největší zvon, který se pravděpodobně jmenoval sv. Petr a Pavel byl odlit roku 1718 klatovským zvonařem Janem Štěpánem Priqueyem. Tento zvon roku 1838 pukl a byl až v roce 1963 přelit plzeňským zvonařem Robertem Pernerem. Po přelití vážil 714 kg a jmenoval se Cyril Metoděj. 22.8.1863 byl slavnostně vytažen na novou nedostavěnou věž, kde sloužil až do 27.9.1916, kdy byl sundán a použit pro válečné účely za I.světové války..

Velikostně prostřední zvon na zvonici z roku 1694 se jmenoval Maria a vážil 231 kg. Odlit byl v roce 1747 neznámým pražským zvonařem. Po dokončení stavby nové věže byl na ní zavěšen a sundán byl, stejně jako Cyril Metoděj, 27.9.1916.

Nejmenším zvonem byl Vojtěch o hmotnosti 102 kg. Tento zvon byl přelit roku 1731 pražským zvonařem Janem Brükhnerem z původního rozpuklého bělčického zvonu pravděpodobně z první bělčické zvonice. Vojtěch, stejně jako Maria byl zavěšen na novou bělčickou věž a roku 1933 byl sundán a přemístěn do hornosínské kaple.

Posledním zvonem ve zvonici z roku 1694 byl umíráček. Možná sem byl přemístěn z první zvonice a potom snad umístěn na novou věž. Umíráček o hmotnosti 8 kg bohužel z bělčického kostela zmizel v sedmdesátých letech.

V roce 1915 byl zakoupen zvon Petr a Pavel o hmotnosti 102 kg, téhož roku byl zavěšen do bělčické věže, kde zůstal až do 25.3.1942, kdy byl spolu s ostatními sundán.

Roku 1924 byl pořízen zvon sv.Václav, který vážil 117 kg. Ten ale v Bělčicích nevydržel příliš dlouho, protože již roku 1933 byl sundán a zavěšen v újezdeckém kostele.

Dalším zvonem zakoupeným v roce 1924 byl zvon Maria o hmotnosti 300 kg. Maria zvonil v bělčické věži až do svého sundání za II.světové války 25.3.1942.

obec.h1obec.h2obec.h328.9.1933 je do bělčické věže slavnostně zavěšen zvon Václav o hmotnosti 715 kg. Tento zvon nahradil zvon sv.Václav, který byl, jak bylo již výše uvedeno přemístěn do Újezdce. Václav byl také sundán 25.3.1942 a použit pro válečné účely.

Téhož dne, jako Václav byl zavěšen i zvon sv.Josef a Barbora. Oba zvony, Václav a sv.Josef a Barbora měly podobnou historii i osud. Oba jsou odlity jedním zvonařem, a to Heroldem z Chomutova. Oba nahradily v bělčické věži jiný zvon. U sv.Josefa a Barbory to byl zvon Vojtěch, který potom sloužil v Hornosíně. A jak byly oba zvony stejně zavěšeny, tak byly i stejně sundány – 25.3.1942.

Po II.světové válce zůstaly v Bělčicích pouze dva zvony, umíráček a sanktusník. O umíráčku byla již řeč. Sanktusník o hmotnosti 25 kg, který by správně měl být v sanktusové věžičce nad kostelem, po zmizení umíráčku, je doposud v Bělčicích používán místo něj.

V současné době se do Bělčic zvony vracejí. 10.12.2006 jsou slavnostně vysvěceny dva zvony větší Panna Maria o hmotnosti 650 kg a menší Svatý Václav vážící 250 kg, Oba zvony odlil zvonař Josef Tkadlec z Halenkova. A jsou zakoupeny díky finančním darům pana Jana Janoty a bělčických farníků.

Bělčické zvony v průběhu času

1747

sv.Petr a Pavel                     Maria                                     Vojtěch

1838

Maria                                     Vojtěch

1863

Původní zvonice

Maria                                     Vojtěch

Nová zvonice

Cyril Metoděj

1968

Cyril Metoděj                      Maria                                     Vojtěch

1915

Cyril Metoděj                      Maria                                     Vojtěch                         Petr a Pavel

1916

Vojtěch                                 Petr a Pavel

1924

Vojtěch                                 Petr a Pavel                          sv.Václav                              Maria

1933

sv. Josef a Barbora             Petr a Pavel                          Václav                                   Maria    

1942

-----------------------

2006

Panna Maria                         svatý Václav

obec.h4

2015

svatý Petr a Pavel

57

Poznámky a doplňky

1) V neděli 12.12.1999 má pan děkan Jiří Mráz svojí poslední mši v bělčickém kostele a 25.12 umírá.

2) 11. a 12.12.1999 oslavila mateřská škola 20 let svého trvání v nové budově.

3) V roce 1997 byla v zasedací místnosti obecního úřadu uspořádána vzpomínková výstava na pana učitele Josefa Pavelku.

4) Vlasovci v Bělčicích zajali 30 německých vojáků, které odvedli do penzionu „Dagmar“, tam je chtěli na dvoře postřílet. Na zásah majitelky penzionu byli odvedeni do sokolovny a tak válku přežili.

5) Vzhledem ke zřizování krajů se v roce 2000 připravuje reorganizace státní správy a uvažuje se o tom, že se Blatná stane tak zvaným pověřeným městem, které bude mít některé pravomoci současného okresního města.

6) Láník je odvozen od lánu, což byla stará polní míra. Lán odpovídal šedesáti korcům osevu, korec byl deset záhonů a jeden záhon měl plochu od 2,8 do 3,8 aru. Lán panský, kněžský a královský byl větší. Existoval ještě lán svobodný, který byl osvobozen od poplatků za což majitel konal službu ve zbrani. Menší části lánu byly půllány, čtvrtlány a podobně.

7) 30.3.1920 byla Národním shromážděním schválena státní vlajka v dnešní podobě.

8) V březnu 2000 byl schválen „Zákon o krajích a obcích“, který stanovuje, že okresní úřady budou fungovat do konce roku 2000 a potom přejdou jejich kompetence na pověřené obce a na kraje.

9) V krajích budou členové krajských zastupitelstev volit a odvolávat radu kraje a hejtmana.